Další příšery jezerních vod



Vzhledem k tomu, že na světě je zhruba 250 jezer které se mohou pochlubit svojí příšerou, není v našich silách zde zmínit všechna. Je zde pouze malý, víceméně náhodný výběr.

Tessie z nevadského jezera Tahoe.

Další hrbatá severoamerická jezerní příšera je Tessie. Pravděpodobně největším důvodem její slávy je velmi zmatená polemika týkající se filmu, který byl natočen na jezeře v roce 1985 a který údajně zachycuje nezvyklý objekt s ploutvemi, jenž se pohybuje ve vodě a nechává za sebou brázdu zčeřené vody šest až sedm a půl metru dlouhou. Podle článku v časopisu Image z 12,června 1988, je jak se zdá populárním řešením či vysvětlením pro Tessie nějaký obří druh ryby, možná velký pstruh či jeseter. Když mluvíme o jeseterech, několik jezerních příšer bylo v nedávné době skutečně chyceno. Řadu let přicházely zprávy o příšerách z blízkosti jezera Stafford, málo známého jezera blízko Novata severně od San Francisca. Záhada byla nakonec vyřešena 22. srpna 1984, když během vypouštění jezera kvůli opravě hráze dělníci objevili na mělčině velkého bílého jesetera Acipenser transmontanus. Po boji byl chycen a dopraven do Steinhartova akvaria Kalifornské akademie věd. Jak je uvedeno ve zprávě v publikaci ISC Newsletter (zima 1985), se svými dvěma metry délky to byl možná největší exemplář svého druhu, jaký byl kdy vystavován. Bohužel uhynul ani ne týden po odchycení, nejspíš v důsledku šoku.

Příšera jezera Washington u Seattlu.

O tři roky později se něco hodně podobného odehrálo na seattleském jezeře Washington, které podle místní tradice skrývá nenasytnou příšeru lovící jezerní kachny. Tentokrát byl vyvrcholením jeseter naprosto obrovitých proporcí, dosahující tří metrů a třiceti centimetrů délky a vážící 900 liber. Byl tam nalezen mrtvý 5. listopadu 1987. Protože byl nejspíš více než osmdesát let starý, jeho smrt byla pravděpodobně následkem stáří. Tato událost může vysvětlit některé případy pozorování jezerních příšer. Ale pouze jako varianta a určitě nelze vztáhnout na všechny pozorované připady.

Memphré - vodní drak z Quebeku.

Severoamerické jezero Memphremagog rozprostírající se na hranici Quebeku a Vermontu má svoji příšeru, všeobecně pojmenovanou Memphré. Díky zájmu o ni se ve studii o jezerních příšerách objevilo zcela nové, napůl oficiální jméno. Od roku 1978 sbíral Jaques Boisvert zprávy o Memphré, z nichž některé pocházely ze začátku devatenáctého století. Do poloviny roku 1988 provedl na tomto třicet dva mil dlouhém jezeře více než 2 000 potopení s aqualungem ve snaze najít jeho údajného obyvatele a přesvědčit se o jeho existenci. V okolí jsi vysloužil přezdívku - drakolog a domorodci žijící v okolí jezera jej berou velice vážně s respektem. Jeho aktivita v otázce možného přežití Memphré byla postačujícím impulsem pro vermontské zákonodárce, aby 17, března roku 1987 přijali společnou rezoluci senátu a sněmovny reprezentantů požadující skutečné vědecké prošetření a formální ochranu příšery z jezera Memphremagog. O pět let dříve byla podobná rezoluce týkající se Champa z jezera Champlain přijata zákonodárnými sbory New Yorku a Vermontu. Co je ale Memphré zač? Podle zpráv získaných Boisvertem, mezi kterými jsou jasná pozorování, připomíná dlouhokrkou příšeru s dračí hlavou, která se pohybuje vodou pravidelným krokem, skoro jako by byla poháněna mechanicky. Další zprávy popisují podobný hrb jako by měla mít Nessie. 7 srpna roku 1992 spatřili ze vzdálenosti přibližně šedesáti metrů pozorovatelé při plavbě lodí po jezeře necelé dva metry dlouhý hrb, leskle hnědozelený a široký přibližně jako horní část volkswagenu "Brouk". Hrbu předcházela brázda zčeřené vody a zvedal se asi šedesát centimetrů nad vodní hladinu a vlnil se nahoru a dolů. Zůstával viditelný třicet pět až čtyřicet sekund. Potom zamířil ke kanadské hranici na sever. V roce 1935 prozkoumal jezero proslulý německý potápěč Max Leubker a uvedl že v hloubce zahlédl obrovské úhoře 2 až 2,5 metru dlouhé a tlusté jako lidské stehno. Tedy příšery které ani sám Boisvert za doby svého potápění nespatřil.

