Starší zprávy





06.02.2005

Zajímavosti z internetu a časopisů, na které jsem narazil:


Velký orel:

5. června 1932 chytil velký orel při hraní čtyřletou Svanhildu Hansenovou v norské vesnici Leka nedaleko Trondheimu a odnesl ji na vzdálenost asi dvou kilometrů, kde ji pustil na vysoký útes. Vesničané ji nalezli nezraněnou, jak spí, jen s několika šrámy.

Ryba:

Farmář Heino Seppi řezal ve Finsku v lesích Yrijo Kanto v regionu Palloneva v říjnu 1969 dřevo. Když rozřezal kus kmene osiky, zjistil, že je vnitřek shnilý a uprostřed je asi čtyřicet centimetrů velká sušená ryba. Nebylo jasné, jak se tam ta ryba dostala.

Česká potvora:

Téhož léta (1531) potvora velmi hrozná čtvernohá, maje hlavu člověčí bradatou a hřeben kohútí, nohy vorličné, ruce nápodobny k pazourům lvovým, vocas psí, barvy jílové a nážlutlé na panství biskupa salcburského v lesích, jimž Hantburští říkají, polapena jest. Lítá a neobyčejně ukrutná, lidí se strašila a před nimi utíkala a kdež mohla, se skývala, potom po kolikasi málo dnech nechtíc ani přinucena jsouc jísti, hladem zcepeněla. Napsal Marek Bydžovský z Florentina. Časopis Magazín 2000, databanka záhad od Jiřího Svobody.

Netopýři - draci:

L.P. 1532. Téhož léta v mnoha krajinách jsou spolu lítající u povětří drakové mající na svých hlavách koruny a ústa svinská, a to někdy jich čtyry sta pospolu letělo. Napsal Marek Bydžovský z Florentina. Vysvětlení: jde o netopýra rodu vrápenec. Časopis Magazín 2000, databanka záhad od Jiřího Svobody.

Rození potvor:

Téhož léta mnoho divných potvor zrodilo se mezi lidmi a mezi hovady na rozličných místech. Napsal Bartoloměj Paprocký z Hlohol roku 1541. Časopis Magazín 2000, databanka záhad od Jiřího Svobody.

Hadi a ještěrky v lidech:

Téhož léta v uherské zemi, kdyžto mnozí hadové a ještěrky v lidech se rodily, mnoho jich nemajíce žádného proti tomu lékařství, velikým trápením zahynulo a někteří položivši se na slunci a zahřávši se, teprva ze sebe takové hady dávili a vyhazovali, ježto takové množství hadů také i ve strozích obilných nacházelo se na poli. Napsal Marek Bydžovský z Frorentina v polovině 16 století. Magazín 2000, databanka záhad od Jiřího Svobody.

Trojhlavý žabí mutant:

Britští biologové nevycházejí z úžasu. Na školním pozemku ve Westonu v jihozápadní Anglii byl nalezen neobvyklý tvor - trojhlavá a šestinohá žába. "Nikdy jsem nic podobného neviděl a myslím si, že to nemá ve světě obdoby," tvrdí Mike Dilger, přírodovědecký odborník BBC. Podle expertů mohl tento podivný mutant těšící se na pohled dobrému zdraví vzniknout kontaminací embrya v době jeho vývinu nebo prudkými klimatickými změnami. Opsáno z internetové verze Magazínu 2000.

  Patrik Trnčák


01.02.2005

S technikou na Tasmánského vakovlka


Další z mnohých pokusů, jak dokázat, že je tento tvor stále mezi námi. Přišel s ním Michael Moss a použil při něm kameru od americké armády, která mimo jiné reaguje i na tělesnou teplotu.

Pro svůj záměr si vybral Otwayský národní park, který je horkým adeptem, že by v něm mohl přežívat nejen vakovlk, ale různé druhy velkých koček, o kterých se čas od času vynoří zprávy. Kamera stála na svém místě po dobu šesti týdnů, nicméně kromě několika jelenů a jiných "obyčejných"zviřátek nezachytila vůbec nic.

"Chystám se umisťovat kameru v místech, kde došlo v nedávné době k pozorování, nebo napadení domácích zvířat. Je velmi pravděpodobné, že se zvíře na ono místo alespoň ještě jednou vrátí.", říká Moss.

