Champlainská nestvůra

Oblast výskytu - v Kanadě, jižně od Montrealu.

Jezero Champlain se rozprostírá od nejsevernějšího bodu Kanady až po jih k Whitehall, New York. Mnoho lidí věří, že je domovem americké verze Lochnesské příšery. Champ, jak se tato příšerka nazývá, byl prozatím potvrzen ve stovkách pozorování. Jezero (a díky němu i příšera) je pojmenováno po objeviteli Samuelu de Champlainovi, který často - ale naprosto nepravdivě - říkal, že byl první, kdo příšeru popsal.

SamuelDeChamplain
Samuel de Champlain

Zajímavostí je i to, že celé okolí věří natolik v její existenci, že jak New York State Assembly, tak Vermont Legislature prohlásili tvora za chráněného živočicha. Velká část této pověsti o příšeře nespočívá pouze na pozorováních, ale také na fotografii, kterou v roce 1977 nafotila Sandra Mansiová. Tento snímek je prozatím více méně (neexistují negativy, ani více fotografií z různých úhlů - sami si řekněme, že těžko vysvětlíte takovéto potvůrce, aby zapózovala pro další generace) brán jako pravý. V roce 1993 byl podroben opětovné důkladné analýze díky tomu, že většina ze záběrů Nessie byla prohlášena za padělek, ale nikdo jeho pravost nevyvrátil.

Sandra Mansiová ho nafotila, když byla se svojí rodinou v jedno květnové odpoledne onoho roku na dovolené na procházce kolem jezera. Ovšem nedošla moc daleko od místa, kde stanovali, když jí, dvě děti a přítele zaujala jakási nápadná neklidnost na hladině. Zatímco přítel se vrátil do auta pro fotoaparát, děti šly bliž k vodě. Mezitím se na hladině už Champ vynořil. Jak ona sama říká:Ani jsem se nebála, snažila jsem si jen vysvětlit, co to vlastně vidím. Když se Tony vrátil s fotoaparátem, uviděl to co já a začal křičet ať děti jdou od jezera dál. Děti poslechly, Sandra udělala snímek, pak fotoaparát položila a pozorovala Champ ještě pět až sedm minut, než objekt zmizel pod hladinou.

Chtěl jsem zde ještě popsat rozbor fotografie tohoto, podle svědectví, až 50 stop dlouhého tvora, nicméně jsem nakonec při pátrání po nějakých dalších důkazech narazil na něco, co mluví za vše. Na serveru Sci Fi (ke stažení i zde) je k dispozici krátký videozáznam Champa. Na videu je patrná především rychlost, jakou se tvor pohybuje. Když se video „krokuje“, tak je krásně vidět, jak se Champ nahrbí, hlava se trochu přiblíží tělu a pak vystřelí jak příslovečná raketa…
Záběr byl podle přiloženého dopisu zaslán Charlotte na Channel 3, nicméně ti se již zpět neozvali. Proto bylo nakonec „věnováno“ serveru Sci Fi.

-misticjoe-

Na internetu je k nalezení i pěkný článek pana Raka, dovolili jsme si ho zde publikovat. Originál naleznete na serveru www.periskop.cz

Pravděpodobně bychom mezi svými přáteli marně hledali někoho, kdo by v životě neslyšel legendy a svědectví o příšeře ze skotského jezera Loch Ness. Pravděpodobně bychom mezi svými přáteli marně hledali někoho, kdo slyšel i o jiných jezerních obludách, ať ze zemí bývalého Sovětského svazu či z Kanadských jezer. Proto dám přednost právě těmto tvorům, před slavnou Lochnesskou příšerou, nebo alespoň prozatím.

Jezero Champlain se nachází v Kanadě, jižně od Montrealu. Je pojmenováno po svém objeviteli, francouzském cestovateli Samueli de Champlainovi, který se o něm poprvé zmínil v roce 1609. Byl také prvním člověkem, který podal zprávu o podivném tvorovi, jenž jezero obývá. I on získal jméno po svém objeviteli: Champlain, zkráceně Champ. V následujících 380 letech byla řada očitých svědků, kteří byli ochotni dát ruku do ohně a odpřísáhnout, že Champa na vlastní oči spatřili. Tím, jak to při pátrání po záhadných tvorech bývá, začalo pátrání, ať už sporadické či systematické. K těm prvním patří desítky svědectví, ponejvíce pak odnejrůznějších turistů, z nichž za zmínku stojí ty nejzajímavější.
Barevná fotografie od manželů Mansiových, z července roku 1977 je zatím nejpozoruhodnějším důkazem Champovy existence a proto ji zde uvádím. Je na ni patrný dlouhý krk s dosti velkou hlavou a část hřbetu. Fotografie byla pochopitelně podrobena odborné analýze. Nejde o podvrh. Champ byl vyfotografován ze vzdálenosti cca 45-50 metrů a podle výpočtů byla zjištěna i jeho přibližná délka: 9-12 metrů. Dalším svědectvím, byť chronologicky o mnoho starším, bylo pozorování jistého doktora Brighamem z července 1880, kdy v zátoce Missiquoi, na kanadské straně jezera, spatřil hlavu a část těla vynořenou nad hladinou. Prý měřila kolem šesti metrů a oči měly zelenavý odstín. O mnoho senzačnější zpráva pochází ze září 1899, kdy prý tvor dokonce vystoupil i na břeh! Hřbet měl tmavý, břicho pak světlé. Jak vidno, svědkové se doslova předhánějí ve svých pozorováních.

Vědci mají k celé kauze trochu skeptičtější přístup. Jezero se, i přes svých 177 kilometrů délky, stalo předmětem systematického výzkumu. Joseph Zarzynski se se svým týmem potápěčů a s nejmodernějšími sonary rozhodl konečně vyřešit rébus Champovy existence. Tento výzkum probíhá již od roku 1975, avšak zatím se jim nepodařilo záhadného živočicha nalézt. 10. srpna 1988 v 18.50 se na ně však přece jen usmálo štěstí: na hladině, ve vzdálenosti cca 300-400 metrů, spatřili velký předmět, který se pohyboval vlastní silou. Okamžitě sáhli po fotoaparátu, ale vzhledem k velké vzdálenosti fotografie neoplývají kvalitou. Z léta 1988 pochází souhrnná zpráva o osmi pozorováních Champa. Vědci shromáždili řadu svědectví a dali dohromady i Champovu rekonstrukci. Je až s podivem, jak se jeho podoba shoduje s podobou Lochnessky. Obě jsou jak vystřiženi z Burianových obrázků druhohorních vodních ještěrů náležících k tzv. Plesiosaurům, kteří se živili rybami, pravděpodobně stejně jako Champ. Současné jezero Champlain je pozůstatkem velkého vnitrozemského moře, které se tu rozkládalo jak v druhohorách, tak po značnou část třetihor.

Není bez zajímavosti, že zvěsti o tajemné jezerní stvůře pocházejí od indiánů kmene Huronů již z předkolonizační doby..

24. listopadu 1998, Štěpán Rak