Úvod Hadi Moa Noha záhadného tvora Olgoj chorchoj >>> De Prorokovi upíři Pterosauři Thunderbird

Prackatý červ - Tatzelwurm

Převzato z http://www.svetnadlani.cz

Výzkumné cesty za příšerami a dosud neznámými zvířaty na jiný kontinent jsou velice nákladné a organizačně náročné. Přitom málokdo ví, že za nestvůrou typu obrovského červa zabijáka olgoj chorchoje se nemusíme trmácet až do vzdálené gobijské pouště. Něco podobného a neméně tajemného máme hned za rohem - v rakouských Alpách! Záhadný živočich žije v rakousko - švýcarských Alpách a místní lidé ho zde nazývají Tatzelwurm - prackatý červ.

Poprvé jsem se s tímto dosud vědecky neprobádaným živočichem setkal loni na podzim. Tedy ne přímo s ním, ale s člověkem, který o něm ví pravděpodobně nejvíc. Ivan Mackerle je jeden z našich nejznámějších záhadologů. V jeho soukromém archivu se dnes dá najít nejedno tajemství či záhada. V loni na podzim jsem se tedy dozvěděl, že už několik let Ivan Mackerle do svého archivu shromažďuje svědectví o existenci tatzelwurma. Slovo dalo slovo a v létě 97. roku jsem dostal od Ivana nabídku účastnit se v historii vůbec první expedice, která se bude snažit záhadu prackatého červa prozkoumat.

Do rakouských Alp jsme odjížděli každý zvlášť. Místo setkání s expedicí mělo být nedaleko Salzburgu v městečku Unken na úpatí alpských masívů. Právě Unken je jedním z míst, kde se záhadné zvíře objevilo. V roce 1799 se místní sedlák Hans Fuchs vydal do Thalbruckského průsmyku, který je nedaleko Unkenu, sbírat lesní plody. Podle dochovaných zpráv sedláka tehdy napadli dva tetzelwurmové. Hans Fuchs se tehdy tak vylekal, že na místě zemřel. Příběh dodnes připomíná pomníček kousek za Unkenem. Nepozorný turista by ho snadno přehlédnul. Stojí totiž vedle luxusního zájezdního hostince. Snahou výpravy bylo pokusit se najít co nejmladší svědectví o setkání s tímto záhadným živočichem. Právě proto se také expedice vydala do onoho zájezdního gasthausu stojícího vedle pomníčku. Majitel restaurace Martin Friedel sice legendu o tatzelwurmovi znal, ale na žádného pamětníka, který by se s prackatým červem setkal, si nevzpomněl. "Setkání z tatzelwurmem už dnes nebude tolik jako dříve. Lidé přecijen nechodí tak často do hor, jako tomu bylo v minulosti. Ale uvidíte, třeba na něj právě vy narazíte." řekl nám sympatický muž při našem odchodu.
Jeho poslední slova mohla možná znít trochu ironicky, o setkání s tatzelwurmem ale existuje celá řada svědectví z mnohem mladší doby a také od mnohem důvěryhodnějších zdrojů. Jedním z takových svědectví je i zpráva rakouského tajného rady dr.A.von Drasenowitsche roku 1908. Tento velice vážený muž v novinách Grazer Tagblatt popsal podivný příběh svého přítele, myslivce, kterému plně důvěřoval. Ten se během své pochůzky setkal poblíž Murau ve Štýrsku s neznámým zvířetem asi půl metru dlouhým připomínajícím tlustého červa. Zvíře na něj zaútočilo dvoumetrovým skokem. Myslivec do něj několikrát bodnul nožem a tak se útočníka podařilo zahnat.

Zprávy o podobných záhadných setkáních se v oblasti Alp začaly množit jako houby po dešti. Všechny si byly až příliš podobné a popis záhadné nestvůry se shodoval. Ve třicátých letech tak německý časopis Kosmos provedl anketu, kdy se snažil zmapovat co nejvíce svědectví o setkání s neznámou příšerou. Výsledek byl překvapující. Podařilo se shromáždit 60 svědectví doložených místopřísežným prohlášením. Mezi svědky byla celá řada významných a důvěryhodných osobností. Popis prackatého červa byl až nápadně shodný. Jedná se o zvíře dlouhé asi 60 až 100 cm, s válcovitým tvarem těla. Zvíře je hnědé a má zašpičatělý ocas. U hlavy mají být malé přední končetiny -"pracičky". Podle nich se tedy zvíře nazývá prackatý červ - tatzelwurm.
Cesta expedice vedená Ivanem Mackerlem a jeho kamarádem fotografem Jirkou Skupienem pokračovala do dalších lokalit, odkud pocházely zprávy o podivných setkáních s tatzelwurmem. Několik svědectví mluvilo o výskytu záhadného červa u alpských jezer. Nezbývalo tedy nic jiného, než prozkoumat horská plesa. Výsledek byl ale nulový. Poslední případ, kdy tatzelwurm na člověka zaútočil z jezera byl popsán v roce 1926 v Oberes Murtal. Šlo o dvanáctiletého pastevce. Podle propočtů expedice byla tedy šance tohoto očitého svědka najít. Dnes by mu mělo být něco přes 80 let. Pátrání v této oblasti ale také nepřineslo žádné výsledky. Nikdo o oné příhodě nic nevěděl a nebo možná vědět nechtěl. Síly expedice byly tedy směřována na prověření faktů, které by mohli záhadu alpské nestvůry vysvětlit alespoň trochu racionálně. A to byl právě úkol pro expedičního biologa a speleologa Watera Pavliše.