Dalším místem, kde by se kamera měla objevit, je park Simpson-Kennedy. Mnozí ovšem Mossovo snažení přirovnávají k hledání jehly v kupce sena, protože díky neúměrné ceně má kameru pouze jednu.

Na starších záběrech si můžete prohlédnout jak vakovlk vypadal. Stáhnout můžete zde

  MisticJOE



15.01.2005

Převzato z Tiscali.


Paleontologové našli při vykopávkách v severovýchodní Číně fosílii 130 milionů let starého savce, který měl v žaludku mladého dinosaura. Tento objev zcela převrací dosavadní představy o tom, že savci oné doby byli všichni velmi malí a živili se hlavně hmyzem. Informoval o tom ve svém dnešním vydání americký odborný časopis Nature.

Paleontologové našli na čínském nalezišti pozůstatky savce druhu repenomamus giganticus, který byl více jak jeden metr dlouhý. Vedle něj ležela fosilie jeho menšího "bratrance", druhu repenomanus robustus, jehož žaludek obsahoval kostru mláděte dinosaura druhu psittacosaurus, dlouhou asi 14 centimetrů. Savec, který mládě dinosaura spolkl, byl asi 50 centimetrů dlouhý a vážil od čtyř do šesti kilogramů.

Podle Yaominga Hua z Amerického přírodovědného muzea v New Yorku, který vedl výzkum nálezů a v Nature o nich referoval, se oba savci živili jak rostlinnou, tak masitou potravou. Jejich zuby byly dost silné na to, aby dokázaly chytit a usmrtit živou kořist.

Až dosud se o savcích oné epochy myslelo, že dosahovali velikosti asi krysy, byla to noční zvířata a živila se hlavně hmyzem. "Náš nynější nález dokazuje, že již tehdy existovali savci velikosti psa, byli masožraví a živili se i obratlovci, včetně malých dinosaurů," zdůrazňuje Hu. To podle něj dokazuje, že savci již tehdy dosahovali podstatně většího růstu, než se dosud myslelo. "Domníváme se, že někteří velcí savci mohli už tehdy pravděpodobně představovat pro dinosaury konkurenci v boji o potravu na daném území," řekl.

Podle názorů dalších vědců vyjádřených v časopise "by tyto objevy měly rozpoutat lavinu dalších otázek a úvah". Například i takovou, jak tito savci mohli ovlivnit vývoj dinosaurů: naučili se třeba malí dinosauři létat právě proto, aby unikli dravcům z řad savců?

  MisticJOE



10.1.2005

Rychlovky

Dan Taylor oznámil, že jeho ponorka je skoro hotova a plánuje cestu za Nessie už začátkem jara.

Američané opět dokázali, že se bojí naprosto všeho. Mezi 5. a 7. lednem děsil obyvatele Wisconsinu velký, poskakující červený tvor. Později se ukázalo, že se jedná o obyčejného klokana, který byl samozřejmě v rámci humanity odchycen a předán odpovědným pracovníkům do ZOO.

To, že se dá vytěžit na všem se přesvědčila Dave Shealy, o které jsme psali před časem. Ta vyprávěla svou historku o setkání s Bažinnou opicí tak často a přesvědčivě, že se jejího příběhu ujal producent Nate Martin a zakomponoval ho do svého filmu, na kterém pracuje posledních šest let. Nejedná se ovšem o nadprůměrný koproduční trhák a tak, jak autor sám dodává, bude rád, když ho uvidí pár diváků na filmových festivalech.

DreamMasters Studios dali do oběhu svůj dokument "Chupacabras! The Legend Begins".
Je rozdělen do částí a vyžaduje RealPlayer. Za zmínku stojí, že zde najdete i podrobnosti o projektu Starchild.

