V předchozím článku jsem Vám představil tajemného kryptida s názvem horský tygr.Jedná se
o velice vzácnou šavlozubou šelmu žijící v horách Sudánu a Středoafrické republiky
(Centrální Africe).Ovšem pozor nejen z hor je hlášeno spatření šavlozubých tygrů,
zoologové
Ingo Krumbiegel a Bernard Heuvelmans ve svých knihách a záznamech upozorňují na existenci
možná evolučně zdokonaleného druhu odlišné šavlozubé šelmy přizpůsobené na život ve vodě
a v blízkosti vodních toků. I o této šelmě-kryptidu slýchal od domorodců francouzský
kryptozoolog Christian Le Noel během svého pobytu v Africe zprávy.
Zdá se že u vodních toků centrální afriky žije samotářsky či v párech obrovská šavlozubá
kočka kterou domorodci nazývají názvy “vodní lev,vodní panter, mourou n'gu či Ndze
–ti-ngouich.Loví schována ve vymletých březích řek kde má svá doupata či schována v
blízkém porostu kolem řek včetně větví nad vodou.Její oči vydávají ve tmě žlutý odlesk
světla a její aktivita je noční.Dle domorodců je její řev příšerný a svoji oběť dokáže
naprosto zmrazit v pohybu.
V severní oblasti Čadu země zvané Bamingui-Bangoran prý vlastní
v jedné z rybářských osad Kaka-Bondoro náčelník lebku zabité šavlozubé šelmy.Exponát prý
pochází s padesátých let minulého století.Noel vyhledal tuto vesnici ale náčelník mu
odmítl lebku ukázat i přes nabídku vysoké finanční částky.Ale skutečnost této relíkvie
podporuje svědecká výpověď zapsaná v roce 1910 jedním s osídlujících evropanů ,
francouzským poddůstojníkem senegalských střelců.Při válečném tažení do Sudánu byl
důstojník svědkem situace kdy při přebrodění řeky Bomingui byl vodním šavlozubým lvem
napaden jeden s vojáků ze stromu nad řekou a obrovskou šelmou odtažen neznámo
kam.Důstojník zprávu pečlivě zaznamenal a dodnes je archivována. Je velice pravděpodobné
že by tato tajemná šelma mohla do dnešní doby v některých odlehlých bažinatých oblastech
přežít.Napovídají tomu velice záhadná zranění hroší populace především samic a mláďat
nalezených v oblastech domnělého rozšíření šelmy.Nalezené mršiny hrochů mívají hluboké
rány úzkých zubů jako od dýky.Tyto případy jsou dosti poctivě fotodokumentovány a
ukládány do evidence místních úřadů.
V roce 1934 vyprávěl starý překladatel Moussa lovci Lucienu Blancovi příběh o útoku
šavlozubé šelmy na plavící se skupinu černošských vojáků . Stalo se to při cestě s
pevnosti Crampel do Ndele malého pobřežního městečka v provincii.Útok přišel v místě
soutoku dvou řek Bamingui a Koukourou .Šelma skočila z větví stromů nad řekou na lodici
vojáků kterou převrhla ,uchopila jednoho s plovoucích vojáků,pak se potopila a zmizela
stejně náhle jako začal útok.Dle svědků se jednalo o šelmu větší než lev s červenou
kožešinou s bílými pruhy,velkými zahnutými tesáky o velikosti čtyř metrů.Po incidentu šla
skupina vojáků do městečka raději pěšky. Lucien Blancou ověřil tuto historku a zajistil
kresbu šelmy od účastníků nenadálého útoku.O dva roky později dostal Blancou zprávu že na
tomto místě došlo opět k dalšímu útoku na vesničana ale k bližšímu pátrání se již
nedostal.
V roce 1945 popsal dle vlastního pozorování Blancovi tohoto tvora jeho domorodý nosič
zbraní Mitikata, Podle jeho popisu má vodní lev úzkou hlavu, lvu podobnou stavbu těla
ovšem se zásadním rozdílem v proporcích končetin.Přední část těla je vyšší než zadní část
těla.Zarážející je prý ocas levharta!. Jeho tělo bez ocasu je dlouhé kolem dvou a půl
metru.Je víceméně nočním lovcem a hojně žije na řekách Kotto a Ouaka.Svoji kořist drží
svými velkými zuby ale v podstatě usmrtí utopením ve vodě.
Sám Lucien Blancou je přesvědčen že se sám málem jednou s vodním lvem setkal.V roce 1930
se ocitl se svým stopařem u řeky Mbari, hluboko v srdci území Ubangi-Shari.Při lovu zabil
velkého hrocha,a byl nucen přes noc stanovat kousek od řeky. Ráno mu společně vyprávěli
nosič se stopařem , že slyšeli vodního lva v noci řval kolem mršiny.Mršina zřetelně
obsahovala stopy po nočním hodování ale Blanco nezjistil důkazy zda skutečně zprávy
černochů měli reálný podklad. Samozřejmě je zarážející fakt že mršina nebyla odtažena do
vody velkými krokodýly které Blancou označil za možné hodovníky.Sami moc dobře víte že
krokodýl zrovna čerstvé maso nemiluje raději si je nechá trochu odležet.
V roce 1932 Blancou osobně prošetřoval útok vodního lva na koně v přítomnosti stráže
která podala svědectví.Jeden ze strážných uvedl že tvor mě zuby velikosti mrože.
Zajímavé jsou též zápisky našeho sudetského krajana z Liberce,dobrodruha Naumanna který
se při svých cestách (s podivem nikde mnoho nezmiňovaných) po oblastech Kamerunu setkal s
vyprávěním o legendární šelmě.Český němec či německý čech ono je to uplně jedno pan
Naumann byl prvně v Kamerunu v letech 1912 až 1914 před obsazením země Německem.A pátral
na vlastní pěst po vodním lvu zde nazývaném “dilali”.Během svých výprav se tento statečný
dobrodruh dostal až do severního Uamu do kraje obývaného kmenem Kajas.Při příjezdu
Naumanna byly Kajasové zděšeni pohledem na jeho koně neboť takové zvíře nikdy neviděli
ale překladateli uvedli že podobné stejně velké zvíře se stejnou hřívou u nich také
žije.Je to živočich velmi nebezpečný,žije ve vodě a je to velmi obávaná šelma.Člověk se s
ním setká pouze vzácně.Kajasové jej nazývali “dilai”. Přestože Naumann průvodcům vypsal
prémii 50 marek což tehdy byla slušná suma peněz ,nikdy tvora nezahlédl.
