Cammotte - legenda řeky Gangy



V povodí velké posvátné indické sladkovodní řeky Gangy jsou místní rybáři při své práci napadáni neznámým dravým tvorem. Většina svědectví hovoří o velkém žraloku. Vyskytuje se poměrně dost často a způsobuje napadeným těžká zranění, či smrt. Domorodci jej nazývají Cammotte a má neuvěřitelně špatnou pověst lidožrouta.

Jeho existence v těchto sladkovodních vodách podnítila vědce sledovat tento fenomén a donutila spekulovat o druhu sladkovodního žraloka s údajně bílým břichem. Padali různé teorie, že by snad mohlo jít o naprosto neuvěřitelný výskyt žraloka bílého ve sladkovodních vodách, neboť opravdu některá zranění odpovídala kousnutí velikého druhu žraloka.
Ale již v počátcích výzkumů byl bílý žralok zcela odstaven na vedlejší kolej. Je známo, že žralok bílý se nemůže dlouho zdržovat ve vodách bez soli - po týdnu umírá na její nedostatek, což je podloženo výzkumem v laboratorním prostředí.

Teorii o jeho přítomnosti v prostoru Gangy též nenapovídalo chování při útoku. Žralok bílý málokdy útočí na svoji kořist dvakrát - napadne - vyrve ze své oběti co největší kus masa a stejně rychle, jako se objevil, většinou zmizí. Chování cammotta ukazuje spíše na chování středních žraloků s takzv. šílenstvím z krve. Jedná se o neustálé napadání obětí v kruhu. Též značná vzdálenost sledovaných oblastí od oceánu teorii o velkém bílém zavrhla. A konečně poslední protiargument poukázal na skutečnost, že žralok bílý nemá rád mělké vody kde právě k těmto útokům nejvíc dochází při práci rybáře s čeřeny.

Vědci velice rádi útoky žraloků ve sladkých vodách vysvětlují existencí žraloka býčího, což je opravdu bez jakýchkoliv dohadů potencionální lidojed zcela na úrovni žraloka bílého ale popisované bílé zbarvení břicha tomuto žraloku jaksi chybí. Též jeho velikost není zas tak úžasná jak by uváděný lidojed dosahoval. Se zajímavou myšlenkou přišel jeden francouzský vědec, je jí možné přizpůsobení pobytu ve sladké vodě u žraloka běloploutvého. Jeho teorii relativně podpořil nález mláďat tohoto žraloka na místním rybím trhu, ale přes veškeré snažení nebyl dospělý jedinec doposud uloven a u mláďat z trhu není znám původ ulovení. Tato teorie je stejně pevně podložená jako přežití mořských chobotniček ve Vltavě na základě fotograficky doloženého nákupu v Carrefouru.

Relativně bych nevylučoval malou možnost objevu nového druhu lidožravého žraloka žijícího ve sladké vodě, možné je vše a rozhodne o tom první úlovek exempláře.

Jirka

„Tygři moří “ řádí v jezerech

Žraloci jsou sice přizpůsobeni k životu v moři, ale několik druhů snáší velmi dobře i pobyt ve sladké vodě. A co je nejpozoruhodnější, jedná se právě o dva nejkrvelačnější druhy těchto až příliš reálných říčních a jezerních oblud.

Prvním je velmi obávaný žralok býčí /Carcharhinus leucas/, který žije v řekách daleko od moře. V řece Amazonce byl dokonce chycen jeden exemplář ve vzálenosti 3700 kilometrů od jejího ústí! Uvádí se, že právě žralok býčí má na svědomí nejvíce lidských životů. V této souvislosti si jistě nebude na škodu připomenout, že je to velice blízký příbuzný žraloka lidožravého /Carcharodon carcharias/ známého ze Spielbergových čelistí.

Mezi další rejdiště žraloka býčího však patří také řeky Tigrid, Eufrat, Hoogly, Zambezi a Missisipy. Co je však nezajímavější, tento druh dokonce obývá i některá jezera. Jeho výskyt byl již zaznamenán například ve středoamerickém jezeře Nikaragua, severoamerickém Atchafalaya a jezeře Jamoer v Nové Guineji.

Také domorodci žijící u jezera Sentani v Nové Guineji věří, že v této velké vodní nádrži žije velké množství žraloků.
Jejich zprávy, k nimž se však většina ichtyologů staví značně skepticky, však potvrzuje případ, který se udál během druhé světové války.

Hrdinou příběhu odehrávajícího se právě u jezera Sentani byl anthropolog George Agogino, který - oblečen ve slušivé uniformě amerického důstojníka -dostal za úkol nakrmit své hladové vojáky.
Poněvadž to byl muž činu - a ve válce navíc neplatí takové malicherné zákazy, jako je lov ryb výbušninou - uchopil granát a mrštil ho do vod Sentani.
To co se dělo potom všechny pozorovatele šokovalo. Na hladině se totiž vedle umírajících ryb objevil také omráčený žralok, jehož délku Agogino odhadl nejméně na tři metry. Podle pořízeného náčrtku šlo právě o mimořádně statný exemplář žraloka býčího.

Dalším nebezpečným říčním netvorem je žralok ganžský /Glypsis gangeticus/, který má ostatně v Indii pověst nebezpečného lidožrouta. Jeho výskyt byl zatím zaznamenán jen v řekách Ganga a Hoogly. Podle názoru biologa Marka Carwardina se mu však křivdí a za většinou útoků na člověka stojí pravděpodobně již zmíněný žralok býčí.

vas

Nahoru

cammot01.jpg