Velké třiatřicet let zatajené tajemství Alberta Ostmanna



Moderní kryptozoologie má své obrovské hvězdy ale především mnoho velice aktivních příznivců pracujících pouze pro své duševní potěšení majíc kryptozoologii jako svého obrovského koníčka. Díky úsilí těchto nadšenců, jsme se dozvěděli mnoho pozorování tajemných tvorů od pracovníků v téměř nepřístupných či uzavřených oblastech, kteří považují přítomnost těchto tvorů za vzácnou ale nestojí za zveřejnění. Zkrátka na nějakou činnost v tomto směru nemají čas. Tito aktivisté v daném teritoriu rozmlouvají s místními usedlíky, dřevorubci, správci národních parků. A jejich přínos je mnohdy neocenitelný.

Jasným příkladem je příběh René Dahindena, člověka jež je tak posedlý svým osamělým pátráním, že zrušil svatbu, tvrdíc "že nemá čas se věnovat ženám". Osvobozen od všech sentimentálních vazeb, odevzdal své síly a vášeň do služeb kryptozoologie. Pěšky procházel obrovské oblasti, z nichž přicházela hlášení o výskytu tajemného tvora, vyptával se místních lidí, zval je na skleničku, poslouchal a dělal si poznámky. Jeho trpělivosti nakonec štěstěna přála a našel člověka který mu vyprávěl velice zajímavý příběh.
Byl to starý dřevorubec, jmenoval se Albert Ostman a byl aktérem třiatřicet let zatajované události. Nikdy nikomu tuto příhodu nevyprávěl, protože měl strach, že by jej vyslechli a zavřeli do blázince. Ale poslední dobou se historky o lesních lidech začínaly zveřejňovat a on pochopil že by asi měl celou věc oznámit.


Stalo se to v roce 1924 během prázdnin kdy se rozhodl zkusit své štěstí jako zlatokop v lesích naproti ostrovu Vancouver v Britské Kolumbii. Postavil tehdy svůj stan nedaleko potoka a počal prosívat písek ze dna. Jeden den ráno zjistil, že má celý svůj malý tábor zpřeházen vzhůru nohama. Byl přesvědčen, že to má na svědomí medvěd, nebo dikobraz. Nazítří tedy vše uklidil.
Ale následující noc byl probuzen - nějaký obrovský tvor vnikl do stanu, vzal jej na ramena i s pytlem na spaní, svírajíc jeho paže ve spacím pytli. Když jej odnesl asi dvacet metrů od tábořiště, hodil jej na zem. Po vyproštění ze spacího pytle zjistil že je zajatcem rodinky chlupatých obrů. Starého samce se starou samicí a mladého samce a jednou samicí. Všichni měli těla a hlavy porostlé hnědými chlupy a vyměňovali si mezi sebou "takřka lidské mručení".
Svému vyděšenému zajatci neublížili, ale bránili mu evidentně v útěku. Ostman strávil v této děsivé společnosti šest dní a popisoval své společníky jako velmi mrštné, schopné lézt snadno po skalách, s výjimkou staré samice, která měla "široké boky a chodila kymácivě jako husa". Prospektor popsal detailně mladého samce, který měl obrovské čelisti a úzkou lebku. Bytosti mu neublížily, jen si hrály s některými věcmi, které našli ve spacím pytli, lechtaly ho, štípaly a škádlily. Vše skončilo tím že starý samec spolkl krabičku na tabák, udělalo se mu špatně a začal se v křečích válet po zemi. Ostman toho využil k útěku, podařilo se mu dostat na břeh, najít loď a vrátit se do civilizace.

Ačkoli zní tento příběh starého dřevorubce, hodně fantasticky - tarzanovitě, mnoho odborníků jej nepovažuje za smyšlenku ale za relativně možnou událost.
Dnes kdy je společnost oproti počátku minulého století vstřícnější k jiným názorům, dokážeme pochopit pana Ostmana i jeho důvod k mlčení. Ve své době by asi po sdělení příběhu slušně řečeno dostal nálepku blázna - šílence. Místo slov obdivu mohla skutečně svému vypravěči vykoledovat pár let v místním blázinci. Místo potlesku davů - velice populární skotské střiky.

Nahoru

Albert Ostman

Albert Ostman.

René Dahinden

René Dahinden - amatérský kryptozoolog.

image3

Porovnání stop člověka a big foota.