  MisticJOE



17.12.2004

Objeven nový primát

Po plných sto letech má zoologie opět nový druh primáta: badatelé Fondu pro záchranu přírody (NCF) objevili v indickém státě Arunačalpradéš podsaditou opici s tmavým obličejem, patřící k primátům, tedy nejbližším příbuzným člověka.
Makak arunačalský neboli munzala dostal jméno podle termínu, jímž ho označují místní horalé - Macaca munzala. Obývá lesy v nadmořské výšce 1,6 až 3,5 tisíc metrů nad mořem, takže je jedním z nejvýše žijících primátů.
"Je to významný objev nejen ze zoologického pohledu," řekl M. D. Madhusudan z týmu NCF. "Ukazuje se, že věk objevů ještě neskončil."


13.12.2004

Hobbiti v ohrožení

Před nedávnem došlo k poměrně zajímavému objevu pozůstatků humanoidů nevelkého vzrůstu, kteří byli oficiálně nazváni Homo floresiensis a mnoho fanoušků Tolkiena si je hned začalo představovat jako Hobbity. Navzdory nadpisu, fanoušek Tolkiena nejsem a v rasu maličkých, zázračných lidí nevěřím, stejně jako v Elfy nebo jinou havěť. To jen tak naokraj. Fosílie jsou datovány na 13000 let staré, přibližně v době, kdy se Homo sapiens šoural svojí cestičkou přes Indonésii do Austrálie. Problém je v tom, že nyní je tento objev v ohrožení. Všechny ostatky byly v rozporu se smlouvou uzavřenou mezi Centrem pro archeologii v Jakartě a University of New England v Novém Jižním Walesu zapůjčeny Teuku Jacobovi, výzkumníkovi Gadjah Mada Universtity, který je znám svým přístupem k archeologickým nálezům. Nejenže je skladuje v naprosto nevhodných podmínkách, ale také na nich, lidově řečeno, sedí jak slepice na vejcích a odmítá je předat k bližším studiím. Okamžitě také napsal svou studii pro časopis Science (konkurence časopisu Nature, kde vyšly první zmínky o Homo floresiensis), kde tvrdí, že Homo floresiensis není nic jiného, než Homo sapiens trpící blíže neurčenou chorobou, která způsobovala nevelký vzrůst.

Nyní, po různých peripetiích se zdá, že ostatky vrátí. Jak sám přislíbil, mělo by se tak stát začátkem ledna. Otázkou však je, v jakém budou stavu a zda je doopravdy vrátí. Mohlo by se tak stát, že je stihne podobný osud, jako mnohé ostatní archeologické nálezy, které leží ve sbírkách po celém světě a nikdo si jich nevšímá, nebo k nim prostě nemá přístup.

  MisticJOE




30.11.2004

The truth is still in the lake

V poslední době začaly kolovat po internetu fotografie Nessie, které vzbudily hodně pozornosti. Nepatří však mezi horké novinky, jsou podle copyrightu staré dva roky a pocházejí z video záznamu, který byl nejpíše pořízen na hodně špatný foťák (nejspíš nějaký ten z Teleshoppingu) a poté ofocené ještě něčím horším z obrazovky televize.

Proč k těmto snímkům už hned ze začátku přistupuju skepticky je snad každému jasné při pohledu na ně. Autor je John Gillies, který se dušuje, že jsou naprosto pravé (neopomene dodat, že snímky nebyli jakkoliv upravovány, nicméně podle mého, dopsání copyrightu už je úprava, no ne?) a jeho žena Jackie je autorem snímku Nessie pod vodou o rok později, nicméně copyright je opět přidán na jejího manžela.

Ale vraťme se ke snímkům samotným. Zahrajeme si hru, najdi sedm rozdílů a přitom vynech šum… Správně, moc rozdílů se najít nedá! Snad kromě toho, že druhý snímek je jakoby víc z blízka. Ovšem při pohledu na time line začne být něco divné. Posunuli jsme se o deset vteřin nazpět (+/-, na prvním snímku není jisté, zda je tam 00 nebo 09), ale hlava Nessie se ani nepohnula, ba celé okolí je jaksi totožné. Pročpak to? Že by to někdo z televize natáčel ještě jednou, přičem na videu měl pauzu? To se mi zdá nepravděpodobné, time line je totiž na obrazovce televize.

Co si tedy o tom myslet a jak takový fake udělat? Napadá mě to nejjednodužší - filmů o Nessie je spousta, najděte si Váš nejoblíbenější, pauzněte si nějakou scénu, najděte si co možná nejstarší video kazetu, co najdete a nahrajte jí na ni. Seberte synkovi foťák na hraní, vyfoťte obrazovku a bingo! Máte zaručeně "pravou" Nessie.

