Gigantičtí ještěři z australské buše

Třebaže u nás nejsou australské záhady příliš známy, jde bezesporu o zajímavé téma. Mezi australskými domorodci se traduje mnoho legend (Dreamtime) plných fantastických a magických tvorů. Po počátečním skepticismu se však ukázalo, že přinejmenším určitou část nelze vysvětlovat jako pouhou pověru zaostalých křováků. Mnoho z těchto fantastických bytostí bylo pozorováno i bělochy, a tak se tato témata časem zařadila i mezi kryptozoologické záhady.

O podivných trpaslících, záhadné šelmě v Queenslandu, australském sněžném muži – Yowie, šavlozubé šelmě podobné tygrovi a dalších záhadách píšeme jinde. Nyní se podívejme na možnost přežití obrovských ještěrů v australské buši. Ačkoliv bylo celé území Austrálie prozkoumáno pomocí letadel a družic, není přece nemožné, aby se v hustém porostu skrývalo ještě nejedno překvapení.

Bunyip

V červenci roku 1845 byly nalezeny v oblasti Geelong (Victoria) zbytky obrovského kolenního kloubu záhadného původu. O nálezu informovaly místní noviny Geelong Advertiser a pokusily se případ objasnit ve spolupráci s domorodými Aborigi. Pozvaný domorodec bez váhání identifikoval předložené kosti jako zbytky z Bunyipa a bez rozpaků podal přesný popis záhadného tvora. Tento pokus byl opakován ještě několikrát v různých částech země, ale výsledek byl vždy stejný. Tato shoda je zarážející a naznačuje, že v tomto případě zřejmě nejde jen o domorodou bajku. Dokonce jim jeden z Aboriginů ukázal hluboké jizvy na hrudi, údajně způsobené Bunyipem.

Bunyip byl duch obývající vodní toky, který působil místním obyvatelům velké těžkosti. Své obydlí totiž tvrdě hájil a některé vodní zdroje tak domorodci nemohli vůbec využívat. Novější pozorování ale hovoří trochu jinak. Zatímco do původních pověstí se zřejmě promítl i strach z aligátorů, "bledé tváře" popisovanou agresivitu nepozorovaly. (V této části Austrálie ovšem žádní aligátoři nebo krokodýli nežijí, vyskytují se až daleko severněji.)
Tvor není popisován vždy stejně, někdy je pokryt peřím, někdy srstí a jindy aligátořími šupinami. Základní údaje se ovšem opakují na všech domorodých kresbách. Jsou to: koňský ocas, ploutve a mroží kly, údajně jde o obojživelníka snášejícího vejce. Odhadovaná délka je zhruba 9 metrů. I zde se popis bělochy pozorovaných tvorů částečně liší od původních kreseb.

Nejvíce případů pozorování se odehrálo během 19. století a popis tvora se rozdělil na dvě základní skupiny. První, vzácnější druh je opatřen dlouhou šíjí a jeho pozorování je omezeno pouze na oblast Nového Jížního Walesu. Druhý typ se vyznačuje hlavou podobnou psí a ve většině případů byl spatřen právě tento druh.

Jaký tvor mohl posloužit jako předloha k bájnému bunyipovi? Na tuto otázku je několik možných vysvětlení. Na území Australie kdysi žil vačnatec Diprotodon, na kterého se zmiňovaný popis vcelku hodí. Jde pravda o prehistorické zvíře, ale nikde není vyloučen jeho další vývoj, až do formy jakéhosi vačnatého hrocha.
Další z možných kandidátů je lvoun, ten ovšem nežije ve sladkovodních tocích, a tak by se muselo jednat pouze o migrující jedince, nebo o nějaký neznámý druh.
Někteří badatelé upozorňují také na možnost přežití velkého varana, vždyť třeba varan komodský dorůstá až 3 metrové délky.

