Zpět

G. H. R von Koenigswald

Objevitel Giganthopitheca blacki


Tento objevitel holandsko-německého původu působil jako badatel mimo jiné i v Číně a často navštěvoval čínské drugstory. Věřil, že zásuvky těchto obchodů mohou vědě stále ještě přinést lecjaké překvapení. V letech 1935-1939 získal profesor von Koenigswald mezi tisíci zubů zakoupených v Hongkongu a jinde, postupně čtyři stoličky, které se nápadně lišily od zubův všech žijících i fosilních primátů. Ten nápadný rozdíl nebyl v jejich tvaru, neboť šlo o zuby, které nenechávaly objevitele na pochybách, že patří nějakému příslušníku nadčeledi Hominoidea.
Byly mezi nimi totiž i spodní moláry se zřetelným dryopitékovým vzorem. To co na těchto zubech nejvíce objevitele i pozdější veřejnost zaráželo byl fakt jejich velikosti. Byly to zuby doslova obrovské. Pro přesnost uvádím že obvod korunky těchto stoliček byl asi šestkrát větší než obvod korunky odpovídajících zubů člověka a více než dvakrát větší než obvod zubů velké gorily.

Nález nebylo možno datovat, protože původ zubů nebyl znám a to byl obtížný problém. Bylo možno pouze usuzovat podle nepřímých ukazatelů (stupeň fosilizace apod.), že zuby pocházejí ze středního, snad spodního pleistocénu. Profesor dospěl hned po získání prvého ze čtyř zubů v roce 1935 k názoru, že zub patří obrovitému vyhynulému lidoopu, kterého ještě téhož roku popsal jako Gigantopithecus blacki.
Během druhé světové války byl profesor vězněn v japonském koncentračním táboře. V té době studoval obrovité zuby z Číny, které se mezitím dostaly do New Yorku, profesor Weidenreich. Ten došel k názoru, že tvor, jemuž zuby patřily, nebyl lidoop nýbrž obrovitou formou primitivního člověka. Proto tvora přejmenoval na Giganthropus blacki.

Když se zmíněný profesor mohl po válce vrátit ke své práci, Weidenreichův názor odmítl. Toto odmítnutí bylo plně oprávněné, neboť profesor Weidenreich vycházel od samého počátku z mylné teorie, podle níž byl vývoj člověka prý poznamenán tím, že primitivní formy byly daleko většího vzrůstu než formy geologicky mladší a evolučně pokročilejší.
Tato teorie je však v přímém kontrastu s Copeovým pravidlem, podle něhož se v přímých evolučních řadách nelétajících živočichů tělesná velikost nezmenšuje, ale zvětšuje. Copeovo pravidlo je doloženo řadou příkladů, z nichž lze jmenovat vývojovou řadu koní, vývojové řady chobotnatců nebo vývojové linie ve skupině šavlozubých šelem. A posléze ho potvrzují i dosud známé vývojové linie v rámci řádu Primates.

Další historie gigantopitheca je spojena se jménem známého čínského profesora Pej Wen-chunga. V letech 1955-1956 byly v jihočínské provincii Kuang-si objeveny další zuby gigantopitheků a ještě jiné byly získány v lékárnách Kantonu a Nankingu. V roce 1956 byla vedle jednotlivých zubů nalezena v jeskyni na hoře Leng-čaj-šan ve sředním Kuang-si i dobře zachovalá podstatná část spodní čelisti. Nález byl víceméně náhodný a učinil jej prostý čínský zemědělec.
Jakmile se profesor Pej o nálezu dozvěděl, započal sám s řízenými vykopávkami v dané lokalitě. A nalezl druhou čelist a další zuby s bohatou doprovodnou faunou. Nyní již nebylo sporu o tom,že tento tvor žil ve spodním až bazálním pleistocénu, v době před asi jedním až jedním a půl milionem let. A potvrdil fakt že šlo o obrovitého lidoopa z podčeledi Dryopithecinae.
Dodnes však někteří autoři řadí gigantopitheky do zvláštní samostatné podčeledi Gigantopithecinae.

