Gulbijavan



Na Pamíru, v Altaji a Ala-tau žije záhadný předchůdce člověka. Domorodci jej nazývají mnoha názvy ale asi nejzažitější je název gulbijavan což znamená člověk-opice. Dle svědectví je asi dva a půl metru vysoký, porostlý hustou žlutohnědou srstí podobnou velbloudí. Při chůzi chodí vzpřímeně a jediným úderem dokáže zabít berana. Což dokazuje jeho mimořádnou sílu. Horalé se ho velice obávají a zdaleka se mu vyhýbají, považují jej za zlého démona či ducha. Má charakteristický křik a šíří kolem sebe nesnesitelný zápach. V lidových vyprávěních jej povýšili na neuvěřitelnou bytost s pohádkovými vlastnostmi. Prý vyhledává siláky aby se s nimi poměřil v boji, oslovuje horaly lidskou řečí. Prostě se stal pro místní obyvatele legendou ze které zároveň mají velkou obavu.

Existence neznámých hominidů v Altaji byla mnoho staletí známa ale v podstatě nikoho nezajímala. V tomto velice drsném kraji a drsných životních podmínkách je člověk rád když je schopen zajistit sobě a své rodině přežití. Lovci zcela jistě nevyhledávají velké problémy a raději se stopám či přímému setkání vyhnou obloukem. Musíme též uznat že v obrovském prostoru Altaje je setkání s touto bytostí skutečně velice vzácné. Skutečnou senzaci a zájem široké veřejnosti vyvolalo až následné náhodné pozorování.

27. května 1957 skupina sovětských glaciologů na Fedčenkově ledovci v Pamíru nalezla na sněhu šlépěje staré dva až tři dny. Byly 17 cm široké a 37 cm dlouhé. Krok měřil 63,5 cm. Nikdo s vědců nedovedl vysvětlit jejich původ. Do chvíle než 12, srpna spatřil vedoucí výpravy Alexander G. Pronin v dolině řeky Baljand-kiik ve vzdálenosti 500 metrů bytost připomínající postavou člověka. Na bílém pozadí sněhu bylo jasně vidět, že tvor stojí široce rozkročený a že má delší ruce než normální člověk. Postava se v krátkém okamžiku ukryla za skálu. Při své zpáteční cestě spatřil vědec postavu znovu. Tentokrát velice rychle zmizela za tmavými balvany. Za nějaký čas vědcům zmizel malý gumový člun, všichni jej marně hledali. Teprve po měsíci jej objevili pět kilometrů od místa, kde původně ležel. Pronin zveřejnil své zážitky v roce 1958 po skončení práce na Pamíru. Toto svědectví renomovaného vědce vzbudilo veliký ohlas a tisk poskytl prostor i dalším svědectvím.

Časem se na světlo světa dostal i příběh lovce z Petropavlovska v pohoří Ala-tau. Lovec při honu na sněžné ovce nocoval v opuštěné horské chýši. V noci jej probudily podivné skřeky. Když vyhlédl z chatrče, spatřil ve svitu měsíce několik postav sedících na sněhu a pojídajících dva ulovené berany, které nechal přes noc pověšené před chýší. Zprvu považoval tvory za medvědy, ale záhy se přesvědčil že jsou to bytosti podobné člověku, které sice neznal, ale o nichž slýchal od horalů. Nápadná byla jejich shrbená záda, dlouhé přední končetiny a téměř vzpřímená chůze připomínající krok starého člověka.

Všichni byli vysocí a jejich tělo pokrývala hustá šedohnědá srst. Jen tvář měli holou. Na zašpičatělých hlavách měli dlouhé štětinaté vlasy. Hlavy drželi vzpřímeně. Vydávali různé skřeky a hašteřili se. Lovec mezi nimi pozoroval také několik žen, měli velká ňadra a seděli zvlášť, což by odpovídalo chování prvobytně pospolité společnosti. Tvorové zřejmě o přítomnosti lovce věděli, protože co chvíli pokukovali po chýši a přibližovali se k ní. Někteří dokonce nakukovali do malého okénka. Jeden zvlášť urostlý gulbijavan se pokoušel otevřít dveře zevnitř uzavřené na závoru. Ostatní trhali rukama maso, přelamovali kosti a vysávali z nich morek. Před úsvitem když z kořisti zbyla pouze hromádka kostí se vzdálili. Strmé skály slézávali s lehkostí, kterou by jim mohl každý horolezec závidět.

Tuto velice zajímavou zprávu jsem čerpal z knihy Arnošta Černíka "Tajemství sněžného člověka". Zcela upřímně Vám ji doporučuji. Bohužel rok vydání mého výtisku je 1978 - takže navštivte antikvariáty. To je stejně v pytli, že nikdo takhle skvělé knížky znovu nevydává, i třeba v malém počtu. Docela dost mě štve, že nevychází edice Fantastická fakta. Myslím že tady vznikne docela slušná díra. Když vidím jaký brak je dnes vydáván, tak mi to fakt mrzí.

image


Informace poskytnuté sovětskou armádou.

