Ruské obludy

Aidakhar - příšera z jezera Kok-Kol.

Odpovědí někdejšího Sovětského Svazu na Nessie a Champa byla či je příšera z jezera Kok-Kol, které leží v kazachstánské oblasti Dzambul. Říkalo se, že má tělo dosahující patnácti metrů celkové délky a hlavu přesahující metr a osmdesát centimetrů a během sedmdesátých let a začátkem osmdesátých let minulého století si získala velkou pozornost sovětských vědců. Kolem roku 1986 však výzkumné expedice přišly s důkazy popírající jakékoliv úvahy o jezerní příšeře. Jedním z charakteristických atributů této příšery bylo její často uváděné troubení. Jak však bylo v lednu roku 1986 uvedeno ve zprávě sovětské tiskové agentury Tass a později v západních novinách, tým ze Sovětské akademie věd po prostudování závěrů expedice prohlásil, že tyto zvuky byly pouze hlukem způsobeným vzduchem, který byl nasáván do trhlin spojujících hluboké jezero s podvodními dutinami a ve kterých se objevují velké víry, jež vysvětlují zprávy o turbolenci v jezeře původně přisuzované příšerám. I přes oficiální vysvětlení však dodnes dochází ke spatření příšery.

Příšera z jezer Labynkyr a Vorota.

Též z severních oblastí Ruska jsou hlášena pozorování záhadných jezerních bytostí. Na podzim roku 1953 předal vedoucí geologické výpravy na náhorní plošinu Sordonnoch v Jakutsku zajímavou zprávu. V. A. Tverdochlebov svým představeným v Maganu oznámil okolnosti setkání s neznámým živočichem žijícím v jednom jezeře na plošině. Tverdochlebov uvedl že v Ojmjakonské oblasti je velké horské jezero Labynkyr a dávno se vypráví o obrovském zvířeti v něm pobývajícím.

Jezero má tvar čtyřúhelníku o délce patnácti a šířce tří kilometrů. Jde o zatopenou část údolí staré řeky, přehrazenou velkou přírodní hrází, morénou mizejícího ledovce o výšce 60 metrů.

Dne 30, června se vydal s kolegou Baškatovem po břehu jezera Vorota. Kolem jedenácté hodiny došli k soutěsce jezera a pokračovali v cestě prostředkem svahu. Svah byl ale tak příkrý že museli sestoupit až k vodě. Shora jsem jasně rozeznal pod vodou mělčinu, zatopenou terasu. Právě proti místu, kam jsme sestupovali, se na ní matně bělala velká skvrna. Ale když jsem se za chviličku znovu podíval dolů, žádná skvrna tam nebyla. Pomyslel jsem si, že je to hra slunečních paprsků. Ale kolega na mě najednou zavolal, abych se honem podíval, co je to tam uprostřed. Zastavili jsme se. Asi tři sta až čtyři sta metrů od nás se docela jasně bělal ve vodě nějaký předmět lesknoucí se na slunci.
Baškatov byl přesvědčen, že se jedná o kovový soudek, já jsem se polekal, že se do jezera zatoulal kůň. A opravdu předmět plaval směrem k nám, a to poměrně rychle. Muselo to být něco živého nějaké zvíře. Pohybovalo se obloukem nejdříve podél břehů jezera a potom přímo k nám. Čím více se přibližovalo , zachvacovalo nás podivné leknutí, od něhož až mrazí. Nad vodou jen nepatrně vyčníval tmavošedý oválný trup. Na tmavošedém pozadí se výrazně odlišovaly dvě souměrné světlé skvrny, podobající se očím zvířete. Bílá barva zmizela. Z jeho trupu trčelo i to, jak se nestvůra pohybovala, těžkým trhnutím se poněkud připozvedla z vody, pak se vrhla v před a posléze se úplně ponořila do vody. Přitom se od její hlavy valily vlny, vzniklé pod vodou. Napadlo mě, že to otvírá tlamu a loví ryby.
Živočich se k nám přibližoval, až vlny, které vytvářel, zašplíchaly u našich nohou. Podívali jsme se po sobě a jako na povel vylezli na srázný svah. Měli jsme strach, co když to vyjde z vody. Vždyť před námi byl bezpochyby dravec, a to jeden z nejsilnějších dravců na světě. Taková nezkrotná a bezohledná zuřivost byla cítit z každého pohybu tohoto tvora i z jeho vzhledu. Asi sto metrů od břehu se zvíře zastavilo. Najednou sebou ve vodě prudce hodilo, zvedly se vlny a nedalo se vůbec uhádnout co se vlastně děje. Uplynula asi minuta a zvíře zmizelo pod vodou. Stáli jsme tam ještě asi půl hodiny, ale všude kolem bylo ticho. Šli jsme tedy dále. Pak jsme zpozorovali tmavou nehybnou hladinu průlivu spojujícího jezero Vorota s jinými jezery.

Záhadný tvor z jezera Chajyr.

Další pozorování záhadného tvora je hlášeno z tundrového jezera Chajyr v zapolární oblasti v Jakutsku. N. Gladkich – biolog jakutské odbočky AV SSSR se vypravil brzy ráno k jezeru pro vodu. Najednou na břeh vylezl podivný tvor. Malinkatá hlava na dlouhé šíji, ohromné tělo s modravě černou kůží, svisle trčící hřbetní ploutev. Ohromený biolog se dal na útěk, aby přivolal své kolegy. Ale živočich mezitím opět zmizel ve vodách jezera. Zůstala po něm jen zválená tráva.

O neznámém tvorovi se též zmiňuje zpráva zástupce vedoucího severovýchodní expedice moskevské univerzity Rukosujeva: Do blízkosti jezera kde tvor údajně žije a nahání hrůzu domorodému obyvatelstvu, nechodí ani lovci. V povodí řeky Omolon je velké množství jezer, v nichž je mnoho ryb ale pouze v tajemném jezeře, jak se tvrdí – žádné nejsou. To je ale jistě pouze pověra, protože čím by se neznámý tvor živil? Břehy jezera jsou strmé a jeho hloubku nikdy nikdo nezměřil. Místní obyvatelé tvrdí, že je mimořádně hluboké. Nedávno několik lidí spatřilo jak se uprostřed jezera neočekávaně objevila hlava a potom ploutev na hřbetu. Dlouhým ocasem tloukl tvor do vody a od toho se po jezeře rozbíhaly vlny. Kromě toho slyšeli pozorovatelé vzláštní zvuky a podivné pleskání, které připisovali této obludě.

Český kryptozoolog Antonín Vašák uvádí, že se v Moskvě setkal se známými polárními piloty Čerevičným a Akkuratovem. Ti mu vyprávěli příběh o svém pozorování. V letech 1939 až 1940 museli často prolétávat nad jezerem Chajyr. Jednou viděli na jezeře dva velké živočichy. Letadlo bylo tehdy ve výšce osmset až tisíc metrů. Spustili se níže až na padesát metrů a pozorně si prohlédli velká černá těla neznámých tvorů. Ty ale hluk letadla polekal a tak se ponořili do vody.

Nahoru


image1

image2