Volánkový žralok aneb Jirkův největší kandidát vysvětlení fenoménu mořský had.
V srpnu roku 1880 ulovil kapitán Hann v New Harboru ve státě Maine zatím neidentifikovaného
tvora, který připomínal záhadné žraloky. Podle zprávy v Sea-Side Press uveřejněné v té době:
…pan Hanna z Pemaquidu nedávno chytil do svých sítí tvora, kterého by jsme mohli nazvat mladým
mořským hadem. Byl asi sedm a půl metru dlouhý, v nejširší části měl průměr dvacet pět
centimetrů a tvarem se podobal úhoři. Hlavu měl plochou a horní část přesahovala přes malou
tlamu obsahující ostré zuby. Byl nalezen mrtvý….
Tato zpráva upoutala velkou pozornost a ichtyolog prof. Spencer Baird z Americké komise pro
výzkum ryb získal od kapitána další podrobnosti týkající se jeho kuriózního úlovku. Dozvěděl
se že jeho kůže byla velice pěkná a byl na ní pár malých ploutví umístěných kousek za hlavou
a jedna trojúhelníková ploutev nad nimi na hřbetě. Další byla už jen nízká ocasní
ploutev, tvarem velmi podobná úhoři.
Soudě podle jednoduché skici načrtnuté Hannaem se zdálo, že jeho ryba měla pouze tři páry
žáber odkrytých jako u žraloků. Všichni současní žraloci však mají alespoň pět párů, někteří
mají i šest nebo dokonce sedm párů. Kromě toho měla tlamu umístěnou na samém vrcholku hlavy a
ne vespodu, jako to mají všichni v současnosti známí žraloci. V dopise z 24. září 1880 Baird
pokládá tuto rybu za úplně nový druh, ale protože ji Hanna neuchoval, její identita je po více
než sto letech stejně záhadná jako tenkrát.
V době kdy Hanna rybu ulovil poskytoval tvar jejího těla podobný hadu, stejně jako v horní
části umístěná tlama, podporu názoru, že se spíš jedná o zvláštní druh úhoře. Představa
žraloka tvarovaného jako had se zdála příliš bizardní až do roku 1884.
V průběhu
let 1879-1881 přivezl do Vídně rakouský přírodovědec Doderlein sbírku japonských ryb, která
zahrnovala dva druhy velmi kuriózních žraloků podobných úhoři s tlamou umístěnou nahoře, a
tudíž patřících k druhu až do té doby vědci nezaznamenanému. Časem byl byl druh formálně
popsán jako žralok volánkový. A je upozorňováno na jeho dva z nejzákladnějších znaků. Za
prvé, jeho extrémně štíhlé tělo - dosahující celkové délky dvou metrů jež mu skýtá neočekávaně
hadí vzhled. Za druhé, šestice žáber po obou stranách jeho hrdla má volánkové okraje, což je
u současných žraloků unikátní, ale bylo to běžné u různých primitivních žraloků před 400
miliony let v období devonu. Volánkový žralok žije ve velkých hloubkách, kde se živí
chobotnicemi a olihněmi, je velmi rozšířený a obývá Atlantský oceán a obě strany Pacifiku.
Přesto však není všeobecně známý druh a o jeho způsobu života takřka nic nevíme. Jedna z
nejzajímavějších spekulací se týká jeho velikosti. Až doposud nejdelší plně ověřený exemplář
nepřekročil délku 210 centimetrů. Pokud by však mohl volánkový žralok dosáhnout mnohem
většího růstu, jeho vzezření by bylo nápadně podobné hlášení pozorování velkého mořského
hada.
Vzhledem k této skutečnosti je velmi zajímavý domnělý mořský had vyplavený v přístavu v
Sydney v srpnu 1907. Tento exemplář byl dlouhý tři a půl metru. Pokud tomu tak bylo, jedná se
prakticky o téměř dvojnásobek oficiálně uznávané délky volánkového žraloka, čímž je
pravděpodobnost ještě větších jedinců skrývajících se v hlubinách oceánu mnohem méně
nepřijatelná, než by si člověk pomyslel. Možnost že Hannaova neidentifikovatelná ryba patřila
k některému zcela neznámému druhu obřího hada nebo žraloka podobného úhoři a byla příbuzná s
mnohem menším volánkovým žralokem, byla od té doby důvěryhodnější. Tento názor vyřkl pan Dr.
Bernard Heuvelmans a zdůraznil že existence takového druhu by dostatečně vysvětlila některá
pozorování mořských hadů.
