Pakistánský divoký člověk - Barnu

Oblast výskytu - Pakistán.

Takto ho popisuje očitý svědek:
….zmiňovaný tvor byl mladý dospělý samec, střední postavy (tedy pro tuto oblast kolem 1,70m-1,75 m). Seděl a jedl larvy nebo kukly mravenců, které bral do dvou prstů, mezi palec a ukazováček. Zdržoval se na prudkém slunci a jeho svalstvo a hrudní koš byly velmi vyvynuté. V podstatě se choval jako člověk. Tělo měl porostlé dlouhými chlupy (8-10 cm) tmavohnědé barvy. Neměl na sobě žádný oděv. Na hlavě měl dlouhé vlasy a tvář měl širokou jako Tadžik (etnikum u něhož se často vyskytuje mongoloidní hlava), vystupující lícní kosti, na tvářích měl něco jako vousy ale nosní partie a obvod očí byly holé. Nos byl široký a rozplácnutý jako u Číňanů, nosní dírky byly dobře zřetelné. Oční oblouky byly velmi vyvynuté, široké a vystouplé, oči se podobaly očím člověka a měly tmavou barvu. Uši měly také lidský vzhled ale byly chlupaté. Čelo prakticky chybělo a krk byl velmi krátký. Ústa byla velká, bez viditelných rtů a zuby se podobaly lidským, ale byly větší. Brada byla méně vyvinutá a porostlá chlupy. Paže a nohy byly delší, ale svalnatější než u člověka. Naopak ruce a dolní části nohou byly velmi široké, dlaně a chodidla holá, ale hřbet také porostlý chlupy. Nehty se podobaly lidským nehtům a byly dlouhé. Pohlaví bylo ztopořené a obrovské "jako u oslů". Když se chlupatý člověk přemísťoval, chodil vzpřímeně jako člověk, s vystrčeným hrudním košem a s nohama obrácenýma dovnitř. Barva jeho kůže ,která byla vidět mezi chlupy, byla tmavá "jako u Gužarů" (etnikum s tmavou pletí). Když se k němu přiblížil jeden z velkých hlídacích psů, chlupatý muž zamířil přímo k lesu…….
Pardum Chán 52 let, šitralský pastevec. Svědectví podáno 25.ledna 1988.

Podle posledních zpráv, pátrá po tomto tvoru razantní a temperamentní španělský vědec profesor Jordi Magraner. Bohužel paní Kaufmannová při svém dokonalém výzkumu Kaptara musela spoléhat (a také proto si ji tak vážím) pouze na sebe, své nohy a komunikaci s pastýři a lovci. Profesor Magraner vsadil na použití moderních postupů, moderních přístrojů. Jeho zmapování terénu proběhlo ve velice (na rozlohu území) krátké době a započal velice podrobný a efektivní průzkum zřejmě stejného tvora jako na Kavkaze.
Místní název pro tvora zní bármanu což je doslovný hindský překlad" lesní muž". V Iránu je nazýván masnas nebo dévy. Čučuna či čučunaja na Sibiři. V těchto případech si myslím, že půjde o stejný druh tvora, ale výrazně jiného než je sněžný muž či čínský divoch, nebo čuva či šan-tu. Zde jde dle mého mínění o přežívajícího gigantopitéka zvláště v asijských džunglích kde má pověst potencionálního lidožrouta.

V současné době probíhá zaměřování vytipovaných lokalit na území Pakistánu a pan profesor prohlásil, že světu přinese důkaz v blízké době. Pozorování v Pakistánu a Afganistánu jsou mnohem častější než na Kavkaze a zřejmě by zde mohla existovat větší možnost historického vědeckého objevu. Dle zpráv které jsem měl k dispozici pan profesor chce využít dokonalého kontaktu s domorodci v místě výskytu a vyčkává na zprávu pro monitoring dané oblasti včetně infra techniky a sonarů.
Je docela možné, že by mohl být tvor zaznamenán i satelitem. Vždyť tato oblast koresponduje s oblastí ostře sledovaného Talibanského prostoru. Zajímalo by mě zda na snímcích z družic již něco zaznamenáno není. Možná, že by jsme se nestačili divit. A bylo by to pro vědu a lidstvo mnohem zajímavější, najít potomka neandrtálského člověka, než magora s puškou, turbanem a dlouhým vousem.


Neandrtálský člověk zřejmě splňuje kritéria tvora hledaného pod jmény Barnu, Kaptar či Kuprej. Představuje velice úspěšnou skupinu, podle našich dnešních vědomostí konečný vývojový článek člověka v Evropě v období zhruba před 30 000 až 40 000 lety. Soudíme že se vyvinul z jedné větve druhu Homo erectus která přibližně před jedním milionem let přišla do Evropy. Její fosilní doklady zatím nebyly nalezeny - nebo jsou ve zlomkovém obalu dosud nerozpoznané. Ale řada nalezišť s nápadně starobylými kamennými nástroji prozrazuje že druh Homo erectus v Evropě skutečně existoval. Hustota osídlení neandrtálců byla ovšem velice řídká a je pravděpodobné, že také úroveň jejich sociálního života a dorozumívání měli svérázný charakter. Znaky na kostře ukazují, že neandrtálci nahrazovali dovednost a zručnost značnou silou.

