Zájem a spekulace týkající se neobjevených mořských příšer jsou tradičně soustředěny na populární mořské hady, obří kalmary a chobotnice či megalodona. Teď se budeme věnovat tématu který není tak známý, ale jistě velice zajímavý. Ubezpečuji Vás ale vážení čtenáři, že tito tvorové mohou být nejnebezpečnějšími příšerami na světě. Víte, že medúsy zabijí každoročně více lidí než obávaný žralok lidožravý?
Mořská vosa
Existují menší druhy medúz s velice účinou toxikací ze žahavých buněk, které prokazatelně
způsobily úmrtí člověka. Nejznámější z nebezpečných zabijáků je Fleckerova mořská vosa
(Chironex fleckeri) z australských vod. Australská medúza známá jako čtyřhranka
Fleckerova je velká jen pár centimetrů a její nenápadný čtyřhranný klobouk je ve vodě téměř
neviditelný. Za ním se však táhnou tenká a až deset metrů dlouhá lepkavá chapadla s velkým
množsvím žahavých buněk. Pokud ulpí na nechráněné kůži plavce, je zle. Jed způsobuje palčivou
bolest, otoky a záněty. Pokud se postižený nezačne topit už z pouhého leknutí (bolest je tak
silná, že mnohé oběti se domnívaly, že na ně zaútočil žralok), pak hrozí křeče, bezvědomí a
selhání srdce. Její „štípnutí“ je schopno člověka usmrtit do 3 minut. Může se
ale trápit i dvě hodiny. Zajímavostí je, že tato medúsa - zabiják byla až do roku 1956 vědě
naprosto neznáma. Přitom se odhaduje, že v Austrálii jejímu jedu podlehne každý rok 50 lidí.
A pomyšlení, že v mořských hlubinách jsou s největší pravděpodobností zatím neznámé obří
medúzy jejíž chapadla jsou stejně nebezpečná, je děsivé. Tato teorie je dokládána očitými
svědectví, kterým se bohužel díky nezájmu o toto téma nedostává ohlasu. A zůstávají v
podstatě bez povšimnutí.
Lví hříva
James Sweeney zaznamenal ve své knize Sea Monsters velice zajímavý případ jež se odehrál v
lednu 1973. Mořské plavidlo Kuranda vážící 1483 tun (a že to už je pořádná váha!!!), při
plavbě z Austrálie na ostrovy Fidži narazilo na velice bouřlivé vlny. Během manévrování mezi
nimi se přední část lodi ponořila do vody a zdálo se, že narazila na něco pod hladinou. Když
se příď lodi opět vznořila, byla posádka zděšena pohledem na obrovskou medúzu, vážící nejméně
dvacet tun, jež pokrývala celou příďovou nástavbu lodi. Tato monstrózně vypadající oživlá
skvrna do které loď nepochybně narazila, začala svými neobvykle dlouhými chapadly mlátit do
paluby. Pohled na tvora připomínal hlavu odporné příšery zbavené těla, s nespočetnými hady
plnými jedu místo vlasů které šlehaly do všech stran.
Bohužel jeden člen posádky se dostal do kontaktu s chapadlem. Ostatní členové ho stáhli na
palubu, ale chapadla mu tak vážně popálila tělo, že dle očitých svědků vypadal jako opařený.
Váha příšery hrozila poslat loď ke dne. Jak uvedl kapitán Kurandy - Smith byla paluba pokryta
více než půlmetrovou vrstvou slizu z chapadel, z nichž některá dle odhadu byla až šedesát
metrů dlouhá. Posádka začala bojovat o přežití ale její úsilí bylo marné. Námořník který se
dostal do styku s tvorem umírá. Kapitán lodi vysílá signál SOS na který reaguje námořní
záchraný remorkér Hercul vzdálený 450 mil. Po příjezdu nakonec neuvěřitelnou situaci vyřeší
pomocí vysokotlakého rozprašování páry. Pára je zaměřena přímo na příšeru a ta nakonec loď
opouští spláchnuta do moře…
Po návratu Kurandy do Sydney byly odborně analyzovány vzorky rosolovitého slizu z této medúzy. Exemplář, ze kterého pocházely, byl předběžně identifikován jako Lví hříva (Cyanea capillata). Její rozměry jsou vskutku monstrózní - průměr zvonu až 2,5 metru a chapadla delší než plejtvák obrovský - až 61 metrů. Tato medúsa je kromně své velikost i značně jedovatá.
Obří medúza z Bermud
V listopadu 1969 narazili při potápění Richard Winer a Pat Boatwright čtrnáct mil od pobřeží Bermud na téměř kruhový, obří objekt pulsující pod nimi v hloubce třiceti až pětačtyřiceti metrů. Objekt byl obrovského vzrůstu a měl tmavě purpurovou barvu s růžovým okrajem.
Jeho velikost byla odhadnuta od patnácti do třiceti metrů v průměru klobouku. Potápěči zpozorovali, že se příšera k nim začíná zvolna přibližovat a přimělo je to, aby sami vystoupali co největší rychlostí nahoru. Jejich pronásledovatel se zastavil, a potom začal klesat do hlubin. Mnoho kryptozoologů uvádí ve svých knihách případ jež se odehrál v osmdesátých letech minulého století nedaleko Bordeaux ve Francii. Tento kontroverzní případ obří medúzy která údajně pozřela dvě děti a ženu místního rybáře Henrihi Baisella vzrušil celou Francii.
