Jestliže hovoříte o tématu kryptozoologie se svými přáteli a oni zcela odmítají možnost objevu nových, velkých a vědě neznámých zvířat, můžete z rukávu svého saka vyndat triumfové eso. Existuje zapomenutá oblast jihovýchodní Asie, kde se poslední dobou přihodilo několik případů objevů nových druhů zvířat Tato oblast má jméno Vu Quang a leží na území severního Vietnamu. Jedná se o kryptozoologický ráj. Paradoxem je, že k objevům došlo poměrně nedávno, teprve během devadesátých let minulého století. Během března roku 1992 získala expedice vedená Dr.MacKinnonem tři lebky neznámého zvířete, které se podobalo antilopě s rohy dýkovitého tvaru. Domorodci toto zvíře znali a nazývali je v překladu „pralesní koza.“ Soustředěným zájmem byl získán jeden mrtvý exemplář a původní předpoklady nabyly zcela nových rozměrů. Jednalo se o velice atraktivní zoologické téma: „Naprosto nový druh divokého hovězího skotu s nezvykle dlouhými končetinami a pozoruhodně protáhlými rohy.“
Ty se tvarem podobají spíše rohům afrických antilop než rohům skotu. Od doby objevu došlo
k odchycení a podrobnému prozkoumání tří živých exemplářů, ale žádný nepřežil v zajetí déle
než několik týdnů.
A v roce 1993 dostalo nové zvíře oficiální pojmenování Vuquanský skot - Pseudoryx
nghetinhensis. Stal se největším objeveným savcem od roku 1937, kdy došlo k popsání
kambodžského divokého skotu kupreje.
Tímto objevy v dané lokalitě neskončily a kryptozoologii čekala další překvapení.V březnu 1994
se objevily zprávy o tom, že zde byly nalezeny lebky a další pozůstatky obřího druhu muntjaka
neboli do té doby vědě neznámého druhu jelena. V následující době se podařilo nalézt dospělého
samce chovaného ve zvěřinci Laoské armády a dle tohoto exempláře došlo k oficiálnímu popisu
druhu jako Megamuntiacus vuquangensis.
V současné době je kryptozoologie na stopě minimálně dalším dvěma druhům jelenů, jejichž
existence je dokládána fyzickými důkazy. Během devadesátých let minulého století objevil
vietnamský biolog Chinh severně od Vu Quangu oblast zvanou Pu Mat. Zde se vyskytuje
velice zvláštní tvor, jehož domorodci nazývají quang khem, což v překladu
znamená „pomalu běhající jelen.“ Má unikátní parohy směřující k primitivní struktuře
rohů. Vědci se podařilo získat lebku tvora a konstatoval, že tvar rohů je velmi podobný
rohům
nesprávně připisovaným přilbám Vikingů. Průzkumem DNA bylo zjištěno, že tyto rohy
nepatří žádnému druhu jelenů, které věda zná.
Toto ale samozřejmě stále ještě není všechno. V neprostudované krabici s nalezenými kostmi a dalšími zvířecími pozůstatky, které se našly ve Vietnamu koncem šedesátých let minulého století a byly od té doby uloženy v Hanojském vědeckém centru, objevil již zmíněný Dr.MacKinnon nezvykle vypadající parohy. Ukázalo se, že patří dalšímu tajemnému obyvateli vietnamských pralesů. Má jméno mangden neboli černý jelen. Doposud je tento tvor hledán k dalšímu výzkumu.
V roce 1994 došlo opět k novému úspěchu. Podařilo se objevit nový druh hovězího savce, domorodci zvaného linh duong neboli „posvátná koza.“ Neformálně byl pojmenován latinským názvem Pseudonovibos spiralis a jeho hlavním znakem jsou krásné ozdobné parohy ne nepodobné řidítkům velkých motocyklů. Během tohoto roku bylo zjištěno, že tento tvor žije i v sousední Kambodži, kde je nazýván kting voar.
Pro mnoho lidí nejsou objevy nových druhů hovězího skotu dosti atraktivní a nemají takovou popularitu, jakou by získal třeba objev dinosaurů či velkých kočkovitých šelem s ohromnými šavlovitými tesáky. Ale Vietnam není oblastí specializující se pouze na téma hovězího skotu a jelenů, objevů zde existuje více.
Dr.Schaller si při návštěvě Laosu povšiml zajímavého exponátu. Jeho zakoupením získal lebku tajemného obyvatele místní džungle. Jedná se o vietnamské bradavičnaté prase Sus bucculensis. Tento neznámý druh byl oficiálně popsán v roce 1892 jezuitským knězem, ale jeho existence nebyla nikdy potvrzena a pohybovala se někde mezi pohádkami a mytologií. Kromě lebky získal Schaller také vzorek masa z nedávno zabitého exempláře, což by dokazovalo, že tento druh stále ještě přežívá ve stínu džunglového porostu Laosu a Vietnamu.
