Potomek tygra a lvice se nazývá tigon. V některých publikacích je nazýván též tigron, či
tion. Je mnohem vzácnější než liger. Důvodem je velká subtilnost samců tygra při páření se
lvicí a tak se stává, že nereagují na sexuální výzvy lvic.
Tigon nedosahuje velikosti svých rodičů, jeho stavba těla a robustnost je oproti lvům a tygrům
většinou menší. Nicméně občas se stává, že nějaký potomek dosáhne rozměrů menšího z rodičů.
Slabší zájem o pěstování tigonů byl způsoben faktem, že nedosahují velice působivé velikosti
ligerů. A tudíž nejsou tak atraktivní pro zoologické zahrady, které (nebýt tlaku vědecké
veřejnosti) pro kasovní úspěch a ekonomickou prosperitu zahrady rádi zmíněného ligera
předváděli. I v tomto kříženci rozhodují při jeho velikosti a vzhledu jaký poddruh lvice a
tygra se páří. Dalším rozhodujícím faktorem je velikostní poměr pářených druhů. Nepoměr
představuje možnost, že některé, či všechna rozená mláďata se mohou narodit mrtvá, dále hrozí
nebezpečí předčasného porodu, neboť v lůně lvice není dost místa pro další vývin mládat.
Předčasný porod znamená velké riziko pro přežití mláďat.
Zoologická zahrada Belle Vue v Manchesteru vlastnila křížence tygra a lvice v období let 1936
až 1949. Samec Kliou a samice Maude byla přivezena z Drážďan v Německu. Jejich rodiče byly
tygr mandžuský a africká lvice. Měli zcela jasnou tygří samotářskou povahu, byly chováni
odděleně. Samec Kliou zemřel na jaře roku 1941 a samice Maude zemřela roku 1949 na
gastroenteritidu. Již v roce 1957 získala Zoo v Belle Vue nový exemplář křížence tygra se
lvicí jmenovala se Rita - byla menšího vzrůstu než její předchůdci a žila až do roku 1968.
V roce 1998 indické denníky oznámili úmrtí posledního oficiálně známého potomka křížence tygra
a lvice. Jmenoval se Rangini a narodil se v roce 1974. Svým vzhledem a velikostí připomínal
lvici ale s menší hlavou a čelistí. Jeho srst byla jasně žlutá s mdlými pruhy zděděnými po
otci. Rangini neměl po celý svůj život žádnou partnerku, důvodem byl nátlak vědecké veřejnosti
proti plození kříženců. Vláda Indie v roce 1985 zákonem zakázala pokusy o křížení tygrů se
lvy. Svůj podíl na ukončení pokusu měla též ztráta původního páru rodičů křížence. A podstatný
faktor byl též problém sterility potomstva. Tímto byla uzavřena dlouhá tradice chovu
kříženců tygra a lva v zemi.
V níž první oficiální záznam je datován rokem 1837, kdy byl kříženec tygra a lvice v chovu
indické princezny Jamnagar ukázán britské královně Viktorii.
V měsíci srpnu 2001 oznámili sdělovací prostředky zprávu že v Šanghajském safari parku došlo k narození čtyř kříženců sibiřského tygra s africkou lvicí. Bohužel žádné s těchto mláďat nepřežilo. Dva samci a dvě samice měli srst jako matka ale vzhledem hlavy připomínali otce tygra. Též ocas byl tygří. Přední část těla byla tygří a zadní lví. K páření došlo nečekaně při cestách herecké společnosti. Mrtvá mláďata byla uchována jako ukázkový vzorek pro vědecké účely.
Opravení předchozí informace o momentální neexistenci tygonů.
Vážení čtenáři, velice se Vám omlouváme za uvedenou mylnou informaci. Díky Vám, čtenářům kteří spustili detektivní pátrání na internetu jsme zjistili, že v Austrálii existuje dvojice tygonů. Jsou chováni v zoologické zahradě jako její největší světová atrakce. Všem Vám děkujeme za pozornost a zájem o tématiku.
Li-Tigon
Než bylo křížení tygrů a lvů zakázáno, stačila Indie udělat ještě jeden pokus a to zkřížit samici křížence tygra se lvicí jménem Rudhrani, která se narodila v roce 1971, s asijským lvem jménem Debabrata a vyprodukovat sedm kříženců. Někteří z těchto kříženců dosáhli neuvěřitelných rozměrů. Dostali jméno Li-Tigon. Jedno z mláďat jménem Cubanacan dosáhl v dospělosti váhy 363 kg, délky 3,5 metru a výšky 132 cm v kohoutku. Zemřelo v roce 1991. Bylo největší šelmou chovanou v zoologických zahradách na celém světě.
Ti-Tigon
Další s pokusů křížení křížence tygra a lvice. V tomto případě byla spářena samice tigona se
samcem tygra. V tomto zvířeti se začíná genová spirála zcela jasně otáčet na stranu tygřího
druhu a podílově je v Ti-Tigonovi 75% tygra a 25% lva. V případě že by jsme nadále Ti-Tigona
křížili s tygry, procento lvích genů by klesalo a dosáhli by jsme postupného návratu k
původnímu druhu. V případě, že by v pokusu bylo dodrženo i zachování poddruhu tygra během
několika pokolení by se lví krev zcela ztratila a šelma by byla opět takřka k nerozeznání od
svého tygřího předka.
Samozřejmě těžko můžeme určit podíl tohoto pokusu na zdravotních nebo psychických potížích
dalších pokolení. Náchylnost k chorobám může být extrémní.