Čuva, jeren - ďábel ve stínu asijského pralesa.
Pokus o rekonstrukci pravděpodobné podoby gigantopitheka od ak. malíře pana Buriána.
Dolní čelist gigantopitheka objevená v Číně profesorem PejWen-chungem o níž se někteří znalci domnívají, že je podobná čelisti jetiho.
Pozor na možnost přežití orangutana na asijském kontinentálním vnitrozemí, rozhodně bych to nevylučoval. A záhada by mohla být částečně vyjasněna. A nemuselo by jít pouze o orangutana tak jak jej známe !!! Příroda je mocná čarodějka.
Čuva - ďábel ve stínu asijského pralesa
Pozorován - Vietnam, Kambodža, Thajsko a Laos.
Obrovský tajemný opočlověk, jakási obdoba himálajského yettiho, je postrachem horských kmenů v džunglích severního Thajska. Karenové ho nazývají tua-yeua. Dosahuje prý výšky 2,5 - 3 m a připisují mu ty nejhorší vlastnosti. Občas někdo nalezne nebo vyfotografuje jeho stopy, občas se dostane na stránky tisku nová zpráva o jeho řádění. Bez jakéhokoliv důvodu prý zabíjí lidi a unáší domorodé dívky. Podobně jako UFO má i tento záhadný tvor své kódové jméno. Říká se mu untrahom, což vzniklo zkratkou z "unidentified tropical Asian hominoid" (neidentifikovaný hominoid z tropické Asie).
V nové hale vývoje člověka v Přírodovědném muzeu v Beijingu je zřízena i expozice o jerenovi, kde můžete spatřit otisky jeho stop, včetně té největší 48 centimetrů dlouhé, model hnízda kde přebývá a jeho vzorky srsti. Jejím zlatým hřebem jest model hlavy gigantopitéka v životní velikosti, zhotovený profesorem Čou-Kuo-singem.
Je to podivný pocit, když na vás z příšeří hledí jako neskutečný
přízrak gigantická hlava člověku podobného obra, který v těchto místech
žil ještě před dvěma tisíci lety a který možná v nepřístupných čínských
horách přežívá dosud.
Tolik slova člověka kterého považuji za našeho největšího odborníka v cryptozoologii ing. Jaroslava Mareše.
Na tomto místě záměrně uvádím záhadného opočlověka jež dle názoru odborníků má blíže k lidoopům než k člověku. Jedná se o záhadný přízrak z džunglí Vietnamu, Kambodže, Thajska a Laosu. Domorodci mu většinou říkají Šan-Tu (známý je také pod názvem Nguoi Rung). A jedná se s největší pravděpodobností o přežívající populaci gigantopitéka. Zprávy o Šan-Tu podali i za války ve Vietnamu američtí vojáci, kteří se s tímto tvorem několikrát nedobrovolně střetli a dle sdělení tisku nepřidal svoji přítomností v lokalitě na morálce vojáků. Tyto zprávy jsou ve vyprávění veteránů armády dosti časté ale chybí důkazy.
Cryptozoologové trochu pozapomněli na fakt že kromě
gigantopitheka existují ještě jiní uchazeči o možný post skutečného
krále asijské džungle. Je jím ramapithek a savapithek. Mnoho vědců
paleontologů bylo zprvu přesvědčeno že ramapithekové tvoří opravdu
výchozí bod pro další vývoj směrem k člověku. Svůj názor vyvozovali z
tvaru spodních čelistí, zubů a zlomků končetin.
Nečekaný obrat však byl zaznamenán unikátními nálezy obličejové
části lebek sivapitheka které byly objeveny v Pákistánu a Číně. Vědci
museli ke svému velikému překvapení konstatovat že se sivapithek
stavbou obličeje velice podobá recentnímu orangutanovi. Dnes tyto
primáty nazýváme ramamorfními. Řadíme je do vývojové větve asijských
pongidů s orangutanem na konci. Včetně zmiňovaného gigantopitheka.
A zde uvedu proč o tomto tématu hovořím. Jeren i čuva je znám dle
nálezů badatelů stavěním hnízd které používá na spaní. Vědci o uvedeném
druhu pongidů uvádí že obývali pralesy nebo i řídce zalesněnou krajinu
tropů, lezly po stromech ale na zemi byli méně obratní a většinou se
pohybovali po čtyřech, dvounohý či vzpřímený pohyb - bipedie, byl jimi
používán jen zřídka ale není stoprocentně vyvrácen. Stoličky jejich
chrupu byly nápadně velké se silnou sklovinou. Špičáky vždy vyčnívali
nad řadou zubů. Je to způsobeno nepochybně pohlavním dimorfismem.
Pro větší šanci znovuobjevení v případě jeren či šan-tu hraje pro
gigantopitheka fakt že sivapithekus a ramapithek měli menší vzrůst o
velikosti šimpanze. Gigantopithek byl velmi mohutného vzrůstu dle
názoru odborníků s výškou od 2,5 metru u dospělého jedince. A to by
nahrávalo zmíněným pozorováním v džunglích jihovýchodní Asie a střední
Číně.
Poslední možný kandidát velkého typu hominida nese jméno
Hemanthropus peii a i v jeho případě může být tajemka křížovky
zajímavá. A rozhodně není bez šancí. Zvlášť když víme že panda velká -
součastník gigantopitheka ve čtvrtohorách byla v Asii velice hojná a
přežila sic v malém počtu na jediném území v Číně. Její nápadně podobný
chrup s gigantopithekem uzpůsobený vegetariánskému stylu života jako
gigantopithekus dává relativní šanci na přežití tohoto tvora.
Víte, ono je hrozně zajímavé občas se podívat do starých knih a cestopisů. V mnoha starých knihách se nacházejí pozoruhodné informace které v porovnání s dnešními vědomostmi v tématech známých z knih a článků ukazují, že staří cestovatelé a spisovatelé byly seznámeni již dávno třeba s divokým člověkem v džunglích Vietnamu, Kambodže, Laosu a Thajska.
Takový Emilio Salgari duchovní otec Sandokana ve svém románu "Město malomocného krále" tohoto tvora docela bravurně popsal včetně jeho jména, způsobu chování a odchycení oběti. Že se před útokem jakoby směje a proto jej v knize domorodci nazývají smějící se opice. Spisovatel Salgari uvádí i informaci že Šan-tu ( jak je místními domorodci nazýván ) chytá své objeti za ruce které jim zlomí, či rozdrtí a proto místní kmeny domorodců používají bambusové tyče které jsi navlékají na ruce a v případě napadení hbitě z bambusu ruce vytáhnou a utečou. V knize jest Šan-tu uveden jako celkem běžný druh zvířete.
Bylo by zajímavé zjistit odkud čerpal pan Salgari informace a hlavně od koho. A pro ověření vyrazit po stopách příběhu k tajemnému městu malomocného krále.
Zprávy o gigantopithéku v asijských džunglích též trochu zdiskreditoval skandál s takzvaným ledovým mužem předváděným v ledové rakvi po celých státech. Když majitel uvedl několik smyšlenek, vzniklo podezření že ledový muž byl dopraven do USA z Vietnamu. Z celé záležitosti byla obrovská ostuda a ztrátou pozůstatků ledového muže věda přišla o jedinečnou možnost výzkumu a zjištění skutečnosti.
Gigantopithék je vděčným námětem pro fantazii malířů. Jako jeden z prvních se jeho vzhled
pokusil vystihnout ak. malíř Zdeněk Burian. Jeho kresba je vpravo nahoře.