Neznámá zvířata se ukrývají i v muzeu



Nové živočišné druhy vědci objevují na dnech oceánů, v tropických pralesích nebo na policích muzejních depozitářů

Šance, že dnes najdeme nového velkého savce, není vysoká. Převážná většina bezobratlých živočichů na své objevitele naopak zatím ještě čeká.

Mořské hlubiny vědci ještě nedávno přirovnávali k pustině bez života. Nyní se však ukázalo, že i “spodní patra“ oceánů obývá velké množství různých živočichů. Vyplývá to z nedávno zveřejněných výsledků dvouměsíčního výzkumného programu s názvem MAR-ECO. V rámci něj zhruba 60 vědců ze 13 zemí studovalo život v hlubinách po obou stranách Středoatlantského hřbetu - obřího pohoří, které se táhne od Azorských ostrovů až k Islandu.

Badatelé využívali rozmanitost podmořského života,“ komentoval výsledky vedoucí vědeckého týmu Odd Aksel Bergstad. Mezi lapenými tvory jsou dva druhy dosud neznámých sépií. Kromě toho popsali badatelé také pět nových druhů ryb.

Výzkumný program je součástí projektu nazvaného Soupis mořského života, který bude probíhat až do roku 2010. Přední odborníci z 53 zemí se v rámci něho pokusí sestavit co nejúplnější portrét všech živočichů obývajících oceány.

Vzácnost, nebo podvod?

Neznámé živočichy ale neukrývají jen oceánské hlubiny. Mnoho nových druhů “čeká na své objevitele“ také v tropech. Řadu z nich však vědci vůbec nestihnou prozkoumat. Tropické deštné lesy se masivně kácejí a s mizejícím porostem se vytrácejí i někteří dosud nepopsaní živočichové. Nad podobnými ztrátami příroda ale zpravidla netruchlí. “Zanikající živočišné druhy totiž dokáže do určité míry nahradit jinými,“ podotýká RNDr. Miloš Anděra z Národního muzea v Praze.

O tom, že tropy představují pokladnici, která překypuje nepoznanými druhy zvířat, výmluvně svědčí nálezy několika velkých savců v jihovýchodní Asii. Až do poloviny 80. let minulého století byla celá oblast kvůli válce ve Vietnamu poměrně nepřístupná.

Zoologové se tam začali “rozhlížet“ teprve nedávno. V roce 1992 objevili zvláštního sudokopytníka saolu. “Vzácné pralesní zvíře svým vzhledem tak trochu připomíná antilopu i kamzíka,“ vysvětluje doktor Anděra. Jen o rok později narazili badatelé na jelenovi podobného muntžaka obrovského.

Nyní se diskutuje o existenci lyrorožce. “Zvíře sice dosud nikdo neviděl živé, jeho zvláštně stočené rohy se však občas objevují na kambodžských tržištích,“ podotýká doktor Anděra. V roce 1994 tam vzbudily pozornost německých zoologů. Bližší informace měly přinést analýzy DNA izolované z několika loveckých trofejí. Vědecké týmy z různých zemí však nedospěly k jednoznačnému závěru. Někteří badatelé stále věří v objev nového živočišného druhu, jiní upozorňují, že jde o podvod. Nalezené rohy jim nápadně připomínají buvolí, které někdo šikovně stočil. Na konečný verdikt si tak budeme muset ještě nějaký čas počkat. Místní lidé však mají jasno. Tajemné zvíře pojídá jedovaté hady a jeho rohy mohou ochránit před uštknutím.

Ještěr z televize

Při hledání nových živočišných druhů mnohdy pomohla i náhoda. Německý zoolog Wolfgang Böhme sledoval v televizi dokumentární film o Jemenu. Najednou si v záběru všiml zvláštního varana. Takový druh přece nebyl dosud popsán, problesklo vědci hlavou. Během následné výpravy do Jemenu se němečtí zoologové s neznámým živočichem setkali tváří v tvář. Až 1,4 metru dlouhý ještěr, kterého zdobí tmavohnědé pruhy, dostal jméno varan jemenský.

Některé objevy nových živočišných druhů pootevírají “okno“, jehož prostřednictvím se můžeme podívat do minulosti. V roce 2003 vědci například na jihu Indie našli žábu, pro kterou museli zavést novou čeleď Nasikabatrachidae. Tento unikátní druh se zavalitým tělem a poměrně malými očima se od ostatních žab oddělil před 130 miliony let a nese řadu starobylých znaků. Podle vědeckého časopisu Nature je však živočich odsouzen k brzkému vymření. Kvůli rychlému rozvoji zemědělství totiž v oblasti kleslo množství zalesněných ploch o 90 procent. A právě tyto lokality jsou domovem unikátního zvířete.

Nové druhy živočichů se neukrývají jen v tropických či těžko přístupných oblastech. “U řady méně prostudovaných skupin můžeme dosud akustické systémy schopné zachytit drobné živočichy až na tříkilometrovou vzdálenost. Speciální roboti v hlubinách zase pořizovali fotografie.