Entomologická předtucha vietnamského kryptozoologického ráje aneb jak chytrý a vzdělaný československý národ již v sedmdesátých letech tušil velkou senzaci.
Právě jsme probírali existenci záhadných velkých savců Vietnamu, ale nyní si neodpustím
malou jedovatou poznámku. V Československu jsme díky výborným kontaktům s Vietnamem věděli
oproti světu daleko dříve, že zde existují zcela nové živočišné druhy. Klíčem otevření dveří
k záhadě byla entomologie.
Měl jsem prima bráchu entomologa. Ti z Vás, kteří se s těmito opravdovými vědeckými podivíny
setkali, musí mít romanticky jemný úsměv na rtu. Dodnes vzpomínám na naše dětství – foukačky,
deštníky a další absurdní pomůcky. Na chvíle, kdy mě honil v mé funkci pomocného dělníka
entomologie jak nadmutou kozu při činnosti mně tak nepříjemné - třást se stromy, aby bratr
mohl deštníkem zachytávat padající svinstvo (mě, člověka nesnášejícího hmyz a klíšťata ! ),
zvedat těžké kameny v horách, aby si starší bratr v klídku vyndal své poklady. Všude doma
krabice s havětí, katalogy. Brrr!!!!
Otec, který měl bratra velice rád, i přes moje protesty voňavý doprovod sbírky toleroval. Ale
proč Vám to, milí čtenáři, vůbec říkám? Jelikož za dob komunismu zde existovala obrovská
základna entomologů scházejících se jak v klubech, tak na velkých burzách, docházelo díky
možnosti vycestování za entomologií k cestám do dalekého Vietnamu. Stát rozhodně vědcům
nebránil. Entomologové té doby měli své revíry a ke studiu velice rádi navštěvovali Bulharsko
a východ Slovenska. Mnoho entomologů Vietnam navštívilo a v pozdějších letech díky práci
Vietnamců v naší zemi docházelo i k zasílání studijního materiálu formou balíků přímo
z Vietnamu.
Stejný zdroj měl i Jan. Tehdy mi bratr řekl: Když studuji brouky z některých příhraničních
oblastí Vietnamu, nevěřím svým očím a ačkoliv vlastním veškerou dostupnou literaturu, nedokážu
je zařadit. Tyto brouky dávám do krabic pouze s odhadnutou čeledí a zaneseným místem nálezu.
Mám strach tyto neznámé exempláře přesně identifikovat.
Když Jan ve Slavkově u Brna zemřel,
poprosil jsem s matkou svoji švagrovou o bezplatné předání celé obrovské sbírky místnímu
muzeu. Pouze s podmínkou, že sbírka bude označena jménem mého bratra jako dárcem. Ale nestalo
se tak a sbírka byla přes naše přání rozprodána.
Dodnes by mě zajímaly krabice s neidentifikovaným entomologickým materiálem a jejich osud.
Bratr dost často hovořil o tom, že entomologové nad některými jeho exempláři nevěřícně
kroutili hlavou. Fascinovaly ho zejména exempláře obrovských brouků. Tvrdil, že až ve Vietnamu
skončí válka, bude se snažit místa zajímavých nálezů se svým dvorním dodavatelem osobně
navštívit, prozkoumat a zdokumentovat. Bohužel k tomu z důvodu jeho předčasného úmrtí nikdy
nedošlo.
Takže sami vidíte, že těch tajemství ve východní Asii je opravdu mnoho a zcela jistě tato
oblast bude aktérem mnoha nových objevů. A stojí za to tyto lokality navštívit.
Thajský mamut.
Poslední článek tohoto příspěvku věnuji velice zajímavému pozorování. V roce 2000 byla
mnoha svědky v pralesích jižního Thajska sledována zajímavá stvoření. Účastníkem tohoto
pozorování se stal i sám thajský princ. Údajně došlo i k pořízení několika fotografií. Jednalo
se o chobotnatce se srstí. Thajští vědci se oficiálně domnívají, že by se mohlo jednat o nový
druh srstnatého slona, mastodonta nebo mamuta.
Zajímavou věcí je to, že na území Thajska nikdy předtím nebylo pozorování takového tvora
hlášeno či pozorováno. Doufejme, že se záhada časem objasní. Já osobně si myslím, že by se
snad mohlo jednat o slona trpícího nadměrným osrstěním. Když jsem jako malý kluk jezdil na
indickém slonu všiml jsem si, že někteří sloni dosahují větší osrstěnosti na partiích
hlavy. Ale slona s doslova „pořádným hárem“ jsem nikdy nespatřil.