  MisticJOE


24.11.2004

Vědci objevili v mořích 178 nových druhů ryb

Moderní technika pomáhá vědcům objevovat stovky nových živočišných druhů. I díky tomu, že se dokážou dostat do stále větších hloubek, za minulý rok objevili 178 nových druhů ryb. A další stovky nových druhů rostlin. V hloubce, která přesahuje 3000 metrů, narazíme na dosud neznámý druh s pravděpodobností padesát ku padesáti, řekl Kanaďan Ron O'Dor, který se výzkumu účastní.

Počet známých živočichů se tak díky vědcům rychle zvyšuje. V mořích od rovníku po oba póly jich nyní existuje až 230 tisíc druhů - od obrovských velryb až po neviditelné mikroby. I nejlépe prozkoumané vody, tedy evropská moře, experty přesvědčily, že nevědí vše. Také tam se podařilo najít živočichy, o jejichž existenci biologové dosud nevěděli.

V rámci ambiciózního projektu Census of Marine Life se tisícovka odborníků ze 70 zemí pokouší popsat veškerý život v oceánech. Vědci, kteří se pátrání účastní, jsou překvapeni tím, že počet nově objevených druhů neklesá.
Projekt vnese pořádek do systému jmen živočichů. Není výjimkou, že jeden živočich má dvě jména. To by se mělo stát minulostí.

  Zdroj: MF Dnes


Legenda ožije?

Ať si o tom myslí kdo chce, co chce, Tasmánský tigr se stal stejnou legendou, jakou je Yeti nebo Lochneska (ne na romácké pouti, v Anglii). Nespočet lidí oddaných jeho existenci se den co den snaží získat důkaz o jeho oxistenci, ať už se jim to daří více nebo méně, všichni mají naději. Ta bude možná ještě o něco větší, než by si kdo dokázal před dvaceti lety představit.

Člověk si už nějakou dobu hraje na stvořitele (proč taky ne) a od klonování ovcí postoupil už hodně daleko. Australské musem v Sydney bylo prvním krokem - bylo zapotřebí odebrat vzorky DNA z vystavených exemplářů. V roce 2002 byl vzorek konečně kompletní a v plánu bylo vytvořit kolonii čítající 60 kusů. Ale od té doby se toho moc nestalo a jediné oficiální vyjádření z vedení tohoto projektu dá shrnout do pár slov: Ještě chvíli bude trvat, než se to celé zdaří. A ono se ani není čemu divit. Klonování v dnešní době ještě není na tak vysoké úrovni, aby takový živočich potom netrpěl různými neduhy. Nicméně Tasmánského tigra hledají lidé už sedmdesát let a tak to ještě pár dalších vydrží. Prozatím všichni tajně doufají, že opravdu onu genocidu na přelomu minulého století pár kusů přežilo.

  MisticJOE


17.11.2004

Knihomolové pozor!

Pro všechny fanoušky Thunderbirda a jiných přerostlých létavců máme opravdovou lahůdku. V těchto dnech vyšla kniha Marka A. Halle (autor Žijících fosílií nebo Yeti, Bigfoot a opravdoví giganti) Thunderbirds: America´s Living Legends of Giant Birds. Je plná pozorování a zkušeností týkajících se tohoto fenoménu sbíraných po 30 let. Kniha se ovšem netýká pouze Hromového ptáka, ale i dalších velikánů nebes. Jak už to ale tak bývá, zatím je pouze v angličtině. Vy kdož jí vládnete, můžete si jí objednat via Amazon.

Link pod amazon: http://www.amazon.com

  MisticJOE


15.11.2004

Malý krok pro vakovlka, ještě větší pro lidstvo

Tasmánský tigr, Tasmánský vakovlk, Thylacin, atd. je zviřátko, za jehož odchodem z této planety (rozumněj vyhynutím) stojí bez jakýchkoliv pochyb druh, který si říká Homo Sapiens Sapiens. Poslední dobou se však čas od času zdá, že by tomu tak docela být nemuselo a možná, ale opravdu jen možná by si člověk mohl vybití tohoto zvířete vyškrtnout ze svého seznamu těch, které už nikdy neuvidí.