Podle většiny svědectví je pravděpodobné, že jde o jakého si obojživelníka. Walter se tedy snažil získat co nejvíce podrobností o lokalitách, kde se měl tatzelwurm vyskytovat. V Thalbruckském průsmyku jsme zjistili, že místní klima i přírodní podmínky odpovídají lokalitám, kde obojživelníci žijí. Dostatek vodních toků a potravy v podobě drobných korýšů byl pro záhadnou potvůrku, jak jsme jí začali po několika dnech naší výpravy přezdívat, ideálním působištěm. Každý večer se expedice snažila pozorovat místa, kde měl záhadný červ žít. Desítky pročekaných hodin s dalekohledy a teleobjektivy byly na každodenním pořádku. Nezabralo ale ani kladení nejrůznějších návnad na jílovitých březích místních potoků a říček. Po záhadné příšeře ani stopy. Walter coby vědec se samozřejmě snažil alpské tajemství vysvětlit co nejracionálnější. Podle místních zoologů, se kterými mluvil jde o pouhou záměnu s alpským salamandrem, tedy mlokem.

S čím se tedy řada lidí žijících v alpách setkala? Šlo skutečně o záhadné a dosud vědecky neprozkoumané zvíře, nebo jen o jistý druh mloka, ze kterého udělal strach místních opravdovou nestvůru? Marně jsme se snažili najít jediný pozůstatek po mýty opředeném živočichovi. Snad v některém z muzeí budeme mít úspěch. Alespoň jedinou fotografii, nebo kus jeho kosterních pozůstatků. Zkrátka něco, od čeho by se dalo odpíchnout konečné rozluštění této záhady. Výsledkem hledání po nejrůznějších muzeích bylo objevení malé vitríny s expozicí věnované tatzelwurmovi v přírodním muzeu v Salsburgu. Expozice popisuje příběh, který se udál nedaleko Unkenu v zasklené vitríně stojí asi půlmetrový model tatzelwurma, jak by měl podle popisů jednotlivých svědků vypadat. Jak se později dozvídáme, kostru tatzelwurma se lidem podařilo objevit jednou a to ve třicátých letech. Byla odeslána k vědeckému prozkoumání na universitu do Haidelbergu. Tady ale veškeré stopy po tomto nálezu končí. Jediným přímým svědectvím je fotografie švýcara Balkina, kterému se podařilo při jedné z mnoha alpských výprav zachytit hlavu záhadného živočicha vyčuhující z houštiny.
Fotografie byla sice řadou vědců označena za podvod, podoba zvířete na ní zachyceného ale odpovídá řadě popisů tatzelwurma. Díky skvělým známostem Ivana Mackerleho s předními světovými kryptozoology se expedici podařilo získat fotokopii jednoho vydání německých novin, kde byla jediná fotografie záhadného prackatého červa otištěná. Měli jsme tedy před sebou obrázek s nejpravděpodobnější podobiznou tatzelwurma. Snímek nebyl příliš kvalitní a tak poznat rozpoznat jakékoliv podrobnosti bylo nesnadné. Walter Pavliš s Martinou Fialovou, studentkou paleontologie se snažili najít sebemenší podrobnosti s některým dosud vědecky popsaným obojživelníkem. Po několikahodinové debatě, kdy se díky nepříznivému počasí sešla celá výprava v jediném stanu si Martina s Walterem vzpomněli, že něco podobného, jako máme před sebou na fotografii už někdy předtím viděli. Zbývalo jen si vybavit, kdy a kde se s něčím podobným setkali. Netrvalo dlouho a záhada byla téměř odhalena.
V padesátých letech komunistický pohlavár Číny přivezl tehdejšímu prezidentovi K. Gottwaldovi jako dar dva živé velemloky bahenní. Zvířata neskončila na talíři tehdejších vladařů, ale v akváriu přírodovědecké fakulty UK v Praze. Dodnes prý jeden z obou velemloků žije. Oči všech členů expedice se rázem rozsvítili jako plamínky svíček. Že bychom snad objevili záhadu prackatého červa? Okamžitě následovala smršť nejrůznějších otázek, jak živočich podobný alpské nestvůře vypadá, jak se chová a co vlastně žere. Všechny údaje, které Walter a Martina věděli se dali snadno aplikovat na život záhadného červa. Možnému rozluštění záhady by odpovídala i skutečnost, že podle vědeckých záznamů v oblastech, kde byla hlášena setkání s tatzelwurmem, se vyskytovaly živočišné druhy příbuzné obojživelníkovi z akvária pražské přírodovědecké fakulty.

Přestože se expedici nepodařilo tatzelwurma najít nebo vyfotografovat, informací, které výprava pod vedením Ivana Mackerleho a Jiřího Skupiena během cesty v Alpách získala, byla spousta. Možná že se skutečně v roce 1799 nedaleko Unkenu alpský sedlák hans Fuchs setkal s obřím druhem mloka, který ho dokázal vyděsit k smrti. Možná, že sklepení pražské přírodovědecké fakulty skutečně skrývá v jednom z akvárií rozluštění záhady, která alpské horaly trápí desetiletí. Záhada prackatého červa - tatzelwurma nebyla tedy znova zcela objasněna. Co bude dál. To ukáže teprve další čas. Nezbývá nic jiného, než výsledky celé výpravy pečlivě spracovat a vyhodnotit. Alpy opouští expedice po týdnu bádání. Jsou stejně tajemné, jako když jsme poprvé přijížděli. Zahaleny do husté mlhy valící se z vrcholků i nadále skrývají tajemství prackatého červa. Kdo bude dalším z těch, který se s alpským přízrakem setká. Podaří se ho někdy polapit, nebo alespoň pořádně vyfotografovat?

Autor: Pavel Hájek