Z hloubek přesahujících jeden kilometr vylovili vědci zhruba 350 druhů ryb a sépií. “Překvapila nás hlavně neznámé druhy bez větších problémů najít i na našem území,“ podotýká RNDr. Jiří Moravec, vedoucí zoologického oddělení Národního muzea v Praze. Šance, že dnes narazíme na nového velkého savce, není vysoká. Převážná většina bezobratlých na své objevitele však naopak ještě čeká. Vědci zatím popsali jen malou část z celkového počtu těchto živočichů. “Mezi nejzajímavější nálezy třeba patří miniaturní příslušníci kmene Cycliophora, kteří žijí v symbióze s humry, nebo řád hmyzu Mantophasmatodea objevený roku 2002 v jižní Africe,“ říká profesor Jan Zrzavý z Biologické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.

Vsoučasné době je popsáno zhruba 1,5 až 2 miliony živočišných druhů. Obratlovci však představují pouhý zlomek z tohoto množství - asi jedno až dvě procenta. Podle střízlivých odhadů se celkový počet živočišných druhů pohybuje mezi 3 až 6 miliony. V minulosti někteří badatelé hovořili dokonce o 30 milionech druhů, což bylo ovšem založeno na velmi naivních představách o fungování prakticky neznámé tropické přírody.

Dvě velryby místo jedné

Zoologové se při hledání nových živočichů mnohdy nemusí vůbec vydat do terénu. Množství neznámých druhů totiž stále ještě skrývají bohaté muzejní sbírky. Někteří živočichové se pro vědu zachovali jen proto, že dlouho odpočívali v zaprášených regálech depozitářů. “Tak tomu bylo i v případě dnes už vyhubeného novozélandského pagekona Delcourtova,“ říká doktor Moravec.

Jindy výpravu do terénu zase nahradí dobře vybavená laboratoř. Z analýzy DNA příslušníků řazených dosud k jednomu druhu totiž mnohdy vyplyne, že se ve skutečnosti jedná o dva, případně i o více vzájemně podobných druhů.

Popsaný osud postihl i tak známého plaza, jako je krokodýl nilský. “Zoologové se nejprve domnívali, že je tento druh rozšířen po celé tropické Africe. Genetická analýza jednotlivých dnes již často izolovaných populací ale prokázala, že v západní Africe přežívá ještě jiný dosud neznámý druh,“ vysvětluje doktor Moravec.

V 70. letech minulého století vyvrhlo moře na břeh blízko kalifornského San Diega postupně čtyři uhynulé velryby ze skupiny vorvaňovců. Na základě tělesné stavby přiřadili vědci zvířata k existujícímu druhu Mesoplodon hectori. Až v roce 2002 se díky genetické analýze ukázalo, že jde ve skutečnosti o druh zcela nový - dostal jméno Mesoplodon perrini.

“V minulosti převládala koncepce velkých, široce rozšířených druhů se značnou vnitřní variabilitou. Dnes se spíše uchylujeme k malým homogenním druhům,“ vysvětluje profesor Zrzavý. Třeba v případě ptáků tato změna pohledu způsobila, že se počet uznávaných druhů skoro zdvojnásobil. Průměrný ptačí druh má tedy menší populaci i areál rozšíření a je více ohrožen vyhubením. Potřeba nutných ochranářských opatření se proto také zdvojnásobila.

Pohled do minulosti

Odborníci každoročně popíší tisíce nových živočišných druhů. Pro naše poznání však není důležitý jen jejich počet, ale i jejich evoluční stáří. To určuje do jak vzdálené minulosti se jejich prostřednictvím můžeme podívat. “A právě tenhle evoluční “rozměr“ biodiverzity zatím známe pouze nedostatečně,“ podotýká profesor Zrzavý.

Mnoho živočišných druhů obývajících Amazonii vzniklo například relativně nedávno, v této oblasti prakticky nenajdeme žádné staré druhy. Ještě v pozdních třetihorách se tam totiž rozprostíralo moře.

Skutečným zdrojem jihoamerické různorodosti a rozmanitosti živočichů jsou Andy a vysočiny Guyany i východní Brazílie. “Na jejich území žije mnoho starobylých druhů, které nám o historii života opravdu něco říkají,“ vysvětluje profesor Zrzavý.

Podobných “horkých míst“ světové biodiverzity je řada, patří mezi ně třeba Borneo, Nová Guinea, jižní Afrika, Madagaskar, Kalifornie. Některá máme dokonce i “za humny“, konkrétně Středomoří, Kavkaz a tzv. Makaronésii, tedy Azory, Madeiru a Kanárské ostrovy.

V současné době je popsáno zhruba 1,5 až 2 miliony živočišných druhů. Vědci však odhadují, že se jejich celkový počet pohybuje mezi 3 až 6 miliony.

Hledání unikátních zvířat pokračuje

lyrorožec
Živé zvíře sice dosud nikdo neviděl, jeho zvláštně stočené rohy se občas prodávají na kambodžských tržištích.

varan jemenský
K jeho objevení přispěla náhoda. Německý zoolog sledoval v televizi dokumentární film o Jemenu. Najednou si v záběru všiml zvláštního, dosud nepopsaného varana.

žába ze skupiny Nasikabatrachidae
S unikátním druhem, jehož vývoj se od ostatních žab oddělil před 130 miliony let, se badatelé poprvé setkali v roce 2003 na jihu Indie.

saola
Vzácnou antilopu, která obývá pralesy jihovýchodní Asie, našli vědci v roce 1992.

Rudá oliheň
Pozornost zoologů, mapujících nedávno život v hlubinách severního Atlantiku, vzbudila dosud neznámá sytě červená oliheň z rodu Planctoteuthis.


Lidové noviny, 21. 08. 2004, Eva Hníková; REDAKTORKA