Úvod Dakuwaqua Chobotnice Krakeni Mořští Hadi Záhadné medúzy Žraloci Jezero Van Loch Ness Ogopogo Ruské záhady >>> Záhady z Asie Další příšery jezer

Jezerní tajemství Storsjön

Druhé nejpopulárnější jezero se svojí příšerou zhruba stejného ražení jako Loch Ness. První známé případy pozorovaní před 350 lety, do dnes již více než 200 zdokumentovaných pozorování. Popis nestvůry si ale mnohdy odporuje.

Legendární jezerní netvor Storsjoodjuret svojí tajemnou přítomností okouzlil mnoho lidí již po stovky let svého pozorování a je v zemi svého bydliště je až neuvěřitelně populární bytostí. Stejně jako ve Skotsku mají svoji Nessii, jsou ve Švédsku pyšní na svoji vlastní tajemnou příšeru s tak neuvěřitelně dlouhým časem údajného pozorování.

Pozorovatelé podávající svědectví o spatření tohoto tvora jsou velice ovlivněni dojmem které na ně zanechává přímé pozorování a vůbec nepochybují o existenci tohoto tvora. Pozorování jsou velice pečlivě evidována a téma Storsjoodjuret je neustále v okolí jezera aktuální. Písemná prohlášení z tohoto jezera mají opravdu dávná data.
První pochází z roku 1635. Zapsal ji osobně pan Pedersen z Herdal a stala se z ní legenda. Hovoří o obrovském černém hadu. Tuto legendu jakoby potvrzoval runový kámen ležící na ostrově Froson v jezeře Storsjon. Je na něm zobrazena podobizna hada, runové písmo a kříž. Pověra říká že pod tímto kamenem leží hlava hada. Kámen byl dle zpráv ze 17. století usazen proto že nikdo nemohl po jezeře cestovat s klidem. Lidové pověry tento kámen opředli mnoha legendami směřujících kolikrát do samotné absurdnosti, takže je vynechám.

Každopádně tajemný tvor je pozorován neustále v průběhu dalších století a jsou shromažďovány stovky doložených případů pozorování. Na jezeře pracovalo několik expedic se snahou záhadu jezera vyřešit, bohužel vždy marně. Bylo napsáno mnoho knih a vypracováno mnoho teorií, snažících se o vysvětlení záhady přirozenou cestou. (Velký mrož apod.) Švédské úřady zcela správně umístili netvora pod právní ochranu.

Popisy svědků pozorování jsou dosti často zmatené a navzájem rozporuplné, což tématu dosti jistě škodí. Ale vážení čtenáři, zde právě lze najít velice lehké vysvětlení. V jezeře existují dva typy tajemných tvorů.
A /První tvor je popisován jako dlouhý had s hrby a malou kočičí či psí hlavou, s ušima či ploutvemi stlačenými směrem proti hrdlu. Jeho velikost je uváděna od 3 do 14 metrů. Tělo je široké od 1 do 1,5 metru. Z popisu považuji za horkého kandidáta stejně jako badatel Schuker starodávného kytovce zeuglodonta.
B /Druhý tvor je popisován jako tři metry dlouhá baculatá kreatura s velkou hlavou a kulatýma očima. Zde se nabízí opravdu eventuální možnost výskytu velkého mrože, třeba neznámého druhu v jezeře.

Dle dostupných informací tvor má zvláště v oblibě teplé a jasné letní dny měsíců července a srpna, kdy jsou nejčastěji uváděna jeho pozorování. V těchto dnech se prý rád vynořuje na povrch jezera a vzbuzuje pozornost pozorovatelů. Rychlost tvora nebyla nikdy měřena či posouzena, ale svědci jednoznačně uvádí, že je rychlý jako šíp. Stejně rychle jako se vynoří, opět zmizí. Jeho vynoření pouze dokazuje po určitou dobu rozčeřená voda a pěna. Ale tuto vlastnost uvádí pozorování všech tajemných jezerních tvorů po celém světě. S velkou pravděpodobností je tvor závislý na rybách jezera. V minulosti bylo učiněno několik pokusů tajemného tvora chytit na návnadu. Lovci použili jako návnadu vepře, kýtu masa ale bez nejmenších úspěchů. Na druhé straně teorii o vysloveně výhradním rybím jídelníčku podporuje tvrzení o neuvěřitelně zamotaných rybářských sítích, které tvor velice rád plení místním rybářům. Staří lidé s okolí jezera vyprávějí, že tvor jí kořenovou zeleninu. Prý v minulosti došlo k případu kdy tvor plenil jejich políčka. Poznali prý zbytky slizu a stopy po vlečení.

Velice zajímavý exponát vlastní muzeum v Jamtli - jedná se o zakonzervovaný exemplář mrtvého zvířete o kterém se tvrdí že je zárodek Storsjoodjured. Tvor byl nalezen na břehu jezera Storsjon 18, června 1984. Do muzea byl předán po podrobném průzkumu v dubnu 1985.