Příšera jezera Dubawat - Tulemaliguak

Další zastávkou naší exkurze po stopách pozorování tajemných jezerních fenoménů bude severní Kanada. První zprávu o existenci tajemného tvora v jezeře Dubawat podal koncem čtyřicátých let minulého století známý kanadský spisovatel Farley Mowat. V té době povoláním přírodovědec v terénu. Eskymáci žijící u jezera Dubawat mu sdělili zprávu o přítomnosti tajemné příšery v jezeře. Nazývali ji Angeoa.
Údajně kosti jedné z těchto nestvůr byly kdysi vyplaveny na břeh a toto jezero se od té doby nazývá - jezero nahromaděných kostí. Otec informátora se prý též jednou s příšerou setkal. Byla dlouhá jako dvacet kajaků a širší než pět. Měla ploutev vysokou jako stan, která čněla na jednom konci vzhůru. On ani jeho společník neviděli hlavu. Oba eskymáci v hrůze prchali, jejich kajak se převrátil a společník utonul.

Postrach jezera Iliamna

Jezero Iliamna na území Aljašky hostí též zajímavého tvora. Toto jezero je opravdu obrovské. Na délku měří 145 km a jeho eventuelní průzkum bude opravdu tvrdý oříšek pro výzkumný tým, hodlající prozkoumat některé skutečnosti. Obyvatelé přilehlých málo osídlených vísek vyprávějí o hrůzostrašné nestvůře žijící v tomto obrovském jezeru. Jejím domovem jsou hlubiny a uchvacuje při pohybu na hladině lidi, soby a neváhá i prokousnout kánoi. V roce 1971 proběhla zpráva, že nestvůra prolomila led u vesnice Kokhanok na jihovýchodním pobřeží jezera. Několika dětem se ji podařilo nakreslit, než opět zmizela v hlubinách. Svědci ji popisovali jako velrybu nebo obrovského jesetera s dlouhými vousy. Někteří místní lesníci a vodohospodáři jsou přesvědčeni, že v jezeře žijí opravdu obrovští jeseteři dosud neznámého druhu. Tuto teorii podporuje též fakt, že v polovině osmdesátých let několik astronautů NASA pozorovalo obrovské stíny pohybující se pod hladinou. Když slétli níže, stíny zmizely. Indiáni prý odmítají vyplouvat na jezero ve člunech s červeným dnem, neboť červená barva přivádí tyto příšery k zuřivosti…

Tyto informace jsem čerpal z knihy pana Jaroslava Mareše „Svět tajemných zvířat“, kterou Vám vřele doporučuji k přečtení.

Nykur - Nennir.

Méně známé jsou jezerní příšery údajně obývající islandské jezero Kleifarvatn, ležící dvacet mil jižně od Reykjavíku. V listopadu roku 1984 lovci ptáků viděli něco, o čem si zpočátku mysleli, že je to dvojice kamenů ležících na břehu jezera. Když se přiblížili, “kameny“ se pohnuly a prozradili tak na sebe, že jsou dvojicí obřích zvířat, která rychle hopsala po pláži. Lovci je pozorovali ze vzdálenosti několika málo stovek metrů a popsali je jako tvory větší než koně, pohybující se po zemi psím způsobem, kteří však ve vodě plavali jako tuleni. Zvířata po sobě zanechala na pláži několik velmi neobviklých stop, které připomínali stopy krav, v přední části ale měli místo dvou otisků tři a byly větší než stopy koně. Islanďané jsou přesvědčeni o existenci mýtické vodní příšery jménem nykur či nennir. Je popisována jako vodní tvor podobný koni, což se velmi podobá tradičním legendám o vodním koni ve Skotsku.

Walleský Barmoutský drak.