Jeden z lidí, kteří se zabývají hledáním všemožných známek o jeho existenci, je muž přezdívající se Tigerman. Jeho pravé jméno jsem nenašel, každopádně jeho 80-ti stránková kniha i s překvapujícími výsledky je na http://www.users.bigpond.com/tigerbook/ ve formátu PDF. Pakliže by z nějakého důvodu zmizela, kupříkladu kvůli velkému trafficu, mám jí u sebe na hardu a rád jí sendnu na nějaký server (tzv. udělám nelegální mirror :-) ). Nicméně znalost angličtiny je nutná. A nervy také, protože kniha je nesmyslně rozstrkána do 4 souborů, přičemž první část má jen 5 stran včetně obálky, předmluvy a obsahu…

  MisticJOE



15.11.2004

Rákosníček z Floridy

Ano milé děti, rákosníček se přestěhoval. A dostal nové jméno - Floridská bažinná opice. Pro ty, kteří nabyli dojmu, že jsem se teď asi zbláznil (a to naprosto neprávem, já jsem blázen už dlouho), ještě řeknu, že to není z mé hlavy, ale jedná se o pozorování, které zažila Jennifer Wardová před pár měsíci, chvíli potom, co Floridu postihl hurikán Charley. Wardová jela právě se svou Toyota 4runner po silnici Moore v severní Polk Coutry, když se v oblasti nazvané Green Swamp potkala se stvořením, které později popsala jako 8 stop vysoké zvíře, humanoidní vzhledu, porostlé černými chlupy s bílými kruhy kolem očí. Zvíře stálo vzpřímeně a upřeně její auto, jakoby fascinovaně zkoumalo. Nedovolila si zastavit, protože podle jejích slov měla vzadu dvě spící děti a riskovat jejich životy kvůli bližšímu průzkumu "čehosi" nechtěla (no jo, typická ženská - naopak, použít jako návnadu! :-) ).

Floridská bažinná opice ale není zas takový výmysl, jak by se mohl na první pohled zdát. V minulých létech ji pozorovalo spousta lidí a traduje se o ní, že žije hluboko v Zelené Bažině a proto je těžké jí vůbec spatřit. Někteří kryptozoologové se tedy dohadují, jestli jí hurikán nemohl vyhnat na chvíli z jejího běžného útočiště. Jiní však namítají, že Wardová mohla mít halucinace vyvolané buď z nedávno prodělané stresující události (hurikán) nebo šlo prostě jen o hru světel a stínů. Pro ně hovoří také to, že když se Wardová později vrátila na ono místo pozorování, nenašla po zvířeti žádné stopy, ani chlupy, ani nic co by nasvědčovalo, že se tam něco z bažiny toulalo.

  MisticJOE


9.11.2004

King Congo

Pamatujete si na tehdy velký trhák King Kong? Ne? Nevadí, tak běžte požádat rodiče o drobné na svačinu do školy a zase se vraťte, až Vám vysvětlí, kdo to King Kong byl. Ne nadarmo narážím na tuto přerostlou opičku, která má ve filmu vyznít jako ta nejhodnější zmutovaná gorila na světě. Ta, o které se chystám mluvit zase tak velká není, ale o to agresivnější. Hovořím a potencionálním novém druhu goril. Dosahují výšky 220cm a váží více jak 90kg (trocha zamyšlení - nebudou to malinko střízlíci? Srovnával jsem to se sebou - 190cm, 100kg živé muskulatury a to zdaleka svou konstitucí nedosahuji kvalit vyhazovačů z nočních barů) a nejraději k snídani mají lva (všimněte si, žádný McDonald - snídaně šampiónů). Žijí v tlupách v nejtemnějších zákoutích Kongské džungle (to nepochází z mého básnického střeva, to je v oficiální zprávě) a na svou kořist jsou ochotni v tichosti čekat třeba i hodiny, poté kolem ní utvoří kruh tak, aby vystrašené zvíře nemělo šanci na únik. Vědci jsou z nich poněkud na rozpacích - jedná se o gorilly, které jsou pouze agresivnější a chovají se trochu jinak a nebo se jedná o nový druh - obrovskou opici, o které koluje takových lengend nejen mezi místními obyvateli? Někteří si myslí, že by se dokonce za tímto druhem opic mohlo najít vysvětlení pro tolik opěvovaného Yetiho.