Švédské jezero Stosjon je přibližně 9000 let starý vodní útvar a vzniklo na konci doby ledové a je dle odborníků velice příhodné pro existenci velkého vodního živočicha. Zcela jistě příhodnější než v jezeře Loch Ness Zajímavá je též odolnost jezera proti znečištění. Kolem jezera jsou v místech jejího nejčastějšího pozorování rozmístěny pozorovací stanice. Tyto stanice jsou součástí turistického ruchu v oblasti a jsou podporovány evropským vývojovým fondem.
A vy si asi řeknete to může být pouze snaha přilákat do oblasti turisty a peníze. Pro velice jednoduché odhození této ošklivé dedukce uvedu jednoduchý příklad který se odehrál koncem předminulého století. V tomto období kraj kolem jezera zcela turisty postrádal a tudíž příběh není turistickou atrakcí, pouze dodá hodnověrnosti skutečné jistoty místních lidí, že v jezeru skutečně něco žije.

Akce: Hledá se živý důkaz.

V období kolem roku 1890 byla aktivita tvorů v jezeře tak častá, že se zpráva dostala i k sluchu švédského krále. Jelikož časté pozorování tvora v jezeře místním lidem nedala doslova spát a každý chtěl vědět o co se vlastně jedná, došlo v roce 1894 k založení společnosti k odchytu jezerního netvora. Mezi zakládajícími členy byly doslova všechny významné osobnosti kraje. Samozřejmostí byl i osobní zájem milovníka vědy, švédského krále Oskara II, který se o případ velice zajímal a poskytl finanční příspěvek společnosti. Ostatně členové švédské královské rodiny jsou svoji štědrostí a slušností proslulí.

Tato společnost po svém založení okamžitě začala pracovat na svém plánu odchytit jezerní příšeru. V létě 1894 vystavěla dlouhou hráz s dřevěnou chatou ve které pracoval najatý norský harpunář. Jeho úkolem bylo nalákat příšeru k otvoru nad kterým seděl. Používal návnady, elektrické světlo a za temných nocí očekával pohyb tvora kolem otvoru. Obrovská past byla umístěna a propojena s barely pod přístavní hrází. Konstrukce byla navržena tak aby zvukově varovala harpunáře před příšerou. Přistavené plavidlo obsahovalo kompletní lovecký arzenál a pravidelně podnikalo plavby po celém jezeře. V zimním období též byly vyříznuty v ledu jezera díry u kterých harpunář hlídkoval. Všechny v té době používané zajímavé předměty vyrobené speciálně pro odchyt příšery leží jako důkaz v muzeu města Jamtli a jsou přístupny veřejnosti.

Přes všechny pokusy nebylo zvíře chyceno a tak byl v roce 1900 společností tento projekt ukončen.

Selma

Selma se nazývá vodní příšera žijící údajně v norském jezeře Seljordsvatnet blízko Seljordu. Její první zdokumentované pozorování je hlášeno z roku 1750. Selma údajně napadla malou rybářskou loď. Jsou známy též poměrně četné pozorování v průběhu osmnáctého století. Nejzajímavější z hlášení popisuje přímé setkání se Selmou Kdy údajně byla na břehu přeříznuta na dvě poloviny místní ženou, jedna polovina těla zůstala na břehu jezera. Druhá přední polovina tvora se prý odplazila do jezera. Zanechaná část těla prý hnila na břehu jezera. Od tohoto setkání bylo ohlášeno dalších sto pozorování zmíněného tvora. Jeho délka je pozorovateli udávána od 10 do 40 stop. Její tělo prý je černé barvy s hlavou koně bez uší. Střední část těla je širší a obsahuje ploutve.

Záhada jezera Seljordsvatnet nedávala spát badateli Janu Sundbergovi a v letech 1999 až 2000 prováděl výzkum pomocí speciální techniky zaznamenávající nezvyklé zvuky pod hladinou. Vrátil se ze svého pokusu s úspěchem, zaznamenal podvodní zvuk zachycující hlas velkého tvora pod hladinou.

V krátké době ještě v roce 2000 se vrátil k jezeru se speciální pastí jež by měla údajného tajemného tvora chytit a umožnit jeho průzkum oficiální vědě. Doposud se mu to však nepodařilo. Na léto 2004 byla plánována další expedice jménem Olex, jak dopadla se nám zjistit nepodařilo. (Pravděpodobně však příliš neuspěla, jinak by se o ní psalo více.) Selma tedy zůstává dál tajemstvím jezera Seljordsvatnet.

Kryptozoologové v tomto případě, (jestliže Selma existuje) připouštějí spíše možnost přežití plesiosaura, než populárního vodního hada.

Gryttie

Další ze skandinávských tajemných jezerních tvorů je Gryttie. Ve Skandinávii existuje mnohem více jezer které hlásí výskyt podivných tvorů jaksi odporujících tabulkám místní zvířeny. Jedná se o jezerního netvora zřejmě typu plesiosaurus. Údajně žije v centrálním švédském jezeře Gryttjen blízko měst Ljusdal a Hudiksvall. Pověsti o spatření tohoto tvora se tradují již po mnoho generací místních starousedlíků. Jedno podané svědectví dokládá pozorování velkého mrože v jezeře.

Mezi první soudobá pozorování patří události z 80 let, kdy několik svědků vidělo neznámé zvíře plavoucí na hladině jezera. První se mělo, že jde o podvrh, o reakci na známou Nessie z jezera Loch Ness nebo z Norska na nestvůru Selma. Později se ukázalo, že svědek mluví pravdu. Zvíře je popisováno jako velký hadí netvor (popis není daleko od popisu známější Storsie), který se při různých příležitostech ukázal na hladině. Jezero bylo již jednou probádáno výzkumným týmem a dokument byl odvysílán ve švédské televizi. Podle některých kryptozoologů může jít o mládě mořského hada.