Volánkový žralok

Timorský lidožravý obří žralok.

Volánkový žralok je bezpochyby zcela zvláštní žralok mezi všemi v současné době známými žraloky. Není ale jediným, který může mít mnohem větší a zvláštnější příbuzné stále čekající na oficiální uznání. Ve velice zajímavé knize Williho Leye "The Lungfish and the Unicorn" vydané v roce 1941 je uveden fakt, že Timorské moře, rozprostírající se mezi ostrovem Timor a severním pobřežím Austrálie, je údajně domovem zřejmě dosud nezaznamenaného lidožroutského žraloka. Podle svědectví místních obyvatel je větší než žralok bílý. ale postrádá nejznámější poznávací znamení velkého bílého žraloka - vysokou, trojúhelníkovou hřbetní ploutev. Na rozdíl od velkého bílého žraloka leží na dně a vyčkává na svou oběť. Podle takového nezvyklého chování ho místní obyvatelé nazývají hlubinným žralokem. Čirou náhodou existuje jedna velká skupina žraloků, jejíž členové se velice podobají tomuto neznámému obyvateli mořských hlubin. Jsou známí jako kobercoví žraloci nebo wobbegongové. Dosahují celkové délky až přes tři metry a zdá se, že ztělesňují všechno to, čím typičtí žraloci nejsou. Zatímco typičtí žraloci jsou hladcí a rychlí, kobercoví žraloci mají zploštělé tělo a jsou pomalí. Na první pohled spíše připomínají rejnoky, ale umístění jejich žaberních otvorů je od rejnoků jasně odlišuje. Rejnoci mají žaberní otvory umístěné ve spodní části těla. Název tohoto druhu žraloka ovlivnilo jejich zabarvení což je kombinace hnědých, červených, černých a šedivých barev, promíchaných se skvrnami a pruhy-které připomínají koberec se vzorem. Za své jménu vděčí též svému chování.

V naprostém kontrastu k aktivním loveckým pomůckám - technikám používaným k lovu většinou žraloků. Žralok kobercový dává přednost čekání na svoji kořist. Proto tráví dny nehybným spočíváním na dně mělkých moří, kde jeho ploché, strakaté tělo, skvěle splývá s celkovým barevným laděním okolí pokrytého mořskými řasami. Svým zabarvením a strnulostí se stává neviditelným pro všechny tvory moře. Dokonce má vějířovité chlopně z kůže okolo hlavy a tlamy, které rozptylují jeho obrysy a připomínají chomáče mořských řas, čímž je ještě zdokonaleno jeho ochranné zbarvení do dokonalosti ztělesnění tiché a rychlé smrti. Jakmile se ho potencionální oběť dotkne, tento neviditelný koberec okamžitě ožije a odchytne svými ostrými zuby nešťastného tvora který si nestačí ani uvědomit svoji situaci.

Ačkoliv bylo zaznamenáno několik ověřených útoků kobercového žraloka na potápěče, tento žraloku nepodobný žralok není celkově pokládán za člověku nebezpečného. Ale co když existuje v Timorském moři mnohem větší druh žraloka kobercového, než ti vědě známí? Kryptozoologové se shodují že pravděpodobně ano.

Vždyť utajený, skrytý život na mořském dně je pro kobercové žraloky typický a dokonce, i když nemají kobercoví žraloci pouze jednu nýbrž dvě hřbetní ploutve, obě jsou relativně malé a nenápadné. Jsou umístěny v zadní části těla, takže by si jich nemusel náhodný lidský pozorovatel při setkání pod vodou povšimnout.

Mohl by být záhadný timorský hlubinný žralok opravdu neznámým, obřím druhem žraloka kobercového? Pojetí enormních druhů žraloka stále unikajících formálnímu objevu bývalo vědci odmítáno jako vysoce nepravděpodobné do doby objevu nového druhu žraloka nazvaného žralok velkotlamý u Havajských ostrovů. Skepticismus vůči objevu nových druhů velkých žraloků od té doby již nebyl tak velký.