Lyrorožec


Převzato z tisku



Lyrorožec neboli ling je tajemný turovitý kopytník, který byl v roce 1994 popsán podle devíti rohů. Ty náhodně objevili na domorodých tržištích ve Vietnamu a Kambodži němečtí zoologové Peter a Feiler. Dostal vědecké jméno Pseudonovibos spiralis. V přírodě toto záhadné zvíře nikdo nespatřil a veškerá pátrání po něm skončila neúspěšně. Nikdy dosud nebyl nalezen živý ani mrtvý.
V roce 1994 získal dalších 9 rohů anglický zoolog Dioli, které pocházely nejméně ze 6 jedinců. Další pár rohů i s kusem čelní kosti pocházející z roku 1929 z jižní části Vietnamu je uložen v Přírodovědném muzeu v Kansasu v USA. Posledním známým dokladem je roh, získaný expedicí Rattanakiri na trhu v Phnomphenu. I v České republice se nacházejí čtyři rohy tohoto kopytníka., z nichž dva získalo darem Národní muzeum a dva získal pražský zoolog I. Horáček při expedici do Kambodže.

Lyrorožec byl známý již Číňanům v 17. století, neboť ve starých písemných materiálech se zachovala jeho kresba i popis. Podle těchto pramenů a podle popisu domorodých lovců se jedná o černošedého kopytníka podobného buvolovi o hmotnosti 200- 300 kg a výšce 1,1-1,2 v kohoutku. Domorodí lovci tvrdí, že se stále vzácně vyskytuje v pralesích Vietnamu a Kambodže. Nalezené rohy jsou 27-44 cm dlouhé, černé, vroubované, lyrovité a na konci spirálovitě zatočené. V systému byl zatím zařazen do blízkosti antilopy dzeren. Molekulárními metodami, sekvenováním DNA bylo zjištěno, že má stejnou sekvenci DNA jako tur domácí.

Lyrorožec je svým způsobem unikátní živočich. Jednak pro mimořádnou vzácnost dokladů, jednak pro naprostou absenci dalších znalostí. Není známa barva jeho srsti, lebka a ani věrohodná zpráva o pozorování v přírodě. Byly provedeny mnohé rekonstrukce jeho vzhledu, některé vyšly dokonce na plakátech Světového fondu pro ochranu přírody na plakátech nejohroženějších savců světa.

Pro obyvatele Kambodže je ling zvířetem s čarovnou mocí, který má moc ochránit před hady. Podle zpráv domorodců přežívá v nejméně prozkoumaných oblastech Indočíny, a to v kambodžských provinciích Rattanakiri, Stungtreng a Mondolkiri.
Někteří francouzští zoologové se domnívají, že žádný lyrorožec nikdy nežil a že jde o podvrh. Původ zvlášť tvarovaných rohů vysvětlují jejich uměleckým pootočením po smrti tura domácího, buvola domácího a antilopy sajgy. Hlavní stavební hmota rohů, keratin, se při vyšší teplotě stává poddajným a lze ho tvarovat. Tím se naruší přirozená struktura keratinových vrstev, což se dá následně zjistit na mikroskopických řezech.

Jiní zoologové jim oponují, že rohy se celkovou stavbou, svými proporcemi a přírůstkovou dynamikou liší od všech známých kopytníků natolik, že neodpovídají vůbec žádným znalostem o této skupině turovitých. Rozhodující budou molekulární rozbory rohů z Kansasu, neboť údajně pocházejí z ulovených zvířat. Dále se budou analyzovat mikrostruktury všech známých rohů a výsledky této kompletní analýzy by vyřešily otázku existence lyrorožce. Obhájci jeho existence mají zato, že již může patřit mezi vyhubené živočichy. Dále je také možné, že nejkomplexnější zprávou o loingovi zůstane kresba a popis ve starých čínských archivech z počátku 17. století. Pak zůstane tajemným tvorem napořád.

V jihovýchodní Asii bylo objeveno ve 20. století, zejména v 90. letech několik druhů větších kopytníků. Jako takoví budou v zájmu zoologů, ale také zdrojem různých úsudků, přesvědčení a polemik. Nelze zapomenout také na ochranu jejich životního prostředí, indočínských pralesů.

RNDr. F. Hanák
Publikováno v novinách Nové Přerovsko

Nahoru

ling



ling



ling