Mungoon-galli

Tato až 15 metrů dlouhá obluda je velmi obávaným tvorem aboriginského folklóru. Rex Gilroy je zoolog, který již 30 let shromažďuje informace o tajemných australských tvorech. Podařilo se mu nalézt i několik případů pozorování tohoto tvora.
Jedním z očitých pozorovatelů byl i farmář z Wallangambii Wilderness. Ten pozoroval obrovského ještěra, jak žere jednu z jeho zatoulaných krav. Zůstal opodál, protože velikost ještěra ho ohromila.

Další případ se odehrál 27. prosince 1975 u Cessnooku. Zde byl spatřen místním farmářem a podle popisu šlo o 9 metrů dlouhý exemplář s nestejně šedou kůží a tmavými pruhy. Tyčil se metr nad zemí na čtyřech silných nohou. Hlava a krk byly téměř metr dlouhé a 60 cm tlusté.

Jiné šokující vyprávění pochází od Franka Gordona - zoologa zkoumajícího hady. V roce 1979 seděl ve svém autě v buši v Wattaganském pohoří a odpočíval. Nedaleko auta ležela velká kláda. Náhle se kláda zvedla a ukázalo se že se jedná o velice dobře maskovaného obřího ještěra, který byl o mnoho větší než terénní automobil. Když se Gordon vzpamatoval ze šoku, odhadl jeho délku na devět metrů.
Gilroy narazil na několik podobných pozorování také u lidí, kteří cestovali odlehlými křovinatými oblastmi - zastavili, aby odstranili překážku přes cestu, načež zjistili, že se jedná o tělo obří nestvůry.

Burrunjor

Tento netvor se údajně vyskytuje od oblasti severní Australie (Arnhemova země) až k mysu York v Queenslandu. Popis připomíná Allosaura, což je menší druh známého Tyrannosaura.
Okolo roku 1950 bylo hlášeno několik pozorování v oblasti Queenslandu a byly zaznamenány i škody na dobytku. Farmáři také upozorňovali na strašný řev, který je v noci budil. Tvrdili, že byly nalezeny i zvláštní tříprsté stopy.
Další případy pozorování bipedního ještěra hlásili domorodci poblíž zátoky na Gulf Coast v roce 1961. Udávaná velikost je v rozmezí 7-8 metrů.

Kryptozoolog Rex Gilroy se vrhl do pátrání a v letech 1979 a 1984 se mu podařilo dokonce pořídit odlitky stop záhadného tvora. Jak sám podotkl, je však velmi pravděpodobné, že šlo o poslední exempláře a tvor již v současné době vyhynul.

Před několika lety byly v australském Queenslandu místním farmářem nalezeny neobvyklé kosti. Pro důkladné prozkoumání byly zaslány do paleontologického ústavu v Brisbane. Tam vzbudil nález značnou pozornost. Ne snad proto, že se jednalo o kosti obrovského australského ještěra Megalania prisca, který oficiálně vyhynul již před mnoha tisíci lety. Háček byl v odhadovaném stáří nálezu – to bylo určeno na zhruba 300 let! Tato informace se ovšem příliš nehodila vědeckému světu a tak byl nález rychle zapomenut.

Wollemia nobilis - současník dinosaurů.

O tom, že by se některé domorodé legendy nemusely pohybovat pouze v říši fantazie ostatně vypovídá i nedávný nález tohoto stromu v národním parku Nového jižního Walesu. V září 1994 narazil David Noble, strážce rezervace ve Wollemi National Park, na neznámé stromy, které od té doby známe pod jménem Wollemia nobilis - Wollemi Pine.

Objevení borovice Wollemi bylo některými vědci přirovnáno k nálezu živého dinosaura. Proč? Poslední nálezy tohoto stromu pocházejí právě z období dinosaurů. Pak její stopy na povrchu země končí a až do svého nálezu byla pokládána za vymřelý druh. Paradoxní je, že roste pouhých 150 km od Sydney, tedy v podstatě vědcům za humny. Přihlédneme-li k tomu, že strom se na rozdíl od živých tvorů není schopen aktivně skrývat, možnost existence některého z výše popisovaných monster se opět zvyšuje.