To všechno snad byly příčiny proč před 40 000 lety nově příchozí početnější a odlišné skupiny vývojově pokročilejšího člověka postupně nahradily a pohltily rozptýlenou populaci neandrtálců. Není pochyb o tom že se oba typy vzájemně křížili a mísili. Řada kosterních pozůstatků toto dědictví dokazuje v plné šíři. A nepodložené zprávy a pověsti z raného středověku vyprávějí o tajemných lesních mužích, včetně příběhu o divé ženě odchycené v Opočenské ohradě a ještě staršího příběhu o dovedení divého muže k anglickému dvoru.

Nálezy v jihovýchodní Číně jsou podobně jako v Evropě důkazem samostatného vývoje z okruhu Homo erectus. Vzniká zde asijský neandrtálec a mladší místní moderní typ který se však s obdobnými nálezy v Africe a Evropě vůbec neshoduje. Dosavadní fosilní stopy vedou opět do Afriky a opět do její jihovýchodní části. Z tamějších nálezů byla sestavena vývojová řada. Zajímavé je, že v severní Africe přežívala prokazatelně ještě dlouho místní populace neandrtálců. Badatelé proto vyslovili tuto domněnku: Před 50 000 lety pronikl moderní člověk z východní Afriky na Blízký východ a odtud se rozšířil dál do Evropy a na východ Asie.
Badatelé soudí, že se nově příchozí vyspělejší člověk s původními populacemi neandrtálců křížil, jak o tom svědčí nálezy se smíšenými znaky. Tento názor zní velmi pravděpodobně, může jej potvrdit nebo podstatně opravit jen výzkum naprosto neprobádaného území mezi Pákistánem a Afrikou.
Byl to most po kterém Homo erectus nutně musel projít z Afriky do východní Asie. Protože na obou koncích jeho pouti je jeho existence prokázána. Pro přesnost informací uvádím že Homo erectus byl v obou oblastech doprovázen odlišným typem Hominida - větším druhem australopitheka který záhadně před 1,6 milionu let zmizel.
Jistě už chápete zajímavé skutečnosti které jasně zapadají do oblasti výzkumu našeho zaníceného španělského vědce a proč jsou jeho výzkum dávány tak vysoké šance na úspěch.

PROZATIMNÍ ZÁVĚRY VÝZKUMU BARNU:
-má neoddiskutovatelně lidské rysy
-drží se vždy zpříma a nechodí po čtyřech končetinách
-široká a chlupatá noha nemá chápavý palec jako opice
-tělo má mocné s velkými svaly a širokými rameny
-obličej prakticky holý, tmavé pleti
-na hlavě má hřívu vlasů
-samci jsou vysocí kolem 175 cm a samice menší
-hlava je jakoby zasazena mezi ramena, čelo ubíhá dozadu, nadočnicové oblouky jsou velmi vystouplé a tvoří něco co připomíná "hledí".
-nos je zploštělý, zejména v případě dospělých samců
-chlupatí lidé žijí převážně v lese (potkalo je tam 26 svědků) a jejich teritorium je situováno spíš ve vyšších nadmořských výškách
-tvor se vyhýbá lidem a není agresivní
-velmi zapáchá a jeho strava dle odebraných vzorků trusu je výlučně rostlinná.
Zavřu oči a jasně vidím neandrtálského člověka !!!!
// Když zavřu oči já, tak vidím bílé myšky. ( Robertova poznámka) //


MAGRANER JORDI: (1967-2002)

Smutná zpráva: 2 srpna 2002 byl slavný španělský zoolog a kryptozoolog Jordi Magraner nalezen zavražděn ve svém domku ve vesnici blízko města Bumburate v Chitralském údolí (severní Pákistán). Posledních 12 let věnoval tento temperamentní vědec pátrání po jedné z posledních neandrtálských skupin zvaných Barmanu, v severním Pákistánu a východním Afghánistánu.

Magranerův výzkum byl považován za jeden z nejhodnotnějších a nejpoutavějších hominidního výzkumu, využívající přísné vědecké metody v jeho výzkumu a očitých svědků s rozhovory.

35letý Magraner byl vědec a badatel mající velký respekt a podporu světové vědecké veřejnosti. Jeho mravenčí pílí a výzkumy byl nadšen sám Bernard Heuvelmans.

Mezi lety 1992 a 1994, prováděl výzkum přímo v centru s nejvyšším počtem pozorování barmanu, což je oblast Shishi Kuh v Chitralském regionu Pákistánu. Magranerova kapacitami nabitá expedice (například Dr. Anna Mallasseandová) objevila mnoho stop, a během noci slyšela i hrdelní zvuky hledaného neandrtálského člověka. Jeho výzkum dával velké naděje a expedice získala maximální podporu včetně infrakamer a suprového vybavení pro výzkum přímo v terénu hor.

Profesor Magraner plánoval pokračovat ve výzkumu barmanu v září roku 2002 a doufejme, že se tohoto pátrání ujme někdo z jeho týmu.


Nahoru

Rekonstrukce neandrtálského člověka jež zřejmě představuje tvora hledaného pod jmény Barnu, Kaptar či Kuprej.



barnu.jpg