Záhada jezera Bangweul v Zambii.

Již od začátku 19 století přínášejí dobrodruzi, kteří navštívili velké jezero Bangweul v Zambii zvěsti o dalším tajemném tvoru. První cestovatelé, kteří do těchto celkem zapomenutých afrických končin zavítali, slýchali od domorodců o tomto tvoru hrůzostrašné příběhy a byli upozorňováni na jeho přímou existenci v blízkosti jezera a blízkých řek v období zvýšené hladiny toků.
Tento přízrak je celkem shodně popisován jako obrovský tvor s protáhlou krokodýlí tlamou plnou velice ostrých zubů a na temeni zdobený rohem barvy slonoviny. Pohybuje se velice hbitě, dle potřeby po předních i zadních končetinách. Přední končetiny jsou dle svědectví kratší. Je potencionálním nebezpečím pro vše živé v okolí jezera včetně člověka. Jeho domorodé názvy ntambue ya mai, dingonek, oi-maima znamenají v překladu vodní lev, což je název symbolizující obrovskou sílu a nebezpečí tohoto tvora.
Ve Středoafrické republice jej nazývají „vodní leopard“- muru ngu. Zde tento název s největší pravděpodobností simbolizuje jeho nenadálé útoky z vodních ploch. Jedná se o samotářského tvora žijícího podél vodních toků, kde prý v podemletých březích a podvodních jeskyních má svá doupata. Jeho strava se zřejmě skládá z ryb a velkých zvířat do velikosti hrochů či nosorožců. Jeho přítomností v jezeře je vysvětlována absence hrochů v jezeře Bangweulu, kterých je jinak v okolních jezerech mnoho.

Sovětského novináře Kulika tento fenomén tak zaujal, že při svém zcela jistě bratrském, pobytu v tomto prostoru se svými přáteli uskutečnil zajímavý pokus s vysazením osmi exemplářů hrocha do jezera Bangweulu. Osm dní se klidně hroši popásali v místě vysazení, další dny začali postupně mizet, až došlo k úplnému vyplenění vysazených zvířat. Při přeletu jezera v době vysazení hroší populace byl údajně několikrát pozorován pilotem neznámý obrovský tvor.

Hans Schonburg který jezero navštívil v roce 1907, podal okamžitě hlášení do Berlína svému chlebodárci Hagenbeckovi kterého zpráva velice zaujala a pokusil se poslat k jezeru výpravu za účelem odchytu tohoto tvora, ale výprava díky komplikacím k jezeru nikdy nedorazila.
Schomburg se k jezeru vrátil opět v roce 1932, kdy tajemný tvor svojí činností upoutal pozornost celého světa. Tehdy došlo i k pokusu tohoto dravého kryptida odchytit. Pokusila se o to ve východní Angole švýcarská expedice zoologa Dr.Monarda. Použili jako návnadu sele naplněné strychinem, ale pokus vyzněl bezúspěšně. Domorodci kolem jezera vyprávějí příběh, že před mnoha lety se povedlo jednoho nedospělého ještěra ulovit pomocí harpun a popisují jej jako tvora s rohem a hladkou kůží bez šupin tmavé barvy.

Lovec Croad prý dokonce našel po noci, kdy zaslechl dopadnout do vody těžké tělo, stopy tohoto tvora, které se prý nepodobali ničemu pochodujícímu po tomto světě. Tyto stopy zdobili obrovské drápy.
V roce 1920 byl v bažinách Konga napaden obrovským ještěrem, po kterém se pokoušel střílet, když zjistil, že to nemá žádný účinek, vzal raději nohy na ramena a utekl. Po chvíli, když tvor zanechal pronásledování, sledoval jej delší dobu svým dalekohledem. Popsal osm metrů dlouhé zvíře s rohem a protáhlým čumákem s kratšími předními končetinami a dlouhými zadními končetinami se zřetelnými prsty zakončenými drápem. Zvíře během útoku vydávalo chrochtavý zvuk.

Mnoho lovců na začátku minulého století popisovalo podobné příběhy obsahující přímá pozorování či zvuky praskání kostí v průběhu nocí a hlasitých pádů velkého těla do vody. Až došlo i k památnému okamžiku, kdy tvora vyfotil německý vědec a fotografii do kontinentální Evropy přivezl slavný lovec Gobler s oznámením že toto zvíře skutečně existuje.

V roce 1932 zveřejnil švédský lovec Johanson příběh který zažil při lovu slonů v provincii Kasai: “Asi padesát metrů od dvou sloních samců jsem uviděl něco neuvěřitelného, nestvůru asi patnáct metrů dlouhou s ještěří hlavou a ocasem, najednou příšera velkou rychlostí zmizela. Když se můj sluha vzpamatoval (tahle nadutost Evropanů se mi fakt líbí ve skutečnosti se zřejmě nimrodi křísili navzájem s taktickou výměnou trenclí), pustili jsme se přes velký močál. Znovu jsme uviděli obrovského ještěra,jak trhá kusy z mrtvého nosorožce. Zřetelně jsem slyšel praskat kosti, byl jsem od něj ve vzdálenosti 25 metrů. Potom se s hlukem vrhl do hluboké vody. Byl jsem fascinován rychlostí jeho pohybu.“

Jsem velký fanda kryptozoologie, ale jestliže je tento příběh skutečný, vůbec jim pozorování nezávidím. Zděšení je prevít a doprovází je halucinace a zveličování. Jednou jsem si povídal v Tatrách s jedním starším horalem a ptal jsem se ho, jestli někdy viděl skutečného medvěda. Řekl mi, že ne, ale při sběru malin s bratrem našli medvědí hovno a ještě se z něj kouřilo. Zeptal jsem se ho, co v této situaci dělali a on v klídku odvětil, že pochopili, že na těchto malinách je již cedule RESERVE, vzali nohy na ramena a zastavili běh až v dědině u kostela. Večer v krčmě už možná koloval příběh jak horala s bratrem honil medvěd a u řití jim cvakaly zuby.

Jestliže v roce 1932 o existenci dravého ještěra hovořila celá planeta, dnes tento tvor upadl takřka v zapomenutí, jeho pozorování ustalo a zřejmě již vyhynul. Možná se jednalo o obrovský druh dravého neznámého varana nebo exemplář obrovského prastarého krokodýla. Mohlo by se též jednat, jak podotýká pan Mareš, o přeživší druh dinosaura Baryonyx walkeri - obojživelníka s rohem na hlavě který zmíněný varan nemá. Tento druh dravého dinosaura byl ovšem objeven v Nigeru až roku 1986, takže o jeho existenci nemohli zmínění pozorovatelé vědět. A to dává tomuto záhadnému kryptidu punc serióznosti.



V roce 1986 byl v Anglii popsán nový dinosaurus z druhohor – z křídy. Byl dlouhý cca 10 metrů, pohyboval se po zadních nohách, přední měl však silné a dlouhé s nápadným prodlouženým prstem, měřícím 30 centimetrů, s protaženou lebkou, čelistmi s řadou ostrých zubů a rohem na hlavě. Byl nazván po svém objeviteli Baryonyx walkeri. Pochází z Afriky

Nahoru
cipekwe01.jpg
cipekwe02.jpg
cipekve

chipekw.jpg

Tato fotografie je nejspíš podvrh


cipekve2.jpg
c_bary.jpg

Baryonyx walkeri, dle představ výtvarníka