Kongské super-gorilly se ale od podobných pozorování, kdy nejsou k dispozici věrohodné fotografie, ani vzorky DNA trochu liší - právě tím, že u nich tyto vzorky jsou a fotografie také. A mimo to také první popis od respektovaného primatologa Shelly Williamsové. Slyšeli jsme je mezi stromy, tak 10 metrů od nás. Najednou se jejich větve rozhrnuly a stáli přímo přede mnou. Předpokládala bych, že začnou řvát, aby nás vystrašili, ale ti chlapci byli tiší, ale obrovští. Zřejmě si mysleli, že najdou potravu, ale jakmile zjistili, že pravděpodobně nejsme nic oblíbeného z jejich jídelníčku, otočili se a odešli.
Podle jejího popisu také měli kompletně šedivou srst, narozdíl od goril, jejichž srst ani postupem života není úplně šedá. Její svědectví se nejdříve setkalo s určitým skepticismem, ale podle množství dalších pozorování se nakonec došlo k variantě, že zde opravdu žije neznámý druh opic ve výškách více jak 10 tisíc stop.

V roce 1996 se rozhodl Karl Ammann, redaktor časopisu Swiss, k návštěvě odlehlých míst Konga, aby zjistil, zda tyto opice opravdu existují a vyvrátil domněnky některých zbývajících primatologů, kteří si stále tvrdili své - jedná se o západní Gorilu nížinnou. Cestoval až 700 kilometrů daleko od hustěji obydlených oblastí a od míst, kde byl častější výskyt Gorily nížinné. Během své cesty posbíral i několik svědectví usedlíků - vyprávěli o velikých opicích, které jsou schopné ulovit i lva. Z vyprávění se i potvrdilo svědectví Shelly, tj. že narozdíl od goril, které se při setkání s člověkem chovají agresivně, tyto opice při setkání tváří v tvář s člověkem neprojevují agresivitu žádnou a po drobném zrakovém průzkumu se opět vklidu vzdálí. Evidentně tedy nemají z člověka ani strach.

Před třemi lety se uskutečnil průzkum, kterého se zúčastnili i vědci. Tváří v tvář se s těmito opicemi nesetkali, ale našli stopy, které nasvědčují, že je za sebou nechal naprosto neznámý druh. Někteří přišli s názorem podle těchto poznatků, že se jedná o křížence mezi Šimpanzem a Gorilou, nicméně nakonec se všichni shodli, že jejich kříženci neodpovídají popisu, ani jejich chování není tak stejné.
Dodnes tito tvorové byli pozorováni vědeckou populací pouze osmkrát, ale ani jednou nebyl jediný kus odchycen pro bližší studium.

Ať jsou cokoliv, k jejich smůle žijí v oblasti, která je v poslední době zmítána nejhorší občanskou válkou a byla by to škoda, kdyby se někteří ze vzbouřenců dostali blízko k jejich sídlištím a jen tak pro zábavu je pozabíjeli…


4.11.2004

3. minuty slávy

Takhle nějak by se dalo nazvat video, které spatří světlo světa na kanálu Discovery mezi březnem a dubnem 2005 v programu AnimalX třetí série. Proč zrovna tři minuty? Přesně takhle dlouhá je jeho stopáž (5400 framů při 29FPS), která zachycuje mořské hady dlouhé až 52 metrů, kteří se 26. ledna 2004 vyskytovali v San Franciscké zátoce. Autor se dušuje, že s vydáním videa veřejnosti chtěl chvíli počkat, aby nedošlo ve výsledku k trapné skutečnosti, že natočil něco naprosto běžného. Proto se videu věnoval několik předních expertů, od těch na filmovou montáž až po zoology. Dr. Clifford Paiva se zabýval právě stránkou věrohodnosti snímku - potvrdil, že snímek skutečně zachycuje nějaké slouhé mořské tvory a nebyl nijak upravován. Dr. Robert Rines, Dr. Harold S. Slusher, Dr. Ed Bousfield a dalších přibližně 20 vědců se pak zabývalo otázkou, co to tedy vlastně je. A výsledek? Sporný…
Někteří tvrdí, že se jedná o obyčejného mořského hada, který dorostl jen do obrovských rozměrů… Jiní, že se jedná o naprosto nový druh, který vědě doposud nebyl znám. Další, že je to přeživší Elasmosaur, respektive jeho vyčnívající krk na hladinu.
Podivuhodná zvířata jsou v oněch místech vídána od roku 1976 jednou za velmi dlouhou dobu. Jestli snímek opravdu stojí zato, to se dozvíme časem.

