Loch Ness

Jezero Loch Ness se nachází na severu Skotska. Je dlouhé necelých 40 km, 1,5 km široké, hloubka je kolem 300 m. Nad jeho temnými a zakalenými vodami se střídají mlha a těžké mraky, počasí je tu extrémně proměnlivé a voda má po většinu roku teplotu kolem jednoho stupně nad nulou. To není prostředí vhodné pro mnoho živočichů, natož pro člověka, který by se rozhodl dnem a nocí zkoumat tuto vodní masu. Jedny z prvních zpráv o Nessie sahají až do roku 565 n.l. Poprvé byla Nessie vyfotografována v roce 1933 Hughem Grayem. Tato dosti nejasná fotografie byla později označena za podvrh. Šlo prý o fotografii labradorského psa.

Tato fotografie však vyvolala celosvětovou senzaci a díky vyprávění očitých svědků dostala Nessie dnes už tak typický popis. Základem je malá hlava na dlouhém krku, trup se dvěma hrby a ocas táhnoucí se za Nesii. Nessie za sebou údajně zanechává na vodní hladině brázdu ve tvaru písmena V a to za veliké rychlosti. Je minimálně 13 m dlouhá. S krkem o délce kolem 3 m se značně podobá vyhynulému pravěkému ještěru.
Nessiteras rhombopteryx je její vědecké označení, které jí dal Sir Peter Scott.

V roce 1933 byla Nessie také poprvé zachycena kamerou Malcoma Irvina a po druhé o 3 roky později. Nejslavnější záběry Nessie pořídil Tim Dinsdale v roce 1960, po přezkoumání byli prohlášeny za autentické. Tento film vyvolal novou loveckou horečku na Nessie. Při této horečce byl v roce 1966 zaznamenán i první kontakt sonarem i když ne s příliš jednoznačným výsledkem. V roce 1982 zkoumalo jezero sonarem 1500 hodin 150 odborníku. Zaznamenali 40 kontaktu ukazujících na tvory velkých rozměrů.
V roce 1987 se pak uskutečnila obří operace Deep Scan, která měla definitivně celý problém rozřešit. Motorové čluny vyzbrojené sonary se seřadily tak, aby jim nemohlo nic uniknout, a dva dny jezero pročesávaly. Výsledek? Velmi přesná mapa dna jezera a tři kontakty, podle nichž se u dna pohybovali tvorové větší než žralok a menší než velryba. Opakovaná měření je ale nezaznamenala. Tvorové jako by se rozplynuli a odpověď na otázku, zda Nessie existuje a co je, zůstala viset nad jezerem.
Výsledkem byla jen zpráva, která nedokazuje, ale ani nevyvrací možnost pobytu Nessie v jezeře Loch Ness, neboť bylo zjištěno, že v jezeře je řada proláklin a okolní skaliska jsou poseta tunely, které voda po staletí vymlela v podvodní jeskyně. A vzhledem k dávnému propojení jezera s mořem by mohla být Nessie chycený ještěr z dávných časů jak tvrdí někteří zoologové.

V roce 1934 byla však Nessie spatřena mimo vodu a to studentem medicíny Arthurem Grantem při půlnoční jízdě na motorce. Což nahrálo lidem dosud jen spekulujícim s myšlenkou, že Nessie občas vylézá z vody ven. V únoru v roce 1960 zahlédl pak Torquil Macleod dalekohledem velkého tvora jak leží po celých 9 minut na břehu jezera. Což byl poslední uveřejněný případ kdy byla Nessie viděna na souši.

Asi největší senzaci spůsobili fotografie amerického vědce Roberta Rinese z roku 1972. Získal speciální člun se sonarem a barevnou kamerou, kterou spouštěl pod vodní hladinu. Kamera byla se sonarem synchronizovaná, spustila vždy v okamžiku, když sonar pod hladinou zaznamenal pohybující se těleso. Díky tomu se podařilo pořídit fotografie, které jsou podle mého názoru dodnes tím nejprůkaznějším svědectvím o tom, že nějaký velký živočich v jezeře skutečně žije.
Jde o známé fotografie dvou kosočtvercových ploutví. Fotoaparáty umístěné pod hladinou zachytily část těla s kosočtvercovou ploutví, jejichž délka byla později odhadnuta na 3 metry. Z obou záběrů je patrno, že se ploutve hýbaly a jsou zaznamenány z několika úhlů! Těsně předtím, než sonar zaznamenal velké pohybující se těleso a kamera pořídila zmíněné fotografie, z hladiny jezera začali prý, podle Rinese, vyskakovat lososi. Bylo vidět, že před něčím ve strachu prchají. Chvíli poté sonar zaznamenal obrovské těleso pod vodou, krátce na to i druhé, pak kamera spustila a pořídila uvedený záznam. Zdá se tedy, že mohlo jít dokonce o dva živočichy, kteří plavali společně. Aby vyloučil případné pozdější nařčení z podvrhu, měl s sebou Rines na palubě člunu nezávislé kontrolory. Všechny exponované filmy byly okamžitě po vyjmutí z kamery zapečetěny a odeslány k vyvolání do Inverness. O podvod tedy naprosto prokazatelně jít nemůže.
Na základě Rinesových snímků potom anglický zoolog sir Peter Scott, syn známého dobyvatele jižního pólu Roberta Falcona Scotta, popsal zvíře z jezera Ness pod vědeckým jménem Nessiteras rhombopteryx.

