Latimérie podivná



Latimérie podivná je dnes dobře známým druhem, který se dostal i do učebnic přírodopisu. Její objevení v roce 1938 ale dobře ukazuje nelehké postavení všech, kdo chtějí na poli zoologie přijít s něčím novým. Je nesmírnou zásluhou všech kryptozoologů, že se dnes přístup k jakýmkoli nepravděpodobným nálezům neznámých živočichů přece jen změnil a současná věda přistupuje k problematice dosud neznámých druhů poněkud vstřícněji.

Co se vlastně v roce 1938 stalo? Mladá kurátorka muzea v jihoafrickém East Londonu Marjorie Courtneay-Latimerová měla dva dny před vánoci prozkoumat úlovek rybářské lodi, jejíž kapitán poskytoval muzeu zajímavé exempláře ze svých úlovků. Na jižní polokouli tou dobou vrcholilo léto, bylo nesnesitelné horko a město bylo téměř vylidněné. Když pak mladá žena objevila mezi úlovkem obrovskou unikátní rybu nesoucí znaky dávno vyhynulé skupiny, nenašla v celém městě nikoho, kdo by měl pro její problém pochopení. Majitelé mrazicích boxů od skladů potravin až po márnici před ní zavírali dveře, rybí tělo se rychle rozkládalo a tak se jí podařilo zachránit pouze některé jeho části.
O svém objevu informovala ichtyologa J. L. B. Smitha, který její nález správně zařadil do skupiny lalokoploutvých ryb, považované za vyhynulou koncem druhohor a na počest objevitelky ho popsal pod vědeckým názvem Latimeria chalumnae. Ostatní vědci ovšem pouze odbyli jejich objev mávnutím ruky, prohlásili jej za falzifikát a nenašel se ani jeden dostatečně renomovaný odborník, který by se na zbytky latimerie dojel do East Londonu podívat.
Smithova reputace byla prakticky v troskách. Přesto se ale nevzdal a celých příštích 14 let pátral po východním pobřeží Afriky i na přilehlých ostrovech ve snaze objevit další exemplář. Za ulovenou latimerii vypsal nemalou odměnu 100 liber a letáky podobné zatykačům na hledaného zločince visely pomalu v každé vesnici. Taková snaha nakonec nemohla zůstat bez úspěchu a tak se roku 1952 dozvěděl o ulovení další latimerie. Ryba byla ulovena na Komorských ostrovech východně od afrického pobřeží a zoufalý Smith v obavách, aby se vzácný úlovek nezkazil, dokázal přesvědčit předsedu vlády, který zařídil, aby byla latimérie převezena zvláštním letadlem přímo do Kapského města. Smith slavil triumf a ukázalo se, že latimérie se u Komorských ostrovů loví sice v malém počtu, ale pravidelně a místní domorodci ji dobře znají.


Všechna významná světová muzea následně podnikla pokusy o získání vzácné ryby do svých sbírek a z lovu latimérie se stal docela výnosný obchod. Monopol na něj měla Francie, pod jejíž vliv Komorské ostrovy spadaly. Z toho následně plynula privilegia pro přednostní vědecký výzkum ulovených jedinců i možnost diktovat ceny pro další zájemce.
V průběhu let bylo uloveno několik desítek latimérií a malá populace u pobřeží ostrovů začala nadměrným odlovem exemplářů pro muzejní sbírky trpět. Dnes se snad podařilo lov této ryby omezit a výzkum se přesunul od pitvání mrtvých těl ke sledování latimérie pod hladinou. Bylo zjištěno, že tato velká (až 180 cm a 90 kg) a dravá ryba žije nad rozeklaným skalnatým dnem v hloubkách kolem 200 m. Rozmnožuje se poměrně neobvykle, rodí velmi malý počet živých mláďat o hmotnosti kolem 0,5 kg a svoje ploutvovité končetiny používá k půvabnému "kráčení" po dně. Zároveň bylo zjištěno, že místní populace latimérie je skutečně malá a zahrnuje pravděpodobně jen několik set jedinců. Podle posledních zpráv jejich počet nadále klesá, ačkoli se od roku 1989 latimerie nachází pod ochranou CITES.

Je zajímavé, že v minulosti byly exempláře lalokoploutvých ryb uloveny i v jiných částech světa, o čemž kromě ústních svědectví svědčí i několik uměleckých předmětů z historických dob, na nichž je lalokoploutvá ryba nezaměnitelně zpodobněna.
V roce 1998 se konečně tyto zprávy potvrdily. Dne 30. 7. 1998 byla v Celebeském moři severně od ostrova Sulawesi ulovena do sítě položené v hloubce 100 - 150 m další latimérie. Byla to ryba dlouhá 124 cm o hmotnosti 29,2 kg. Na rozdíl od modravé latimerie od Komorských ostrovů byl tento exemplář hnědý se zlatými skvrnkami. Jak bylo publikováno v září 1998 v časopise Nature, byla na základě testů DNA tato ryba popsána jako nový druh Latimeria menadoensis. U nás informaci o této události přinesl s několikaletým zpožděním časopis Živa, jinak nevzbudila větší pozornost.

Vynikající zprávou je také informace o objevení další (opět nevelké) populace latimérii druhu Latimeria chalumnae u pobřeží jižní Afriky. Tým vědců pod vedením Tonyho Ribbinka z Jihoafrického ústavu vodní diverzity nafilmoval ve vodách poblíž Sodwany 18 latimérií, z nichž některé znali už z předchozích ponorů. Při pozorování ryb byly zaznamenány drobné rozdíly v jejich chování při srovnání s populací žijící u Komorských ostrovů.

Jak ukazují poslední výzkumy, víme dosud o mnoha druzích zejména mořských živočichů velmi málo. Je pravděpodobné, že existují další populace latimérií a možná i existují další druhy tohoto rodu. Co je ale nejhorší, drancování přírody zejména v tropických oblastech dnes pokračuje takovým tempem, že mnoho druhů zajímavých živočichů čekajících na své objevení, se ho možná ani nedočká. Situace na souši je ještě horší než v mořích a u mnoha slavných kryptidů se může stát, že během krátké doby vyhynou a šance na poznání mnohdy unikátních zástupců důležitých vývojových linií bude navěky zmařena.

Nahoru

image1
image2
image3
image3
image3
image3
image3
image3
image3
image3