Baisell uvedl zprávu o medúze velikosti auta, která zhltla jeho rodinu, než zmizela z dohledu. Nezabránila však jeho zatčení místní policií pro vraždu. Přes vyšetření na detektoru lži, Baisellovi nebyla vražda prokázána a odmítl svou verzi změnit. V případě Vašeho zájmu o tento případ je uveden v Fortean Times (podzim 1990).
Doposud jsme se věnovali klasickým typům medúz tak jak je známe z knih, kreseb či televize. Měli pouze obrovské rozměry či větší dávku jedu. Ale existují záznamy o tvoru jež zřejmě spadá zařazením mezi medúzy, ale jeho výskyt ve velkých hlubinách změnil jeho vzhled a přizpůsobil funkce jeho základních orgánů.
Velice pozoruhodné setkání s tímto tvorem, neznámým představitelem specifického hlubokomořského druhu, popsal potápěč během testování nového skafandru pro hlubiné potápění v roce 1953. Pozorování se událo v jižním Pacifiku. Potápěč sledoval žraloka a odpočíval na kraji průrvy vedoucí do mnohem větších hloubek, když v tom se z průrvy vynořila obrovská, matně hnědá, beztvará masa, pomalu pulsující a v hlavních rysech plochá, se střapatými okraji. Přestože tato obluda postrádala oči nebo jiné na první pohled zjistitelné smyslové orgány, nějak rozeznala přítomnost žraloka. Plavala přímo k němu, dokud se ho její horní část nedotkla. Žralok se křečovitě zachvěl a aniž by se zmohl na jakýkoliv odpor, byl vtažen do odpudivého těla obludy. Ta se ihned vrátila do průrvy a zanechala vyděšeného potápěče, kterému zřejmě žralok zachránil život, o samotě.
V minulosti byla upředňostňována jako možná identita tohoto tvora hlubokomořská chobotnice,
ale myslím že ve skutečnosti je mnohem pravděpodobnějším kandidátem na popisovaného predátora
hlubiná medúza. Začněme tím, že všechny chobotnice mají chapadla, ale mnoho medúz nikoliv.
Všechny medúzy jsou vyzbrojeny žahavými buňkami a jak možná nevíte, některé i na povrchu
těla, nejen na chapadlech. Tak by se dalo vysvětlit bezmocné chování žraloka. Medúzy mají
primitivní smyslové struktury vnímající pohyby vody. Proto tento tvor byl bez zraku schopen
identifikovat přítomnost žraloka. Možná že též potápěče zachránilo krytí skafandrem jež
izolovalo jeho tělesnou teplotu, takže byl smyslům medúzy nezachytitelný. Dalším vysvětlením
by mohlo být to, že potápěč při zpozorování žraloka znehybněl a smyslové orgány medúzy jej
nedokázali zaznamenat.
Takže vážení čtenáři, pokud při svých plavbách v jižních mořích narazíte na velké medúzy,
raději je nechte na pokoji. Jistě není zbabělostí jít si dát na palubu drink a nevystavovat
se zbytečnému nebezpečí.
Vždyť teď již víte, že je pošetilé odmítnout možnost, že v rozlehlých oceánech naší planety
se vyskytují medúzy nápadně větší než ty které věda zatím mohla zaznamenat. Většina z nich se
může pohybovat ve velkých hloubkách, kam lidská noha doposud nevztoupila, ale též migrovat
světovými oceány. Medúzy jsou pravděpodobně nejnebezpečnější tvorové mořských hlubin. I
nejhorlivější kryptozoologové připouští ve svých knihách fakt, že příliš netouží po pohledu z
očí do očí.
Hide z Chile
V chilských legendách existuje bizardní mořská příšera nazývaná hide
. Svým tvarem připomíná
kravskou kůži rozprostřenou na zemi, s nesčetnýma očima po obvodu těla a čtyřmi obrovskými
oky uprostřed. Živí se tím, že vyplave nad hladinu a zhltne jakákoliv zvířata či lidi, kteří
tam plavou. Popis se absolutně nezmiňuje o chapadlech. Přesto se mnoho odborníků domnívá že
se jedná o chobotnici. Ovšem chobotnice mají pouze jeden pár očí, nikoliv celou řadu po
obvodu těla a dva další hlavní páry.
Naproti tomu má mnoho medúz obvodové smyslové orgány zvané rhopalia, které obsahují
jednoduché skvrny ve tvaru oka citlivé na světlo. Navíc je zde jedna zarážející skutečnost,
že ačkoliv žádná medúza nemá opravdové oči, některé jako třeba běžně se vyskytující měsíční
medúza Aurelia aurita, mají čtyři orgány zdánlivě podobné oku, viditelné uprostřed
„klobouku“ (jsou to části jejích střev známé jako žaludeční váčky). Medúza je
daleko jasnějším aspirantem na vysvětlení chilské legendy než uváděná chobotnice.
Links:
Česká stránka o nebezpečných medúzách:
http://sweb.cz/novakoviny
Mořská vosa - jeden z nejnebezpečnějších tvorů naší planety.
Tak takováto manipulace s mořskou vosou se příliš nedoporučuje.
Překvapující je i způsob, jakým medúza dýchá. Medúza nemá plice ani žábry. Díky velice tenké pokožce totiž odebírá molekuli kyslíku z vody celým tělem.
Životní cyklus medús
Tato velká medúza zvaná Kishinouye (stomolophus nomurai) měří v průměru 1 metr a váží až 150 kg. Vyskytuje se ve Východním čínském moři a na podzim připlouvá k pobřeží Japonska.