  MisticJOE


26.10.2004

Ogopogo zachyceno na video?

V srpnu tohoto roku si John Casorso a jeho rodina vypůjčila houseboat, aby mohli vyjet do klidu na jezero Okanagan. Ten den ale podle všeho nebyl tak klidný, jak si původně přáli. 9. v 7.30 ráno se přihodilo cosi divného - loď se začala nápadně houpat, cosi do ní vrazilo. Když se Casorso došel na palubu podívat, co se děje, byl podle jeho dlov doslova šokován. Okamžitě vytáhl kameru a začal natáčet.
Video je dlouhé 15 minut a všichni jsou přesvědčeni, že je na něm bájný Ogopogo. A ne jeden! Na otázku, proč Casorso čekal tak dlouho se zveřejněním videozáznamu odpověděl, že čekal na vyjádření místní obornice Arlene Gaal. Casorso si mezitím stihl zařídit i copyright na tento snímek, takže ani video, ani obrázky z něj ještě dobrých pár let bez tučného zaplacení asi neuvidíme.
Moc se o něm rozepisovat nebudu, právě proto, že jsem ho neviděl. Nicméně všichni na něj pějí ódy, např: Janet Courtney: „Věřím, že je všechno možné. Ale poté, co jsme shlédla video, jsem přesvědčena, že tam venku opravdu něco je!“
Bližší info najdete na: http://www.cryptozoology.com/

p.s.: Víte-li někdo, co je míněno větou „The video is going to be on Sci-Fi channel's "Proof Positive" on Dec. 1. at 8 p. m.“ tj. o jakou televizi jde, můžete se přesvědčit sami.

  MisticJOE





25.10.2004

Orang Pendek odhalen?

12. 10. 2004 světovými médii (všimněte si, u nás to nikdo neprezentuje…) proběhla zpráva, že Adam Davie a Andrew Sanderson našli stopy, které odpovídají těm, které nalezli před třemi lety ve stejné lokalitě, tedy džunglích na sumatře. Tyto nové stopy byly nalezeny oblasti Bukkantingi a nebylo jich málo. Podle slov obou badatelů - nadšenců, stopovali tohoto yetiho džugle celých 500 metrů, než se porost stal natolik neprostupným, že nemohli pokračovat dál. To, že před třemi lety našli ve vzdálenější oblasti stejné stopy a dokonce vlasy, které byly identifikovány jako patřící neznámému druhu opice, by nasvědčovalo tomu, že zvířata migrují, nebo je jich tam dokonce víc.

„Když jsme přicestovali do Bukkantingi, oslovili nás vesničané, že viděli Orang Pendeka před dvěma dny, jak jedl ovoce na jedné z farem na okraji vesnice. Udělali jsme základní tábor a o dva dny později se vydali za pomoci průvodce do dané oblasti. Našli jsme stopy zkoumali je. V tom nás průvodce upozornil, že slyší jeho volání. Slyšeli jsme ho také, ale v té husté džungli jsme ho nemohli nafilmovat.“, řekl Davies pro rozhovor s BBC News Online.

  MisticJOE





19.10.2004

Další Chupacabra?

