Šavlozubá šelma ze Střední Afriky

Zprávy kryptozoologů hlásí pověsti o pozorování šavlozubé šelmy která má údajně žít v horských masívech Středoafrické republiky. Nedávno podané svědectví o napadení malého chlapce šavlozubou šelmou, což dosvědčilo i zranění dítěte se stopami po velkých tesácích, opět obnovilo zájem kryptozoologické společnosti o tajemnou kočkovitou šelmu, která je v místním jazyce nazývána „wasako“ a obývá hlavně jih Zaire.

Dle dostupných informací se jedná o kočkovitou šelmu velikosti lva, která po většinu času žije v močálech a na březích vodních toků. Živí se hlavně rybami a vodními ještěry, stejně tak jako savci, kteří se přijdou k vodě napít. Dle sdělení domorodců zabíjí mladé slony, antilopy, hrochy a krokodýly. Váží údajně kolem 300 kg.

Pro porovnání velikosti, uvádím následující stať uvedenou v “Guinnessově knize rekordů“. Nejmohutnější velká kočkovitá šelma chovaná nyní v zajetí je dospělý samec, kříženec indického tygra a lva pojmenovaný Cubanacan v Alipore ZOO v Kalkatě, který prý váží nejméně 360 kg. Tento živočich je v kohoutku 1,32 m vysoký (srovnej s 1,11 m výšky lva Simby) a má 2,5 m celkové délky. Průměrný dospělý africký lev (Panthera leo) měří celkem 2,7 m, je v kohoutku 97 cm vysoký a váží 180-185 kg.

Pozorování „wasaka“ je velice vzácné - vede noční život, je již velice vzácný, zřejmě na hranici přežití druhu. Dle odhadu by se jeho početní stav mohl pohybovat kolem hranice 300 jedinců. Nikdy nebyl spatřen ve skupině či páru. Což by mohlo znamenat že se jedná o samotářskou šelmu sdružující se pouze v době páření. Jeho chování a místo výskytu rozhodně neukazuje na klasického lva a nabízí se možnost skutečného přežití šavlozubé šelmy v odlehlých částech Afrického kontinentu.

Pro badatele kteří by rádi toto tajemství objasnili uvádím že dle zpráv se tato šelma vyskytuje nedaleko Kinshasy, v Kasai a na březích mnohých řek, dále v oblasti táhnoucí se od Angoly až po Středoafrickou republiku a hranice Sahary. Zdržuje se často v sevřených údolích a u pramenů řek Zaire, Uélé, Itury a izolovaně i v Dahomey a Mosambiku. Hlášeno je i pozorování v údolí Rift. Když vezmete do ruky mapu a vidíte ty hrozné vzdálenosti sami pochopíte, že by se jednalo o hledání jehly v kupce sena. V tomto případě musíme spoléhat pouze na štěstí. Snad se náhodou dostane uhynulý exemplář vědě do ruky a podaří se tento zřejmě již vymírající druh zdokumentovat. Výsledkem může být i objev nového poddruhu lva.

Převzato z internetu

Zde jsou dva zajímavé články od pana Raka na toto téma. Originál naleznete na http://www.periskop.cz

Z horských oblastí Středoafrické republiky se až do Evropy dostaly zvěsti o existenci šelmy, jak vystřižené ze Zemanova filmu. Domorodci je nazývána Vassako či Gassingrám . Kmen Youlou ji nazývá Coq-nindži, jiný kmen Hadžeray, obývající oblast Ouadai v Cadu, zase Hadžel. Rozdílné názvy, ale analogický popis: je prý zhruba stejně velká jako lev, v lopatkách však mnohem vyšší. Má červenohnědou srst s načervenalými skvrnami, krátký ocas, mimořádně silné tlapy, nemá však hřívu. Její příšerný řev nelze prý zaměnit s žádnou jinou kočkovitou šelmou, stejně jako nápadně protažené, šavlovitě zahnuté špičáky.

Vědci stojí před otázkou, zda-li se nejedná o přežívajícího zástupce podčeledi Machairodontinae. Z nejznámějších zástupců můžeme vyřadit rod Smilodon, který se vyskytoval jen v Severní a Jižní Americe. Podobně jako jeho kolega Machairodus je zástupcem šavlozubých „kočiček“ v užším slova smyslu, je rod Homotherium řazen do jiné skupiny šavlozubých šelem, a to mezi kočky hadžárovité. Jeho špičáky jsou poněkud kratší, ale zahnutější a zploštělé, z čehož lze usuzovat na odlišný styl lovu. Zatímco výše zmíněné kořist svými špičáky probodli, on je používal k párání.

Homotherium má ještě jednu výjimečnost: přední tlapy byly výrazně prodloužené, zadní pak krátké a ploskochodé(pata se dotýkala země, což je u koček neobvyklé). Nebylo pravděpodobně příliš pohyblivé a její kořistí se nejčastěji stávali velcí chobotnatci. Lovila v tlupách.

17. srpna 1998, Štěpán Rak

Šavlozubá smrt

Představte si šavlozubého tygra z Cesty do pravěku, jenž přežil do dnešních dnů. Asi si říkáte, že by se mohlo jednat o scénář nějakého hororu, z dílny Stana Winstona, ale…
Z džunglí Kolumbie a Ecuadoru až k nám došly zprávy hovořící o žijícím potomkovi šavlozubých tygrů, jak jsou souhrnně nazývány všechny kočičky s poněkud přerostlými špičáky. Ne vždy však tento název charakterizuje jejich systematickou příslušnost.

Vraťme se však do džunglí Jižní Ameriky, kde na nás číhá šavlozubá šelma. Dosahuje prý velikosti jaguára a má pruhovanou srst. Kryptozoologové se opět museli vrátit zpět o cca 4 miliony let, kamsi do třetihor, kdy na území dnešní Jižní Ameriky žili vačnatci rodu Thylacosmilus. Paralelně s šelmami dosáhli šavlozubé formy také někteří draví vačnatci. Právě Thylacosmilus byl jedním z nich. Jeho prodloužené, šavlovitě zahnuté tesáky svou velikostí předčily ostatní tzv. „šavlozubých tygrů.“ Jeho zuby pravděpodobně během života stále rostly. O stupni jeho specializace dále svědčí také dolů směřující, na spodní čelisti umístěné, kostěné výrůstky, jež chránily přečnívající zuby před poškozením. Tento znak je typický jen pro tento rod, což samo o sobě poukazuje na jeho adaptaci a úspěšnost ve vývojové linii.
Proč by nemohl v Jižní Americe přežít „šavlozubý tygr,“který zde žil před pouhými čtyřmi miliony lety?

4. září 1998, Štěpán Rak

Nahoru

Šavlozubá šelma ze Střední Afriky.

Vassako

Thylacosmilus

Smilodon

Potkat v lese bych ho teda nemusel