Potomek tygra a lvice se nazývá tigon. V některých publikacích je nazýván též tigron, či
tion. Je mnohem vzácnější než liger. Důvodem je velká subtilnost samců tygra při páření se
lvicí a tak se stává, že nereagují na sexuální výzvy lvic.
Tigon nedosahuje velikosti svých rodičů, jeho stavba těla a robustnost je oproti lvům a tygrům
většinou menší. Nicméně občas se stává, že nějaký potomek dosáhne rozměrů menšího z rodičů.
Slabší zájem o pěstování tigonů byl způsoben faktem, že nedosahují velice působivé velikosti
ligerů. A tudíž nejsou tak atraktivní pro zoologické zahrady, které (nebýt tlaku vědecké
veřejnosti) pro kasovní úspěch a ekonomickou prosperitu zahrady rádi zmíněného ligera
předváděli. I v tomto kříženci rozhodují při jeho velikosti a vzhledu jaký poddruh lvice a
tygra se páří. Dalším rozhodujícím faktorem je velikostní poměr pářených druhů. Nepoměr
představuje možnost, že některé, či všechna rozená mláďata se mohou narodit mrtvá, dále hrozí
nebezpečí předčasného porodu, neboť v lůně lvice není dost místa pro další vývin mládat.
Předčasný porod znamená velké riziko pro přežití mláďat.
Zoologická zahrada Belle Vue v Manchesteru vlastnila křížence tygra a lvice v období let 1936
až 1949. Samec Kliou a samice Maude byla přivezena z Drážďan v Německu. Jejich rodiče byly
tygr mandžuský a africká lvice. Měli zcela jasnou tygří samotářskou povahu, byly chováni
odděleně. Samec Kliou zemřel na jaře roku 1941 a samice Maude zemřela roku 1949 na
gastroenteritidu. Již v roce 1957 získala Zoo v Belle Vue nový exemplář křížence tygra se
lvicí jmenovala se Rita - byla menšího vzrůstu než její předchůdci a žila až do roku 1968.
V roce 1998 indické denníky oznámili úmrtí posledního oficiálně známého potomka křížence tygra
a lvice. Jmenoval se Rangini a narodil se v roce 1974. Svým vzhledem a velikostí připomínal
lvici ale s menší hlavou a čelistí. Jeho srst byla jasně žlutá s mdlými pruhy zděděnými po
otci. Rangini neměl po celý svůj život žádnou partnerku, důvodem byl nátlak vědecké veřejnosti
proti plození kříženců. Vláda Indie v roce 1985 zákonem zakázala pokusy o křížení tygrů se
lvy. Svůj podíl na ukončení pokusu měla též ztráta původního páru rodičů křížence. A podstatný
faktor byl též problém sterility potomstva. Tímto byla uzavřena dlouhá tradice chovu
kříženců tygra a lva v zemi.
V níž první oficiální záznam je datován rokem 1837, kdy byl kříženec tygra a lvice v chovu
indické princezny Jamnagar ukázán britské královně Viktorii.
V měsíci srpnu 2001 oznámili sdělovací prostředky zprávu že v Šanghajském safari parku došlo k narození čtyř kříženců sibiřského tygra s africkou lvicí. Bohužel žádné s těchto mláďat nepřežilo. Dva samci a dvě samice měli srst jako matka ale vzhledem hlavy připomínali otce tygra. Též ocas byl tygří. Přední část těla byla tygří a zadní lví. K páření došlo nečekaně při cestách herecké společnosti. Mrtvá mláďata byla uchována jako ukázkový vzorek pro vědecké účely.
Vážení čtenáři, velice se Vám omlouváme za uvedenou mylnou informaci. Díky Vám, čtenářům kteří spustili detektivní pátrání na internetu jsme zjistili, že v Austrálii existuje dvojice tygonů. Jsou chováni v zoologické zahradě jako její největší světová atrakce. Všem Vám děkujeme za pozornost a zájem o tématiku.
Než bylo křížení tygrů a lvů zakázáno, stačila Indie udělat ještě jeden pokus a to zkřížit samici křížence tygra se lvicí jménem Rudhrani, která se narodila v roce 1971, s asijským lvem jménem Debabrata a vyprodukovat sedm kříženců. Někteří z těchto kříženců dosáhli neuvěřitelných rozměrů. Dostali jméno Li-Tigon. Jedno z mláďat jménem Cubanacan dosáhl v dospělosti váhy 363 kg, délky 3,5 metru a výšky 132 cm v kohoutku. Zemřelo v roce 1991. Bylo největší šelmou chovanou v zoologických zahradách na celém světě.
Další s pokusů křížení křížence tygra a lvice. V tomto případě byla spářena samice tigona se
samcem tygra. V tomto zvířeti se začíná genová spirála zcela jasně otáčet na stranu tygřího
druhu a podílově je v Ti-Tigonovi 75% tygra a 25% lva. V případě že by jsme nadále Ti-Tigona
křížili s tygry, procento lvích genů by klesalo a dosáhli by jsme postupného návratu k
původnímu druhu. V případě, že by v pokusu bylo dodrženo i zachování poddruhu tygra během
několika pokolení by se lví krev zcela ztratila a šelma by byla opět takřka k nerozeznání od
svého tygřího předka.
Samozřejmě těžko můžeme určit podíl tohoto pokusu na zdravotních nebo psychických potížích
dalších pokolení. Náchylnost k chorobám může být extrémní.