Čínský divoch - Jeren

Oblast výskytu - Čína.

V roce 1957 napadl domnělý jeren domorodou dívku v oblasti Kiu-lin při pasení krav. Nedaleko pracující muži z vesnice přispěchali dívce na pomoc a tvora zabili. Byl asi půl metru vysoký a přes jeho malou velikost jej považovali za mladého jerena.Domorodci domělého jerena snědli a místní učitel stačil zachránit aspoň jeho končetiny. Jejich vědecký výzkum provedl sám profesor Čou Kuo-sing a došel k závěru že končetiny patří novému, vědě dosud neznámému druhu obrovského makaka. V roce 1985 se nakonec podařilo tohoto stále tajemného tvora odchytit živého a zoologicky prozkoumat.

Pro kryptozoology ovšem odchycení zmíněného makaka velkého není řešení existence jerena, neboť tento exemplář absolutně neodpovídá pozorovaným tvorům. Jak velikostí, stavbou těla atd. Otázka existence čínského divocha - jerena tak zůstává i nadále nezodpovězena.

V čínské městě Wan-sien sídlí institut pro výzkum divošského obyvatelstva. V jeho depozitáři se nalézají chomáče chlupů, pár useklých rukou, odlitky stop, sklenice exkrementů spolu s tisíci dokumentů o existenci neznámých člověku podobných tvorech na území Číny a Tibetu. Důkazy se zdají býti velice věrohodné.

V roce 1989 se profesor ze státní university v Ohiu Frank Poirier a redaktor časopisu Cryptozoology Richard Greenwell vydali na první západní expedici za čínským jerenem. Na konci jejich velice zajímavého výzkumu přímo v terénu prohlásil profesor Poirier který byl na začátku výzkumu spíše skeptik, že na 50% čínský divoch skutečně existuje.

V současné době čínští vědci provádějí výskyt oblasti Wu-si a hlavně pohoří pro zoology vysloveně zaslíbené Šen-nung-tia. V tomto pohoří při starších výpravách byly nalezeny pletená hnízda z větví které musel ohýbat tvor disponující obrovskou fyzickou sílou a kondicí. V okolí hnízd se našlo mnoho stop a chlupů jež byly na univerzitě ve Fu-tanu analyzovány. Výsledek rozboru zněl že obsahují mnohem vyšší obsah železa a zinku než u všech známých primátů. Dle mínění čínských vědců je možnost objevu čínského divocha na spadnutí, věcí brzké doby. Velkým problémem výzkumu je fakt výskytu tvora v mimořádně těžkém terénu kuželovitých hor, kdy zalesněné svahy mají sklon až 70 stupňů a vegetace silně brání postupu vpřed.

Pokud jde o setkání s hrozivě obrovským tvorem s výškou od dvou do třech a půl metrů, jsou svědectví domorodého obyvatelstva až překvapivě jednotná. Úplně standardní případ pozorování byl zaznamenán v květnu 1976 kdy šest lesních dělníků pozorovalo ze vzdálenosti dvou metrů tvora vyššího než člověk, obrostlého zrzavými chlupy, který měl velké kulaté břicho. Stáli od zvířete několik metrů a pozorovali jej přes dvacet minut. Stejně vybarvené jsou z většiny chlupy s tizianovou barvou v institutu města Wan-sien.

Další svědci kteří vyhledali profesora uvádějí, že při shánění ovcí si všimli že asi o devět metrů dál sedí velký zrzavý člověk. Vstal a vzpřímeně po dvou je pomalu následoval zatímco oni utíkali domů. Opět popis charakteristických rysů odpovídal popisu lesních dělníků z Wu-chanu v provincii Chu-pei.

Mnoho vědců se zabývá otázkou přežití orangutana na asijské pevnině, ale k jejich zklamání uvádím že někteří svědkové znají orangutana z kina či televize a jsou jsi absolutně jisti, že to pozorovaný tvor není. Při sledování výzkumu čínských vědců stále nedokáži pochopit proč dávají dohromady sledování oblasti Šen-nung-tia, Chu-pei, Wu-chan s výzkumem na mongolsko - čínských hranicích. Dle sledovaných hlášení a zpráv se výrazně jedná o dva absolutně rozdílné tvory. Stejně podivný názor mám z článků ruských zdrojů. Též nedokážu pochopit paní Dr.Shackleyovou z university v Leicesteru která několikrát navštívila Mongolsko a odlehlé části Číny a tvrdí že divoch patří k přeživší skupině neandrtálců. Upozorňuji paní profesorku že stádium duševního rozvoje člověka neandrtálského obsáhlo například pohřbívání mrtvých, používání jednoduchých nástrojů, využívání ohně a dle kapacity mozku zřejmě byl schopen komunikace. Pochybuji že by se vrátil na strom a pletl hnízda jako primáti. Paní profesorka nemůže slučovat tvora zvaného Almas, Barnu či Kaptar jež by mohl být zmíněným potomkem neandrtálského člověka s možným primátem podstatně nižší příbuznosti k člověku.

