Leopon se nazývá kříženec leoparda a lvice. Tito kříženci byly pokusně plozeni v zoologických
zahradách v Japonsku, Německé spolkové republice a Itálii. Leopony též produkoval ve svém
Tierparku v Hamburgu Karl Hagenbeck. Bohužel z jeho pokusů žádný exemplář nedožil dospělosti.
Z tohoto zdroje zřejmě pochází kůže z britského muzea. Též pokus o chov je zaznamenán z
Japonska. Fotografie přirozeného páření lvice s leopardem s tohoto japonského zdroje jsou
obsaženy v příloze stránky. Tyto fotografie vyvolali opravdu velkou polemiku o možnosti
logického vysvětlení jedné z afrických záhad - malých skvrnitých lvů domorodci zvanými
"marozi". Velice zajímavá je technika páření leoparda s lvicí a jejich schopnost
překonat rozdílnou velikost obou druhů šelem.
Velice úspěšným se stal program Koshien Hanshin parku v Nishinomiya City, Japonsko. Zde došlo
k spáření lvice Sonoco s leopardem Kaneo. S tohoto spojení se narodila v roce 1959 dvě mláďata
a v roce 1962 dokonce mláďata tři. Tyto mláďata byly vychovávány společně, ačkoliv leopard bývá
klasicky, jako velká osamělá šelma, chován osamoceně. Všechny mláďata byly neplodná a poslední
exemplář uhynul v roce 1985. Ve věku 15 let. Program chovu leoponů byl velice populární u
veřejnosti ale vědecké kruhy tomuto programu příliš nepřály.
Základní rysy těchto kříženců lze shrnout do tohoto stručného popisu. Leopon je větší než
leopard a spojuje oba druhy dohromady svým vzhledem. Mají temnější odstín srsti (damasia?) a
chomáčkovitý lví ocas. Samcům rostla rozptýlená hříva. Opět se objevila u samic rozporuplnost
povahy způsobená samotářskou povahou leoparda a sociální aktivitou lvice. Mláďata lezla po
stromech jako leopard a milovala koupání ve vodě. Chované exempláře zcela jistě měli sklon k
otylosti, což ale odborníci přisuzují jejich životu v relativně malých klecích, který místo
svalů vytvářel tuk. Všechny uhynulé kusy z chovu byly vypreparovány a uloženy v muzeu Tokia.
Pouze jediný exemplář byl vystaven v místě pokusu Nishinomiya City.
Existují neověřené zprávy o kříženci samice lva s černým jaguárem jež byl chován společně s
křížencem tygra a samice černého jaguára v Maui na Havajských ostrovech. Dle zpráv měl jaglion
šedou velkou hlavu s černou hřívou i kolem hrdla, uší a brady. Barva jeho kůže měla tmavě
žluto-hnědou barvu a jeho ocas byl zakončen černým trsem chlupů. Měl charakteristické rysy
obou předků ve své obličejové masce. Tmavá srst jagliona je připisována jako dominantní
zvláštnost jaguára. Fotografie jiného hybrida je uchována v přírodopisném muzeu v Tringu v
Anglii. Tento kříženec má lví barvu srsti s jaguářími rozetami a stavbu těla více ovlivněnou
jaguárem.
Vážení čtenáři, závěrem tohoto článku se ti opravdu zvídaví jistě zeptají na velice populární téma - zda se vyskytl při křížení leopardů a lvů též černý leopon, bohužel Vás ale zklamu. Pokud mé informace jsou opravdu v tomto tématu kompletně zpracovány, doposud nedošlo k narození černého leopona. Nepopírám skutečnost, že zřejmě vždy byl při všech pokusech pářen klasický leopard a ne jeho pralesní krycí černá verze. O žádném pokusu o křížení černého leoparda (zvaného též občas lidově pardál) s lvicí jsem doposud neslyšel. Jestliže by jste měli nějaké zajímavé informace prosím přispějte k rozšíření tématu.
Pečlivě si prohlédněte tyto obrázky zarážející je zcela jednoznačně projevený cit mezi těmito v přírodě naprosto nepřátelskými tvory. Samozřejmě se nabízí úvaha o logickém vysvětlení fenoménu lvů marozi. Ovšem co ta neplodnost? I ta by se dala možná vysvětlit a to uzavřením pozorovaných kříženců ve stísněném prostoru. Venku v přírodě by tomu třeba mohlo být jinak. A zmíněné rozdílné sociální chování lvů a leopardů se dá též docela logicky vysvětlit. Lví tlupy občas opouští jedinci obou pohlaví, jsou zkrátka lidově řečeno vyhoštěni. Jejich začlenění do nové tlupy či nalezení nového partnera není okamžité a jednoduché. V tomto stavu bez příslušnosti k tlupě by snad mohlo v přírodě k úletu dojít. Samozřejmě pro tuto domněnku není důkazů, ale zcela jistě bych ji nezavrhoval jako nemožnou.