Incident u sopky Svatá Helena.



Pan Jaroslav Mareš je autorem monografie Yetti. V této knize uvádí velmi napínavý příběh o skupině dřevorubců, kteří se v severní Americe setkali s několika horskými ďábly. Právě tahle příhoda mě přivedla blíže k yettimu. Podařilo se mi totiž objevit historku velice podobnou té z Marešovi knihy. Jen s tím rozdílem, tahle se neodehrála v severní Americe ani v jiném exotickém místě ale na české Šumavě. Raději však pěkně popořádku.

Horští ďáblové
Ve zmíněné knize Jaroslava Mareše je uveden příběh, který se odehrál v červenci 1924 v oblasti sopky Svatá Helena v americkém státě Washington. Hlavními aktéry příběhu byli zlatokopové Marion Smith, jeho syn Roy Smith, jeho zeď Fred Beck, Gabe Lefever a John Paterson. Všichni zmínění znali místní historky o horských ďáblech, stvořeních podobných opicím, která se měla v okolí Svaté Heleny potulovat. Tyhle příběhy však pokládaly za historky hodící se tak k táborovým ohňům, jejich hlavním zájmem bylo přeci zlato. Už v roce 1922 objevili na břehu říčky Muddy na obrovské stopy připomínající lidské. Pokládali je za stopy nějakých obrovských indiánů. Svoje přesvědčení museli poopravit, když jim jeden ohromný, chlupatý a indiánům nepodobný tvor ukradl ulovené ryby. K takovým příhodám zde muselo docházet asi velmi často protože místo, kde se příhoda odehrála, se jmenuje Ape Canyon (Kaňon lidoopů).

O dva roky později se zlatokopové setkali s horskými ďábly tváří v tvář. U malého pramene, který vyvěral poblíž jejich srubu spatřili obrovského tvora vysokého asi 2,4 metru. Marion Smith si myslel, že je tvor chce napadnout a tak po něm několikrát vypálil z pušky. Přestože se zdálo, že byl tvor zasažen, utekl.
Vyděšení zlatokopové se do srubu vrátili bez vody. Příhoda však měla ještě noční dohru:
,,Sotva se setmělo, dočkali se nečekané návštěvy. Několik, horských ďáblů“ oblehlo jejich srub a dobývalo se dovnitř. Napřed slyšeli zlatokopové silné rány a podivné hvízdání. Pak zaútočili nájezdníci velkými kameny. Házeli je obrovskou silou na stěny i střechu. Srub naštěstí pevně stavěn, ze silných borovicových kmenů, a střecha byla zesílena tak, aby unesla i velký náklad sněhu. Jeden z útočníků však vyrazil těsnění z menších kamínků mezi kládami a zasáhl jím nepřipraveného Smithe do prsou. Do srubu se vsunula obrovitá chlupatá ruka, zašmátrala kolem a uchopila velkou sekeru, kterou chtěla za topůrko vytáhnout ven. Když se již začala sekera ztrácet štěrbinou mezi kládami, pootočil Smith v poslední chvíli její ostří do pravého úhlu, takže se sekera nedala mezerou protáhnout. Pak uchopil pušku a vypálil podél topůrka. Teprve pak ji lidoop pustil. Dodnes nikdo neví, zda ji uchopil záměrně, protože znal způsob jejího použití, nebo šlo o náhodu.

Kolem srubu se rozpoutalo pravé peklo. Déšť kamenů sílil a mnoho z nich prolétlo dovnitř těsněním mezi kládami, které byly poměrně daleko od sebe. Jeden z velkých kamenů vržených dírou ve střeše zasáhl Becka do hlavy tak prudce, že zůstal dvě hodiny v bezvědomí. Z klád létali třísky, děr v těsnění i ve střeše přibývalo a zdálo se, že každou chvíli se lidoopům podaří vniknout dovnitř. Nejnebezpečnější bylo bombardování kameny dírami ve střeše. před nimiž museli vyděšení zlatokopové neustále uskakovat.“
I když útoky horských ďáblů trvaly celou noc, srub nakonec odolal a naši zlatokopové hrůznou noc přežili. Ráno, když ďáblové odešli, nalezli před srubem změť stop podobných lidským velkých 43 až 48 centimetrů.

            Autorem zajímavého článku je pan Aleš Česal.

Literatura:
Jaroslav Mareš: Yetti, Praha
Arnošt Vašíček: Planeta záhad -- tajemná minulost, Praha 1998





Nahoru