V roce 1971 se dva lidé z Colwyn Bay procházeli po pláži v Llanaberu, kde trávili dovolenou, a narazili na velice zvláštní stopy v písku. Nacházeli se na okraji vody a jejich průměr byl 30 - 45 cm. O čtyři roky později byl ohlášen nález stop v písku u Penmaenpoolského mýtného mostu. Byly větší než talíř a byly opatřené plovací blánou. V roce 1975 se vyskytlo několik dalších pozorování a následovala senzace velkého kalibru. Šest místních školaček spatřilo na Barmoutské pláži podivnou bytost. Stalo se to 2. března 1975. Právě se šeřilo když školačky spatřily, jak se tvor zvedá a mizí v moři. Byl při pozorování vzdálen 200 yardů. Shodně uvedly, že byl tři metry dlouhý a měl černě skvrnitou volnou kůži, dlouhý krk, ocas a velké zelené oči, které vystupovali nad hladinu, když se vzdaloval od břehu. Dívky popsaly, že chodidla tohoto tvora byla jako velké talíře a byla opatřená třemi dlouhými drápy či nehty. Otec jedné z dívek byl místní policista a potvrdil rozrušení dívek po pozorování jevu. V létě téhož roku manželská dvojice pozorovala ze své lodi tvora kterého považovala za tuleně či obří želvu. Připluli blíže ale pak zjistili že tohoto tvora neznají a nedokáží zařadit do žádné známé skupiny zvířat. Jeho popis uvedli následovně: tvor měl pohyblivý krk, docela krátký, podobný želvímu a vejčitou hlavu podobnou velikosti hlavy tuleně. Na hřbetě měl dva ostře vroubkované ostny. Napříč měřil asi 2,5 metru a na délku asi 3,4 metru, ale zčeření vody, když se zvíře potopilo, naznačovalo, že bylo nejspíš dvakrát tak dlouhé.

Morgawr – příšera z pobřeží Cornwallu.

Kolem Velké Británie jsou dvě oblasti, které nás kryptozoologické nadšence velice přitahují. První je již zmíněný walleský Barmouth a druhá u pobřeží Cornwallu nedaleko Falmouthu. Ve Falmouthu se příšera objevuje tak často, že dokonce dostala jméno. Místní lidé ji říkají“ Morgawr“, což v cornwallském dialektu znamená „mořský obr“. Vznik jména sahá do 19, století a pravděpodobně ještě dál. Harold T. Wilkins ve své knize zaznamenává vlastní pozorování, které se odehrálo 5, července 1949 ve 23, 30 hod. :“já a ještě jeden člověk jsme viděli dva pozoruhodné ještěry, dlouhé pět až šest metrů, s lahvově zelenými hlavami, kteří plavali za sebou s ponořenými předními částmi těla vodami přílivové zátoky East Looe v Cornwallu a zjevně pronásledovali hejno ryb. Zajímavé byly jejich hřbety, ostnité jako staré čínské kresby draků. Na zadního, který měl na hřbetě velký kus sloupnuté oranžové kůže, se vrhali racci. Tyto nestvůry – a viděli jsme je oba – připomínali druhohorní plesiosaury. “

Pozorování, nebo alespoň ta ohlášená, jsou od poloviny 70, let stále častější. V září 1975 místní žena a její přítel popsali velkého bradavičnatého tvora s ostny na hřbetě. Jeho hlava se honosila párem pahýlovitých rohů. Tvor na několik okamžiků zmizel pod vodou a pak se vynořil s úhořem v tlamě. Rybáři hlásí ve svých svědectví mnoho takových pozorování. John Cock a George Vinnicombe z Falmouthu v roce 1979 lovili ryby 25 mil jižně od Lizard Point a zahlédli něco, co zpočátku považovali za převrácený člun. Oba muži pak zjistili že "člun" je živý tvor. Znají všechny druhy kytovců – tohle ale bylo něco úplně jiného, co předtím nikdy neviděli! Vypnuli motor člunu a nechali se nést proudem až na pár metrů k živočichovi. Moře bylo klidné a viditelnost mimořádně kvalitní.
"Vypadalo to, jako když z vody vyčnívá ohromná pneumatika do výše 1,2 metru a hřbet má z vlnitého plechu. Na hřbetě byly bradavice jako u prehistorických oblud. Museli jsme zvíře vzbudit, protože se z vody vynořila velká hlava podobná obrovské hlavě úhoře. Toho dne bylo krásně takže jsme viděli mnohem větší kus zvířete pod vodou, muselo vážit několik tun. Jenom to otočilo dlouhý krk, prohlédlo si nás to a pak se zvolna ponořilo. Tělo nestvůry bylo černé a dlouhé asi pět až šest metrů. Hlava měla odstín do šeda."