Dodnes známe celkem tři spodní čelisti čínských gigantopitheků. Jsou obrovské a robustní, tvarově značně odlišné od čelistí lidských i od čelistí dnešních lidoopů. Tělo čelisti je velmi krátké . Zcela osobitá je stavba chrupu. Špičák, který je u většiny lidoopů velký a silný je u gigantopitheka velmi malý a tvarově bližší špičáku lidskému. Dále čelist nemá diastému mezi špičákem a prvním premolárem, a blíží se tak opět poměrům, které známe u chrupu člověka. Přítomen není ani kanino-sektoriální komplex. Celkově lze říci, že chrup gigantopitheka je ze všech žijících i vyhynulých lidoopů člověku vůbec nejbližší.

Tato okolnost nás ovšem nesmí ani v nejmenším svádět k představě že rod Gigantopithecus byl v jakémkoli bližším příbuzenství člověka. Stavba chrupu pouze dokazuje, že základní potravu získával sběrem tvrdých rostlinných částí, semen, hlíz a kořínků. Doplňoval ji příležitostným lovem menších zvířat. Do určité míry podobné složení potravy předpokládáme i u původních forem vývojové linie lidí, odtud tedy také pochází podobnost ve stavbě chrupu. Stručně řečeno rod Gigantopithecus představuje obrovité lidoopy, u nichž v některých znacích nastal konvergentní vývoj s příslušnými znaky evoluční linie hominidů.

Charakter naleziště ukazuje, že tento tvor byl obyvatelem stepí, které se rozkládaly ve středním Kuang - si mezi typickými strmými skalnatými horskými útvary. Úkryt si zjevně vyhledával v jeskyních či v hustém porostu.
Profesor Pej se domníval, že gigantopithecus byl mnohem větší než dnešní gorila a že vztyčen na zadních končetinách dosahoval výšky až 3,5 metru. Pokud však nebudeme znát zbytky ostatních částí kostry, nebude možno tento názor ani potvrdit ani vyvrátit. Prostý výpočet velikosti těla podle vzájemného poměru velikosti čelistí a zubů gigantopitheka a gorily sice názor pana profesora Peje potvrzuje, ale na druhé straně známe též případy, kdy velikost těla nelze automaticky odvozovat jen z rozměrů chrupu a čelistí.

A tak ani dnes ještě nejsou zodpovězeny všechny záhady spojené s tímto tvorem, ale každopádně je to největší a nejmohutnější primát který kdy na Zemi žil. Byl či možná že dle mínění mnoha cryptozoologů je nesporně větší než největší exempláře gorily i když zřejmě nedosahoval tak obrovských rozměrů jak se domníval profesor Pej.

Dosud nejsme schopni zodpovědět jednoznačně ani otázku zda gigantopithekus byl tvorem bipedním či kvadrupedním. ( Hezký příklad matení "odpornými" názvy, stačilo napsat, že nevíme zda se pohyboval po dvou, či po čtyřech. Ale to by pak asi neznělo tak učeně... ) Charakter biotopu a některé další okolnosti se zdají vylučovat možnost, že by se pohyboval podobně jako dnešní gorila.


Poznámka pod čarou:
Jirka se nám nějak odvázal s odbornou terminologii, částečně jsem doplnil vysvětlivky, ale pro příště se ho pokusim přibrzdit. R.

Nahoru

Rekonstrukce podoby

Srovnání poměrné velikosti spodních čelistí gigantopitheka, Gigantopithecus blacki ( vlevo nahoře čelist samice, vlevo dole čelist samice ) s odpovídající částí spodních čelistí gorily horské (vpravo nahoře čelist dospělé samice, vpravo dole nejmohutnější známá čelist samce).

rekonstrukce lebky