V povodí velké posvátné indické sladkovodní řeky Gangy jsou místní rybáři při své práci
napadáni neznámým dravým tvorem. Většina svědectví hovoří o velkém žraloku. Vyskytuje se
poměrně dost často a způsobuje napadeným těžká zranění, či smrt. Domorodci jej nazývají
Cammotte a má neuvěřitelně špatnou pověst lidožrouta.
Jeho existence v těchto sladkovodních vodách podnítila vědce sledovat tento fenomén a
donutila spekulovat o druhu sladkovodního žraloka s údajně bílým břichem. Padali různé
teorie, že by snad mohlo jít o naprosto neuvěřitelný výskyt žraloka bílého ve
sladkovodních vodách, neboť opravdu některá zranění odpovídala kousnutí velikého
druhu žraloka.
Ale již v počátcích výzkumů byl bílý žralok zcela odstaven na vedlejší kolej. Je známo, že
žralok bílý se nemůže dlouho zdržovat ve vodách bez soli - po týdnu umírá na její
nedostatek, což je podloženo výzkumem v laboratorním prostředí.
Teorii o jeho přítomnosti v prostoru Gangy též nenapovídalo chování při útoku. Žralok bílý
málokdy útočí na svoji kořist dvakrát - napadne - vyrve ze své oběti co největší kus masa
a stejně rychle, jako se objevil, většinou zmizí. Chování cammotta ukazuje spíše na chování
středních žraloků s takzv. šílenstvím z krve. Jedná se o neustálé napadání obětí v kruhu.
Též značná vzdálenost sledovaných oblastí od oceánu teorii o velkém bílém zavrhla. A
konečně poslední protiargument poukázal na skutečnost, že žralok bílý nemá rád mělké vody
kde právě k těmto útokům nejvíc dochází při práci rybáře s čeřeny.
Vědci velice rádi útoky žraloků ve sladkých vodách vysvětlují existencí žraloka býčího,
což je opravdu bez jakýchkoliv dohadů potencionální lidojed zcela na úrovni žraloka
bílého ale popisované bílé zbarvení břicha tomuto žraloku jaksi chybí. Též jeho velikost
není zas tak úžasná jak by uváděný lidojed dosahoval. Se zajímavou myšlenkou přišel jeden
francouzský vědec, je jí možné přizpůsobení pobytu ve sladké vodě u žraloka běloploutvého.
Jeho teorii relativně podpořil nález mláďat tohoto žraloka na místním rybím trhu, ale přes
veškeré snažení nebyl dospělý jedinec doposud uloven a u mláďat z trhu není znám původ
ulovení. Tato teorie je stejně pevně podložená jako přežití mořských chobotniček ve
Vltavě na základě fotograficky doloženého nákupu v Carrefouru.
Relativně bych nevylučoval malou možnost objevu nového druhu lidožravého žraloka
žijícího ve sladké vodě, možné je vše a rozhodne o tom první úlovek exempláře.
Jirka
„Tygři moří “ řádí v jezerech
Žraloci jsou sice přizpůsobeni k životu v moři, ale několik druhů snáší velmi dobře i
pobyt ve sladké vodě. A co je nejpozoruhodnější, jedná se právě o dva nejkrvelačnější
druhy těchto až příliš reálných říčních a jezerních oblud.
Prvním je velmi obávaný žralok býčí /Carcharhinus leucas/, který žije v řekách daleko od
moře. V řece Amazonce byl dokonce chycen jeden exemplář ve vzálenosti 3700 kilometrů od
jejího ústí! Uvádí se, že právě žralok býčí má na svědomí nejvíce lidských životů. V této
souvislosti si jistě nebude na škodu připomenout, že je to velice blízký příbuzný žraloka
lidožravého /Carcharodon carcharias/ známého ze Spielbergových čelistí.
Mezi další rejdiště žraloka býčího však patří také řeky Tigrid, Eufrat, Hoogly, Zambezi a
Missisipy. Co je však nezajímavější, tento druh dokonce obývá i některá jezera. Jeho
výskyt byl již zaznamenán například ve středoamerickém jezeře Nikaragua, severoamerickém
Atchafalaya a jezeře Jamoer v Nové Guineji.
Také domorodci žijící u jezera Sentani v Nové Guineji věří, že v této velké vodní nádrži
žije velké množství žraloků.
Jejich zprávy, k nimž se však většina ichtyologů staví značně skepticky, však potvrzuje
případ, který se udál během druhé světové války.
Hrdinou příběhu odehrávajícího se právě u jezera Sentani byl anthropolog George Agogino,
který - oblečen ve slušivé uniformě amerického důstojníka -dostal za úkol nakrmit své
hladové vojáky.
Poněvadž to byl muž činu - a ve válce navíc neplatí takové malicherné zákazy, jako je lov
ryb výbušninou - uchopil granát a mrštil ho do vod Sentani.
To co se dělo potom všechny pozorovatele šokovalo. Na hladině se totiž vedle umírajících
ryb objevil také omráčený žralok, jehož délku Agogino odhadl nejméně na tři metry. Podle
pořízeného náčrtku šlo právě o mimořádně statný exemplář žraloka býčího.
Dalším nebezpečným říčním netvorem je žralok ganžský /Glypsis gangeticus/, který má
ostatně v Indii pověst nebezpečného lidožrouta. Jeho výskyt byl zatím zaznamenán jen v
řekách Ganga a Hoogly. Podle názoru biologa Marka Carwardina se mu však křivdí a za
většinou útoků na člověka stojí pravděpodobně již zmíněný žralok býčí.
vas
