Pan Jaroslav Mareš je autorem monografie Yetti. V této knize uvádí velmi
napínavý příběh o skupině dřevorubců, kteří se v severní Americe setkali s několika horskými
ďábly. Právě tahle příhoda mě přivedla blíže k yettimu. Podařilo se mi totiž objevit historku
velice podobnou té z Marešovi knihy. Jen s tím rozdílem, tahle se neodehrála v severní Americe
ani v jiném exotickém místě ale na české Šumavě. Raději však pěkně popořádku.
Horští ďáblové
Ve zmíněné knize Jaroslava Mareše je uveden příběh, který se odehrál v červenci
1924 v oblasti sopky Svatá Helena v americkém státě Washington. Hlavními aktéry příběhu byli
zlatokopové Marion Smith, jeho syn Roy Smith, jeho zeď Fred Beck, Gabe Lefever a John
Paterson. Všichni zmínění znali místní historky o horských ďáblech, stvořeních podobných
opicím, která se měla v okolí Svaté Heleny potulovat. Tyhle příběhy však pokládaly za historky
hodící se tak k táborovým ohňům, jejich hlavním zájmem bylo přeci zlato. Už v roce 1922
objevili na břehu říčky Muddy na obrovské stopy připomínající lidské. Pokládali je za stopy
nějakých obrovských indiánů. Svoje přesvědčení museli poopravit, když jim jeden ohromný,
chlupatý a indiánům nepodobný tvor ukradl ulovené ryby. K takovým příhodám zde muselo docházet
asi velmi často protože místo, kde se příhoda odehrála, se jmenuje Ape Canyon (Kaňon lidoopů).
O dva roky později se zlatokopové setkali s horskými ďábly tváří v tvář. U malého
pramene, který vyvěral poblíž jejich srubu spatřili obrovského tvora vysokého asi 2,4 metru.
Marion Smith si myslel, že je tvor chce napadnout a tak po něm několikrát vypálil z pušky.
Přestože se zdálo, že byl tvor zasažen, utekl.
Vyděšení zlatokopové se do srubu vrátili bez vody. Příhoda však měla ještě noční dohru:
,,Sotva se setmělo, dočkali se nečekané
návštěvy. Několik, horských ďáblů“ oblehlo jejich srub a dobývalo se dovnitř. Napřed slyšeli
zlatokopové silné rány a podivné hvízdání. Pak zaútočili nájezdníci velkými kameny. Házeli je
obrovskou silou na stěny i střechu. Srub naštěstí pevně stavěn, ze silných borovicových kmenů,
a střecha byla zesílena tak, aby unesla i velký náklad sněhu. Jeden z útočníků však vyrazil
těsnění z menších kamínků mezi kládami a zasáhl jím nepřipraveného Smithe do prsou. Do srubu
se vsunula obrovitá chlupatá ruka, zašmátrala kolem a uchopila velkou sekeru, kterou chtěla za
topůrko vytáhnout ven. Když se již začala sekera ztrácet štěrbinou mezi kládami, pootočil
Smith v poslední chvíli její ostří do pravého úhlu, takže se sekera nedala mezerou protáhnout.
Pak uchopil pušku a vypálil podél topůrka. Teprve pak ji lidoop pustil. Dodnes nikdo neví, zda
ji uchopil záměrně, protože znal způsob jejího použití, nebo šlo o náhodu.
Kolem srubu
se rozpoutalo pravé peklo. Déšť kamenů sílil a mnoho z nich prolétlo dovnitř těsněním mezi
kládami, které byly poměrně daleko od sebe. Jeden z velkých kamenů vržených dírou ve střeše
zasáhl Becka do hlavy tak prudce, že zůstal dvě hodiny v bezvědomí. Z klád létali třísky, děr
v těsnění i ve střeše přibývalo a zdálo se, že každou chvíli se lidoopům podaří vniknout
dovnitř. Nejnebezpečnější bylo bombardování kameny dírami ve střeše. před nimiž museli
vyděšení zlatokopové neustále uskakovat.“
I když útoky horských ďáblů trvaly celou noc,
srub nakonec odolal a naši zlatokopové hrůznou noc přežili. Ráno, když ďáblové odešli, nalezli
před srubem změť stop podobných lidským velkých 43 až 48 centimetrů.
Autorem zajímavého článku je pan Aleš Česal.
Literatura:
Jaroslav Mareš: Yetti, Praha
Arnošt Vašíček: Planeta záhad -- tajemná minulost, Praha 1998