Shraheenský jezerní netvor

Shraheenské jezero je položeno nedaleko západního pobřeží Irska na ostrově Achill. Původem je zřejmě zaniklý vulkán. V jeho vodách a okolí je hlášen výskyt podivného netvora dle popisu tmavě hnědého s "labutím hrdlem". Pohybuje se prý skoky - jako klokan. Zjevem prý odpovídá tvaru dinosaura Coelophysis. Jeho pozorování není hlášeno pouze od jezera Achill ale i z jezera Glendarry. Zvíře požírá ovce.
V roce 1968 byla bytost zpozorována cyklistou který viděl tvora vystoupit z jezera a vstoupit do lesa. Dle jeho popisu měl tvor malou hlavu, dlouhé hrdlo, dlouhý ocas a pohyboval se, ač to zní neuvěřitelně jako klokan. Vše pozoroval z blízkého kopce. Též uvedl, že zadní nohy byly větší než přední.


zeuglodont
Kostra a rekonstrukce zeuglodonta.

Starodávní kytovci

Ve vrstvách středního eocénu objevili paleontologové počátkem minulého století až donedávna nejstarší doklad kytovců. Ten prozradil ,že se pravděpodobně vyvinuly ze starobylé skupiny prakopytníků (Condylarthra), a to z jedné její vývojové větve, která napodobila model dravého savce - tedy šelmy. Tato domněnka se nejnovějšími objevy v pakistánských třetihorách plně potvrdila. Dva rody fosilních kytovců Basilosaurus a Dorudon mohli být dokonale rekonstruovány díky nálezům celých koster.

Links

Stránky v angličtině:
link The Shadowlands Sea Serpent page
link The Loch Ness Monster

Stránky o jezeře Tahoe:
link Tahoe Tessie's 101 Fun Things to Do in Lake Tahoe
link Lake Tahoe Ghost Hunters
link Tahoe.com
link Virtual Tahoe: A Directory Guide to Lake Tahoe South Shore
link Virtual Tahoe: A Directory Guide to Lake Tahoe South Shore
link All About Reno/Lake Tahoe
link Tanager Realty: Lake Tahoe Facts and Figures
link Lake Tahoe Cruises
link Lake Tahoe: Where to Eat and Stay
link Lake Tahoe Summer Music Festival
link Tahoe Family Encampment


Nahoru


mapka jezera Tahoe

jezero Tahoe ve své kráse


jeseter ve svém prostředí působí impozantně








Zeuglodont - horký kandidát na pozorováné jezerní příšery.

Karl P. N. Shuker je britský zoolog, který se věnuje zejména studiu zvířat na neočekávaných místech a zachovaných fosilií. Jeho nejužitečnější knihou je Extraordinary Animals Worldwide (Výjimečná zvířata celého světa). Tento svými názory a odborností velice zajímavý vědec ve svém díle In Search of Prehistoric Survivors z roku 1995 uvádí že dle jeho mínění je populární podobou mnoha jezerních příšer dosud žijící druh zeuglodont - prohlášený oficiální vědou za vyhynulého před 25 milióny let. Jednalo se o velryby s velmi se zužujícím, skoro hadím tělem. Některé byly délkou srovnatelné s pozorovanými objekty a měly dobře patrný krk (na rozdíl od novodobých velryb), takže mohly zvedat hlavu. Zeuglodont by proto mohl vykazovat podobné vnější linie těla jako příšera z jezera Shuswap (populárně uváděná jako Shuswaggi), a její hlava by mohla být možná zaměněna za jeden z hrbů vzniklých vertikálním vlněním jejího zužujícího se těla při pohybu v přirozeném prostředí - vodě.

lebka dravého zeuglodonta

rekonstrukce podoby