V roce 1975 se Robert Rines k jezeru Ness vrátil znovu, opět tam fotografoval a znovu se mu podařilo zachytit něco, co považuje za velkého vodního živočicha. Na jedné fotografii je prý dokonce vidět hlava toho tvora, jiná zachycuje celé tělo i s dlouhým krkem. Ty novější fotografie už bohužel nejsou tak jasné a průkazné, jako fotografie obou ploutví z roku 1972.
V březnu roku 2000 švédská expedice Nessie zkoumala jezero pomocí mikrofónu umístěného pod hladinou a dospěla k pozoruhodným výsledkům. Podrobněji v samostatném článku

Zde bych rád ocitoval zajímavý názor našeho předního kryptozoologa pana Mareše který vyjádřil v rozhovoru pro český rozhlas:
Už jsme se zmínili o jedné z teorií, podle níž by tvor z jezera Ness mohl být blízkým, či vzdáleným příbuzným pravěkých plesiosaurů. Ten uvažovaný celkový vzhled se tomu zdá nasvědčovat. Přesně totéž dokonce prohlásil i sir Peter Scott, který Nessii popsal pod tím vědeckým jménem Nessiteras rhombopteryx. Tvar ploutví, který je zachycen na Rinesových fotografiích však neodpovídá stavbě ploutví plesiosaura. Jak víme z paleontologie, ploutev plesiosaura byla napojena na prsty končetiny, což neodpovídá tomu, co ukazují Rinesovy snímky. Na nich prochází středem ploutve jedno silné žebro, na které se zdá být ploutev volně připojena. A to rozhodně neukazuje na živočicha, který by byl schopen rychle plavat. Ploutev svým tvarem připomíná spíše ploutve bahníka australského, vývojově velmi staré dvojdyšné ryby. Bahník může dýchat přímo vzduch a nebo může kyslík vstřebávat i ve vodě. Období sucha dokáže přečkat zahrabán v úkrytu pod zemí. Délka tohoto tvora je asi dva metry, ale není tak úplně nemožné si představit, že by mohl existovat nějaký dosud neznámý a mnohem větší druh bahníka nebo podobného živočicha, který by teoreticky mohl žít i v jezeře Ness. V každém případě jde o tvora, který žije u dna a k hladině vyplouvá jen za zcela mimořádných okolností.

POZNÁMKY A DODATKY

Dinsdaleův film. Zachycuje tvora se zřetelným hrbem, který pluje rychlostí asi 15 km/hod. Film zkoumalo Zpravodajské středisko RAF (Britského královského letectva) pro společný výzkum vzdušného prostoru a prohlásilo ho za autentický.

Plesiosauři (Plesiosauria). Mořští plazi s hadovitým krkem a končetinami, přeměněnými v ploutvovité orgány. Paleontologové se domnívají, že na břeh zásadně nevystupovali, jedině snad při kladení vajec jako mořské želvy. Žili od triasu do křídy, tedy zhruba před 250-65 miliony let, až do samotného konce druhohor.

Ogopogo. Záhadné zvíře hadovitého tvaru z jezera Okanagan znali prý Indiáni kmene Šušwap ještě před příchodem Evropanů. Říkali mu naitaka a v okolí jezera se údajně vyskytují i jejich skalní rytiny, které tohoto tvora zobrazují. I odsud je známá řada svědectví o spatření záhadného živočicha v 19. a 20. století, a to až do žhavé současnosti. Mimochodem - v Kanadě je prý zhruba 30 jezer, ve kterých by měly žít nejrůznější "jezerní příšery".



Links:

link Poutavý rozhovor s panem Marešem na stránkách: www.rozhlas.cz
link Zajímavá stránka na: http://zabava.centrum.cz
link Článek na Martrix-2001 www.matrix-2001.cz

Svět:
http://www.lochness.co.uk/ - Oficiální stránky Lochnesky
http://www.lochness.co.uk/fan_club/ - Fanklub
http://www.lochness.co.uk/livecam/ - Web kamera

Nahoru

Nejslavnější fotografie Nessie pořídil v roce 1934 londýnský chirurg R.K.Wilson. Většina přírodovědců byla přesvědčena, že na fotografii je vydra, volavka či jiný pták. Každopádně tvor menšího vzrůstu než předpokládaný plesyosaurus Nessy.

V roce 1990 zjistil Adrian Shine, vedoucí projektu oficiálního výzkumu jezera, že slavná fotografie dr. Wilsona zachycuje ve skutečnosti malou ponorku na klíček, ke které je pouze přidělaná maketa hlavy a krku!

V polovině osmdesátých let objevil při průzkumu podvodního tunelu potápěč Henri Cosquer skalní jeskyni. Na stěně jeskyně byl mimo jiné zobrazen tento podivný tvor. Vyobrazení v Cosqerově jeskyni datovaná do let 18000 - 27000 př.n.l. velice připomíná některé fotografie z jezera Loch Ness.

Fotografie pořízené vodní kamerou Robertem Rinesem v roce 1972

Snímek hlavy pořízený Robertem Rinesem v roce 1975

Plesiosaurus - patří k dlouhokrkým zástupcům plazů s velmi malou hlavou

Lochneská nestvůra na silnici, jak ji viděl a nakreslil pan Grant.

Jedno z možných vysvětlení záhady jezera Loch Ness
( Obrovský jeseter )