Vodní lev



V předchozím článku jsem Vám představil tajemného kryptida s názvem horský tygr.Jedná se o velice vzácnou šavlozubou šelmu žijící v horách Sudánu a Středoafrické republiky (Centrální Africe).Ovšem pozor nejen z hor je hlášeno spatření šavlozubých tygrů, zoologové

Ingo Krumbiegel a Bernard Heuvelmans ve svých knihách a záznamech upozorňují na existenci možná evolučně zdokonaleného druhu odlišné šavlozubé šelmy přizpůsobené na život ve vodě a v blízkosti vodních toků. I o této šelmě-kryptidu slýchal od domorodců francouzský kryptozoolog Christian Le Noel během svého pobytu v Africe zprávy.

Zdá se že u vodních toků centrální afriky žije samotářsky či v párech obrovská šavlozubá kočka kterou domorodci nazývají názvy “vodní lev,vodní panter, mourou n'gu či Ndze –ti-ngouich.Loví schována ve vymletých březích řek kde má svá doupata či schována v blízkém porostu kolem řek včetně větví nad vodou.Její oči vydávají ve tmě žlutý odlesk světla a její aktivita je noční.Dle domorodců je její řev příšerný a svoji oběť dokáže naprosto zmrazit v pohybu.
V severní oblasti Čadu země zvané Bamingui-Bangoran prý vlastní v jedné z rybářských osad Kaka-Bondoro náčelník lebku zabité šavlozubé šelmy.Exponát prý pochází s padesátých let minulého století.Noel vyhledal tuto vesnici ale náčelník mu odmítl lebku ukázat i přes nabídku vysoké finanční částky.Ale skutečnost této relíkvie podporuje svědecká výpověď zapsaná v roce 1910 jedním s osídlujících evropanů , francouzským poddůstojníkem senegalských střelců.Při válečném tažení do Sudánu byl důstojník svědkem situace kdy při přebrodění řeky Bomingui byl vodním šavlozubým lvem napaden jeden s vojáků ze stromu nad řekou a obrovskou šelmou odtažen neznámo kam.Důstojník zprávu pečlivě zaznamenal a dodnes je archivována. Je velice pravděpodobné že by tato tajemná šelma mohla do dnešní doby v některých odlehlých bažinatých oblastech přežít.Napovídají tomu velice záhadná zranění hroší populace především samic a mláďat nalezených v oblastech domnělého rozšíření šelmy.Nalezené mršiny hrochů mívají hluboké rány úzkých zubů jako od dýky.Tyto případy jsou dosti poctivě fotodokumentovány a ukládány do evidence místních úřadů.

V roce 1934 vyprávěl starý překladatel Moussa lovci Lucienu Blancovi příběh o útoku šavlozubé šelmy na plavící se skupinu černošských vojáků . Stalo se to při cestě s pevnosti Crampel do Ndele malého pobřežního městečka v provincii.Útok přišel v místě soutoku dvou řek Bamingui a Koukourou .Šelma skočila z větví stromů nad řekou na lodici vojáků kterou převrhla ,uchopila jednoho s plovoucích vojáků,pak se potopila a zmizela stejně náhle jako začal útok.Dle svědků se jednalo o šelmu větší než lev s červenou kožešinou s bílými pruhy,velkými zahnutými tesáky o velikosti čtyř metrů.Po incidentu šla skupina vojáků do městečka raději pěšky. Lucien Blancou ověřil tuto historku a zajistil kresbu šelmy od účastníků nenadálého útoku.O dva roky později dostal Blancou zprávu že na tomto místě došlo opět k dalšímu útoku na vesničana ale k bližšímu pátrání se již nedostal.

V roce 1945 popsal dle vlastního pozorování Blancovi tohoto tvora jeho domorodý nosič zbraní Mitikata, Podle jeho popisu má vodní lev úzkou hlavu, lvu podobnou stavbu těla ovšem se zásadním rozdílem v proporcích končetin.Přední část těla je vyšší než zadní část těla.Zarážející je prý ocas levharta!. Jeho tělo bez ocasu je dlouhé kolem dvou a půl metru.Je víceméně nočním lovcem a hojně žije na řekách Kotto a Ouaka.Svoji kořist drží svými velkými zuby ale v podstatě usmrtí utopením ve vodě.

Sám Lucien Blancou je přesvědčen že se sám málem jednou s vodním lvem setkal.V roce 1930 se ocitl se svým stopařem u řeky Mbari, hluboko v srdci území Ubangi-Shari.Při lovu zabil velkého hrocha,a byl nucen přes noc stanovat kousek od řeky. Ráno mu společně vyprávěli nosič se stopařem , že slyšeli vodního lva v noci řval kolem mršiny.Mršina zřetelně obsahovala stopy po nočním hodování ale Blanco nezjistil důkazy zda skutečně zprávy černochů měli reálný podklad. Samozřejmě je zarážející fakt že mršina nebyla odtažena do vody velkými krokodýly které Blancou označil za možné hodovníky.Sami moc dobře víte že krokodýl zrovna čerstvé maso nemiluje raději si je nechá trochu odležet.

V roce 1932 Blancou osobně prošetřoval útok vodního lva na koně v přítomnosti stráže která podala svědectví.Jeden ze strážných uvedl že tvor mě zuby velikosti mrože.

Zajímavé jsou též zápisky našeho sudetského krajana z Liberce,dobrodruha Naumanna který se při svých cestách (s podivem nikde mnoho nezmiňovaných) po oblastech Kamerunu setkal s vyprávěním o legendární šelmě.Český němec či německý čech ono je to uplně jedno pan Naumann byl prvně v Kamerunu v letech 1912 až 1914 před obsazením země Německem.A pátral na vlastní pěst po vodním lvu zde nazývaném “dilali”.Během svých výprav se tento statečný dobrodruh dostal až do severního Uamu do kraje obývaného kmenem Kajas.Při příjezdu Naumanna byly Kajasové zděšeni pohledem na jeho koně neboť takové zvíře nikdy neviděli ale překladateli uvedli že podobné stejně velké zvíře se stejnou hřívou u nich také žije.Je to živočich velmi nebezpečný,žije ve vodě a je to velmi obávaná šelma.Člověk se s ním setká pouze vzácně.Kajasové jej nazývali “dilai”. Přestože Naumann průvodcům vypsal prémii 50 marek což tehdy byla slušná suma peněz ,nikdy tvora nezahlédl.

Nahoru


vodni_lev.jpg