Poslední dobou se v Texasu doslova roztrhl pytel s různými zastřelenými zvířátky, které domorodci označují tímto nelibým výrazem. Nicméně zpráva, která pochází ze 17. 10. naznačuje, že už by konečně mohl být zastřelen zase ten pravý. Nebo alespoň když ne Chupa, tak živočich, kterého není tak snadné identifikovat, protože ho podle expertů na zvířata prostě ještě neviděli. Jediné na čem se shodli je to, že se nápadně podobá tomu, které bylo tento rok zabito blízko San Antonia. Mrtvého zvířete se okamžitě chopila Stacy Womacková, která pracuje v Ellen Trout ZOO se zvířaty už déle jak dvacet let. I ona tvrdí, že nic takového za svou dosavadní praxi neviděla. „Pes to není, na to bych vsadila i výherní lístek do loterie“, řekla v rozhovoru pro Lufkin Daily News. Zvíře má modrošedivou pokožku a je převážně bez srsti. Čelisti dominují čtyři velké tesáky a ocas má spíše jako krysa (že by ne onen pověstný prasopes, ale krysopes? :-) ). Ten kdo zastřelil toto zvíře byl bratr právě oné Womackové. Stalo se tak v pátek odpoledne nedaleko domu jejich matky. Nejtdříve zvíře střelil, pak ho svázal provazem a odnesl do domu pro bližší prozkoumání. Ta tvrdí, že když jí bratr zavolal, aby přišla pořídit fotografickou dokumentaci, tak po cestě viděla i další podobné zvíře. Podle jejího popisu, když přijela na místo nemohla uvěřit svým očím. Zvíře vypadalo mrtvolně. Jeho přední nohy byly výrazně kratší, než zadní a přestože bylo střeleno, žádná krev z onoho místa nevytékala. Prostě jako kdyby bylo mrtvé už nejméně měsíc. Zvíře je samec a váží 15 až dvacet liber.

„Opravdu je stejné, jako to, které jsem viděla z auta běžet přes silnici. To ale mělo hlavu u země a stažený ocas mezi nohama.“ Zároveň se domnívá, že to mohla být družka zastřeleného jedince. Po zaslání fotografií dalším odborníkům většina řekla, že to je kojot s prašivinou, nicméně tvar lebky nemohli zařadit k žádnému druhu. C. R. Shilling z West Loop Animal Clinic prohlásil, že se jistě jedná o kojota nejen s prašivinou, ale ještě s další kožní chorobou, které způsobuje i různé defekty. Jméno této choroby však neřekl a zřejmě ji ani nezná. Názorů se samozřejmě vyskytlo více, nicméně vždy si něčím odporují. A tak prozatím k čemu se všichni přiklánějí by mohl být kříženec psa s kojotem. Pakliže by to tak bylo, tak teoreticky Chupacabra nikdy nebyl ničím jiným, než výplod úchylného křížení dvou živočichů.
p.s.: všem se omlouvám, ale větší fotky se mi nepodařilo sehnat

  MisticJOE



Nahoru




image
image
image


Fotografie pořízené v rámci projektu






Snímek pořízený v australském státě Victoria v roce 1964. Druh tohoto zvířete nebyl nikdy zoology určen. Jeho pruhování příliš neodpovídá vakovlku, ale v případě přežití vakovlka na australském kontinentu, je možná určitá variabilnost zbarvení srsti. Bohužel, kvalita snímku není příliš vysoká.

image




image

image

image


image



image



image




image

ELASMOSAURUS
byl mezi plesiosaury skutečným rekordmanem pokud se délky krku týče: z celkové délky 13 m připadá na krk 7 m. Hlavu měl Elasmosaurus poměrně malou, tlamu zkrácenou ("buldočí"), vyzbrojenou špičatými zuby, které zvláště v přední části čelisti byly značně dlouhé a přečnívaly přes protilehlou čelist. Krk byl složen ze 76 obratlů, což je počet, který zatím nebyl překonán žádným živočichem recentním ani fosilním. Byl značně pohyblivý. Elasmosaurus mohl krk hadovitě stočit (hlavu mohl proti tělu obrátit až o 180°). Končetiny byly zcela přeměněny ve veslovité orgány neschopné pohybu po souši. Elasmosauři byli dravci žijící na širém moři. Jejich extrémně pohyblivý a dlouhý krk jim dovoloval bleskurychle zaútočit na kořist již v době, kdy trup zvířete byl ještě ve značné vzdálenosti od kořisti. Tou byly hlavně ryby a hlavonožci.

image


image1

Stopa




image
image
image
image
image

Jediná fotografie, která má slušnou kvalitu.