Trpasličí druh slona

Oblast výskytu - Severní Kongo

Na základě zkoumání exempláře, žijícího v zoologické zahradě v Hamburgu, byl tento malý druh slona popsán již v roce 1906 německým zoologem Theodorem Noackem pod jménem Loxodonta pumilio. Třebaže bylo tomuto slonovi v té době již 6 let, měřil pouze 180 cm. Většina zoologů ale nebyla ochotna připustit, že jde o nový druh slona a tvrdila, že jde pouze o zakrslíka.

V roce 1911 se na základě pověstí o malých vodních slonech vydal belgický badatel nadporučík Franssen do tehdejšího Belgického Konga osobně.
Tito sloni prý žijí v nejhustších pralesích a nejbažinatějších oblastech a jejich zvyky je činí téměř vodními živočichy.
S domorodými průvodci strávil dlouhé měsíce hledáním těchto legendárních tvorů. I když se vrátil smrtelně nemocen malárií, vrátil se vítězně s důkazy existence. Nejenže podal zprávy o stádech trpasličích slonů, ale zastřelil i jednoho samce a přivezl s sebou i jeho kly. Byly jen šedesát centimetrů dlouhé a kůže dokazovala, že na výšku měřil pouze sto padesát centimetrů. Slon africký dorůstá v průměru více než dvojnásobné velikosti.

Malý slon se dostal do Belgického královského muzea v Tervurenu, kde ho v roce 1914 popsal zoolog Schoutenden pod názvem Loxodonta fransseni. Třebaže se později ukázalo, že jde o druh totožný s L. pumilio, přesto zasluhuje Franssenův výkon nejvyššího uznání. Badatel však bohužel položil svůj život nadarmo, neboť se již nenašel nikdo, kdo by přinesl další důkazy a jeho vyprávění o stádech malých slonů potvrdil.

Další zprávy o výskytu těchto záhadných slonů přišli do Evropy ve dvacátých a třicátých letech. Například v roce 1932 byli odchyceni majorem Offermanem dva sloni o výšce 150 a 120cm, ale s kly dlouhými téměř až na zem. V žádném případě tedy nemohlo jít o mláďata slona pralesního.
Francouzký zoolog a cestovatel Knoepfler narazil na dva čerstvě zabité trpasličí slony v domorodé vesnici Makoko v Gabunu. Samec měřil 180 cm, samice 160. Vyšlo přitom najevo, že samice měla těsně před porodem – plod byl plně vyvinutý. Tato skutečnost vyvrátila rozšířený názor, že trpasličí slon je pouze mládě slona pralesního.

Všechny nejasnosti nakonec přiměli německé zoology Eisentrauta a Bohmeho k podrobné analýze dostupných kostí a jejich porovnání s kostmi slona pralesního. Byly nalezeny rozdíly jak na lebkách, tak i na jejich spodních čelistech. Výsledky publikované v roce 1988 jasně dokazují, že druh Loxodonta pumilio skutečně existuje. Snad se v brzké době podaří získat přesvědčivý důkaz jeho existence.

Sloní zajímavosti

Slon africký je v současné době největším žijícím suchozemským savcem. Stále rozlišujeme jeho dvě formy či podle některých názorů poddruhy, slon africký - pralesní forma a slon africký - savanová forma. Nedávné objevy přivedly však vědce k názoru, že slon africký (Loxodonta africana) není jedním druhem.
Rozdíly v genetické výbavě jsou tak nápadné, že pralesní a savanová forma slona afrického jsou dva druhy... Též tvrdí, že kříženců není na africkém kontinentu mnoho, resp. skoro žádní.
Po odebrání tkání z 195 volně žijících slonů v 11 afrických zemích přišla na řadu genetická analýza z jednotlivých zvířat. Během ní zjistili rozdíly v genetické informaci pralesní a savanové formě slona afrického. Po těchto analýzách odebrali pro srovnání též vzorky z asijských slonů.
Fenotypový (vnějškový) rozdíl mezi jednotlivými formami je známý mnoho let. Pralesní slon je menší a má např.: jiný tvar uší (trojúhelníkovitý), jiný tvar lebky a užší a rovnější kly. Po analýze DNA bylo zjištěno, že rozdíly mezi pralesním a savanovým slonem dosahují 58%. Jako 100% ukazatel byl stanoven rozdíl v genetické informaci mezi slonem asijským a africkým. Za zmínku stojí, že savanoví sloni žijící na severu, východu a jihu afrického savanového pásu byli po analýze DNA skoro shodní, ačkoli žijí v izolovaných skupinách po celém kontinentu.
Pokud se podíváme detailněji na geografické rozšíření jednotlivých forem afrického slona, savanová forma žijící geograficky nejblíže pralesní formě je genetický bližší, resp. zcela, svým savanovým kolegům z jihu, než k pralesní formě slona. To je též jeden z předpokladů, že k "mezidruhovému" křížení mezi nimi nedochází a podkládá to jejich hypotézu.
Vědci se domnívají, že k odlišnému vývoji pralesní a savanové formy afrického slona došlo adaptivní evolucí již pravděpodobně před 2,63 milióny lety. Každá z forem má v současné době jiné vzorce chování a fyzické odlišnosti. Odlišné životní nároky a podmínky v raných fázích evoluce izolovaly pralesní formu v uzavřené lesní porosty a zamezilo se tak kontaktu se savanovými slony. Genetická "propast" se tak prohlubovala. Vědci odvodili ze zjištěného, že pralesní forma by měla mít svůj druhový latinský název Loxodonta cyclotis, savanová forma slon africký si ponechá latinský název Loxodonta africana.
Objev pravděpodobně povede k přehodnocení současných ochranářských snažení k africkým slonům. Od této chvíle se pravděpodobně bude muset vypracovat záchranný program pro dva druhy slonů, ne jen pro jeden.
Vědci z National Cancer Institute v Marylandu (USA) a Mpala Research Center v Keni o tomto svém objevu informovali v prestižním vědeckém magazínu Science.

nadporučík Franssen

Tento malý slon žil na území dnešní Sicilie a Mtitley. Výzkumy života na ostrovech píší snad nejzajímavější kapitoly biologie. Ostrovy představují zvláštní prostředí,odlišná od podmínek na pevninách. Zajímavé svým jevem jsou malé, trpasličí formy - nanismy nebo naopak nezvykle velké - gigantismy. Často se s oběmi formami setkáváme na jednom ostrově současně. Ostrovní prostředí se o vývoj malých forem jistě zasloužilo omezenými zdroji potravy. Tato vědci uznávaná teorie přizpůsobení tvora prostředí by mohla platit i pro možnost výskytu nového druhu trpasličích slonů v Kongu.

Loxodonta cyclotis ?.

Loxodonta africana.