Když se americký žurnalista a cestovatel Henry Morton Stanley prodíral v roce 1890
konžským pralesem Ituri, zarazilo ho, že se místní Pygmejové nepodivují jeho koním.
"Podobné zvíře žije v pralese a my ho lovíme do jam. Říkáme mu o'api," vysvětlovali drobní
pralesní lovci Stanleyovi. Stanley popsal příhodu v knize Nejtemnější Afrika a dodal, že se
zřejmě jedná o "pralesního osla".
To bylo slovo do pranice. Přírodovědci měli za to, že všechna velká africká zvířata už
objevili. Jako jeden z mála vzal tyto zvěsti vážně pozdější ugandský guvernér sir Henry
Johnston. V roce 1899 se vydal do Konga, aby "osla" našel. Měl štěstí. Pomohl z nouze jedné
skupince Pygmejů a ti mu na oplátku přislíbili, že mu pomohou s honem na o'api. Popsali mu ji
jako hnědé zvíře s pruhy na zadních nohách a Johnstona jen utvrdili v přesvědčení, že je na
stopě pralesní zebře. Potvrdil mu to i nákup dvou čelenek z podivné pruhované kůže na místním
trhu. Johnston je poslal do Londýna i s nárokem na uznání popisu nového tvora. Navrhoval pro
něj jméno Equus johnstoni čili kůň Johnstonův. Učencům v Londýně pouhý kus kůže
nestačil. Za přesvědčivějšími důkazy o existenci "pralesního koně" Johnston znovu vyrazil do
Konga.
Vděční Pygmejové ho zavedli ke stezkám vyšlapaným záhadným tvorem, ale Johnston se jim
vysmál. Stopu v blátě zanechaly paznehty sudokopytníka a Equus johnstoni by musel
mít kopyto lichokopytníků. Pygmejové jen pokrčili rameny nad sebedůvěrou muže, který na
rozdíl od nich o'api nikdy neviděl.
Aby dokázali, že neberou svůj příslib pomoci na lehkou váhu, darovali Johnstonovi kůže a
lebky ze dvou ulovených o'api. Johnston je přibalil ke zprávě pro Zoologickou společnost v
Londýně v přesvědčení, že teď už uznání "jeho koně" nestojí nic v cestě.
Jenže právě lebky zatloukly snům o pralesním koni poslední hřebík do rakve. Jasně ukázaly, že
okapi je pralesním druhem žirafy a patří mezi sudokopytníky. Bylo načase Johnstonova koně
překřtít. Ve jménu okapi pruhovaná dodnes zaznívá původní název Pygmejů. Zkrátka nepřišel ani
Johnston. Tvor nese latinský název Okapia johnstoni.
Dnes je toto žirafě příbuzné zvíře ve znaku Mezinárodní kryptozoologické společnosti.
O tom, že se vyplatí naslouchat domorodcům, se přesvědčil nejeden zoolog. Ralph Wetzel slyšel počátkem 70. let vyprávět obyvatele paraguajského Chaca o divokém praseti tagua. Do té doby znala zoologie jen dva druhy jihoamerických prasat pekari. Tagua byl třetí. Wetzel jej popsal jako pekariho Wagnerova a teprve dodatečně zjistil, že paleontologové znají toto zvíře z vykopávek už od třicátých let, ale považují jej za vyhynulé nejméně 8000 roků.
