Moderní kryptozoologii velice zaujal článek zveřejněný význačným časopisem Scientific
American v roce 1883. V šokující zprávě popisující usmrcení neuvěřitelně velké šupinaté
příšery na bolivijské řece Beni autor uvádí informace srovnatelné spíše s bájnými příšerami
ze starořeckých bájí a mýtů. Fotografie a kresby zhotovené a zde pozor - brazilským ministrem
v La Pazu byly zaslány ministru zahraničí v Riu a tehdejší veřejnost absolutně šokovaly.
Tyto fotografie zobrazovaly tvora přes deset metrů dlouhého s velkou jakoby psí hlavou. Tři a
půl metru za hlavou vyčnívalo něco, co velice připomínalo dvě další menší psí hlavy. Krk tvora
nesoucí hlavní hlavu byl dlouhý a spodní část hrdla, dolní části těla a končetiny byly
pokryté šupinatým krunýřem, se silnější vrstvou chránící hřbet a zadní část krku. Končetiny
byly krátké zakončené excelentní soupravou obrovských drápů. Mršina tohoto tvora byla
zachována a odeslána do La Pazu.
Případ je o to zajímavější že mršina byla prozkoumána vědcem - profesorem Gilvetim. Profesor
vydal oficiální prohlášení, že se domnívá že jde o velice vzácného tvora téměř vyhynulého
druhu. Ale ke kterému druhu tvora přiřadit? Příšera které se tvor nejvíce podobá je
legendární tříhlavý pekelný pes Kerberos, strážce podsvětí řecké mytologie.
Kontaktoval jsem v této záležitosti svého kamaráda z Bolivie. Jeho následná odpověď zněla
stroze - jestliže se pozůstatky tohoto stvoření uchovaly, jsou uloženy v archivech muzea v La
Pazu. Vše co nemá logické vědecké vysvětlení je odloženo v podzemních prostorách a pro
veřejnost nepřístupno. Možná kdyby se objevil druhý nález, bude snaha pozůstatky dohledat.
Nejspíše bychom v těchto sbírkách našli věci, že by jsme se nestačili divit a to nejen
v oblasti kryptozoologie!
Variabilnost tvorů v přírodě je pozoruhodná a jistě připouští povolení pomyslné uzdy
fantazie. Ovšem exemplář vylovený v roce 1978 tanzanským rybářem Mohamedem Sefem z hluboké
vody u Kilwa Masoko předstihl všechno očekávání. Dle prohlášení tanzanské vlády tvor měl
bezzubou tlamu s velkým jazykem, obdařenou vousy, uchem, malým rohem, kravím hrbem, jedním
párem nohou s prsty, jedním okem usazeným v hrudi, druhým žhnoucím okem podobným svítilně na
pravém boku a malým párem paží s pěti prsty které také začínaly v hrudi.
Příšera byla fotografována, avšak později exemplář zmizel jak pára nad hrncem. Dodnes nikdo
neví zda byl odvezen k dalšímu výzkumu, či skončil v nějaké soukromé sbírce kuriozit. Nebylo
by nic zvláštního kdyby byl opět hozen do moře jako nepoživatelný.
Zaručeně si teď říkáte: ten nám ale věší bulíky na nos. Omyl vážení přátelé, pozorování takto
neuvěřitelně vybavených tvorů není nic nového a hlášení se objevují celkem velice
pravidelně.
Samozřejmě, že existují podvody - hlášení kdy připadá v úvahu snaha jedinců o
zviditelnění, či komerční zisk, ale existují i dosti seriozní pozorování a to svědectví
důvěryhodných osob a svědectví podané skupinou osob či dokonce několika skupinami
osob vzájemně neovlivněných. Do této velice pravděpodobné skupiny řadím následující
pozorování.
Sussexský nadhazovač v kriketu Mauric Tate při rybaření s přáteli chytil dva neobvyklé tvory
patnáct kilometrů od Aucklandu na Novém Zélandě. Stalo se to v roce 1933 a Tate byl velice
překvapen hlasitě hýkajícím úlovkem - což byla ryba s několika končetinami, velkými žlutými
křídly, obříma modrýma očima a po celém těle posázena růžovýma skvrnama. Tate nevěřil svým
očím. O chvíli později stejný úlovek chytil jeho kolega Wally Hammond. Od tohoto pozorování
nebyla podána další svědectví o stejném úlovku.
Jak sami vidíte mohou existovat tvorové, kteří jak se zdá, nepřipomínají nic známého na zemi
v současnosti ani v minulosti. Nevejdou se do katalogů logiky vývoje. Základní dedukcí víme,
že yetti například je buď velkou antropoidní opicí, nebo primitivním druhem člověka. Ano,
tato úvaha jak sami uznáte má logiku. Konžský mokele-mbembe se zdá nejpravděpodobněji
přežívajícím sauropodem nebo velkým druhem varana. Tato úvaha má také reálný základ. Ovšem
zmínění tvorové jsou příšery které mohou oficiální vědu zneklidnit, ale jejich konečné
objevení nevyžaduje vytvoření nových tabulek, kategorií v zoologickém katalogu.
Zatím co doslova logice odporující, bizarní tvorové přesahují možnosti oficiální
kryptozoologie a proto nejsme ochotni jejich případnou existenci bez problémů přijmout.
Bohužel v každém zveřejněném příběhu se opakuje nedosažitelnost ostatků k dalšímu vědeckému
prozkoumání. Je to škoda. Tyto příležitosti se již nemusí znova naskytnout, ale pokud jejich
ztráta podnítí větší zájem o jakékoli podobně záhadné tvory, se kterými se v budoucnosti
setkáme, potom tyto historky jistě nebudou bezvýsledné.