Zaplať pánbůh že se zavřela stará železná opona a padl komunismus. Pro kryptozoologii to je vynikající věc ze dvou důvodů. Konečně se relativně dá, když máte dostatek peněz cestovat po velice krásném a zajímavém Rusku a především mám radost že dojde ke kontaktům s opravdu velice kvalifikovanými odborníky. Rusko má v soudobé kryptozoologii opravdu velké jméno a jeho obrovské takřka neprobádané prostory mě neuvěřitelně lákají k návštěvě. Ještě doufám že časem zde bude trochu bezpečno i pro cestovatele a dobrodruhy. Též bych jsi moc přál aby se všem národům v Rusku zvýšila jejich životní úroveň, především jim byla v plné míře zajištěna základní lidská práva. Je zajímavostí že bývalý komunistický režim, dle mého mínění velice zajímal vědecký výzkum divých lidí. Popularita tématu sněžného muže a vůbec kryptozoologie je dodnes v Rusku neuvěřitelná. Během svého zájmu o téma jsem hovořil s mnoha ruskými studenty, ale i dělníky a ti lidé vědí neuvěřitelné množství informací. V jejich povaze je jedna u nás skoro zapomenutá vlastnost a to je srdečnost a sdílnost.

Fenomén výskytu tajemných divých lidí ruskou společnost nenechává chladnou a celkem pravidelně o hlášených pozorováních podávají zprávy všechny velké deníky. Přes značnou zdrženlivost i armádní kruhy odtajnili několik příkladů pozorování. Přehled těchto dosažitelných zpráv Vám předkládá tato stať.

Svědectví starého bolševického generála.

Ruský generálmajor D. M. S. Topolski bojoval v roce 1924 v oblasti Pamíru proti bělogvardějcům. Od zajatých vojáků se při výslechu dozvěděl, že zastřelili sněžného člověka. Zajatci nám ochotně ukázali místo kde zahrabali ostatky."Když jsme odstranili sníh, skutečně se objevilo podivné tělo. V první chvíli jsme mysleli, že se jedná o mrtvé tělo opice, protože kůži pokrývala srst, ale na Pamíru přeci opice nežijí. Tvor dosahoval výšky 165 - 170 cm, byl mužského pohlaví, zřejmě pokročilého věku. Jeho hruď pokrývala hnědavá, břicho šedivá srst. Vlas tvořil hustou kožešinu bez podsady. Zadek, kolena, plosky nohou a dlaně byly holé. Také spánky byly lysé, temeno hustě porostlé vlasem. Oči měl tvor tmavé, zuby velké, pravidelné. Velice podobné lidskému chrupu. Nos byl plochý s nápadně vpadlým kořenem. Uši se zdály býti špičatější než u dnešního člověka s většími lalůčky. Dolní čelist byla velmi silná. Bytost měla mohutně vyvinuté svalstvo.
Generálmajor D. M. S. Topolski prohlásil, že mrtvolu sněžného člověka o jehož totožnosti nepochyboval, nemohl dáti převést k bližšímu výzkumu neboť se setkal s nepříjemnou reakcí místního obyvatelstva, které gulbijavana - jak se sněžnému člověku na Pamíru říká, považují za nedotknutelného. Tělo tedy opět pohřbily, aby nebyly problémy.

Zde se jedná o hodně důvěryhodný zdroj informací, ostatně v pramenech bývalé Sovětské armády není ojedinělý.


Svědectví P. S. Rybalka.

Maršál Sovětského svazu P. S. Rybalko prohlásil, že roku 1937 východně od jezera Lob-nor v Kuen-lunu spatřil u svých vojáků chyceného "divokého muže". Vojáci jej vedli připoutaného za vozem s nákladem na řetěze. Osobně jej dal poslat do Moskvy, ale podivný tvor za cesty zahynul. Dodnes nikdo neví kde leží jeho ostatky.


almastycorpse.jpg

Svědectví velvyslance SSSR v Číně.

Velvyslanec SSSR v Číně pan Čekanov podal po návratu do Moskvy pozoruhodné svědectví. V roce 1954 se dozvěděl při návštěvě Jun-nanu od vysokého stranického funkcionáře, že v západní části provincie žijí v horách divocí lidé, kteří jsou dle jeho názoru na prehistorickém stupni vývoje. Neznají jazyk ani oděv. Funkcionář jménem Ma-jao hovořil o tom, že jejich tělo pokrývá srst a že jeden z nich byl chycen a dopraven svého času do Kumninu. Když prý jej oblékli, cítil se spokojený a usmíval se. Tento tvor byl potom předán vědcům do Pekingu.

V lednu roku 1958 prohlásil čínský profesor Burchan, že mu sdělil předseda Ujgurské autonomní oblasti, zahrnující okrajové hory a poušť Taklamakan, že jeden ungurský lovec zastřelil sněžného muže. Jeho kůži prý předal do města Kurlja, kde je prý dodnes uschována u náčelníka okruhu Tursuna Israila. Když se novináři po těchto zprávách ptali profesora Chou Baj-lua, ředitele historického institutu, na názor o zajímavých zprávách, týkajících se existence neznámých kmenů z čínských hor, řekl: Myslím že to jsou lidé žijící v prvobytně pospolité společnosti. Stupněm vývoje stojí ještě výše než pekingský člověk-sinantropus. Ovšem dokud nebudou nalezeny kosti nebo umožněno studovat živého tvora, bylo by předčasné říkat více.
Je velice pozoruhodné že nejvíce hlášení pozůstatků primitivního člověka pochází z jihovýchodní Asie z oblastí přiléhajících k nejvyššímu horstvu světa. Někteří badatelé hovoří dokonce o "asijském vývojovém centru hominidů".


Nahoru


image



image



image



image



almastyface.jpg

Nové fotografie, které se nám dostali do rukou, vypadají vcelku autenticky.