Zajímavou kapitolou jerena je prý jeho možnost rozmnožování s člověkem. Ve své sbírce dokumentů vlastním několik zajímavých článků které v dalších pokračování tématu jeren uvedu. Včetně fotografie kostry jednoho z takzvaných opičích dětí s pohoří Šen-nung-tia. Ale rád bych ihned na začátku stránek nevystřílel prach a vy jste se měli na co těšit. Postupně budeme tyto stránky v naší internetové redakci doplňovat a rádi přidáme i dokumenty a fotografie z vaší sbírky, které nám pro ostatní kryptozoology můžete zasílat v anketě diskuse. Pokoušíme se vzbudit zájem o kryptozoologii v široké veřejnosti a poskytnout ji co nejvíce čerstvých informací a zábavy z tajemna a dobrodružství.

Zde jsme si dovolili publikovat poměrně zajímavý článek který vyšel na www.inzine.cz

Žijí ještě naši příbuzní z pravěku?

Vladimír Mátl (20.9.2000)
Světoznámý horolezec Rainhold Messner se po dlouholetém pátrání v Hímaláji rozhodl předloni rázně rozseknout otázku, zda existuje sněžný muž Yetti. Ve své knize (vyšla loni v Mladé frontě) poměrně seriózně dokazuje, že sněžný muž je z hlediska zoologů medvěd a z hlediska etnografa jednou ze pevně zakořeněných bájí obyvatel nejvyššího pohoří světa. Jenže Yetti není na světě sám, i když je bezesporu nejpopulárnější. Má celou řadu „bratranců" rozšířených po celém světě. Svědectví o setkání s divokými lidmi pocházejí z Kanady, USA i Austrálie; podobné tvory znají obyvatelé Kavkazu, Mongolska a Číny. A právě v Číně se dnes zastavíme. Proč? Protože tam nejspíš žije náš nejbližší příbuzný…

Tajemný jeren

Oblast Šen-nung-tia leží v nadmořské výšce 3 000 metrů na ploše 3 200 čtverečních kilometrů. A je mimořádně řídce osídlena. Vyskytují se zde takové zvířecí relikty jako panda velká nebo čínský „bílý medvěd" (poprvé uloven v roce 1963). Mezi domorodci se běžně mluví o tzv. jerenovi, obřím lesním muži. Podle popisu se jedná o tvora vysokého dva až tři metry, porostlého rezavou srstí. Místní svědci přitom dokáží velice jasně rozeznat medvěda od divokého muže. Jsou známy nejen případy pozorování, ale i napadení člověka jerenem. A nejsou to události jen z dnešní či nedávné doby, kdy bychom mohli některé svědky podezřívat z vymýšlení (aby se stali slavnými či bohatými). O tomto záhadném tvoru existuje celá řada historických zápisů, přičemž nejstarší pochází z let 475-221 př. n. l.

Tyto zprávy hovoří o častých útocích na lidi, drůbež a psy. Zdá se, že v posledních desetiletích setkání ubylo, nicméně je jich tolik, že je nutné brát svědectví domorodců vážně. Navíc jsou k dispozici i materiální důkrazy. Jedná se především o sádrové odlitky stop, pořízených několika badateli nezávisle na sobě. Největší z nich dosahují délky chodidla 48 centimetrů, při průměrné délce kroku 2,68 m. Jsou podobné lidským a výrazně se liší od stop kteréhokoliv známého primáta. No co, řeknete si možná, Yettiho stopy jsou také známé a nakonec byly prakticky všechny zpochybněny. Dobrá, máme tu vás i další hmotné důkazy: vzorky jerenových rezavých chlupů, pocházející z několika různých zdrojů (relikvie po předcích, chlupy zachycené na kůře stromu, o který se jeren drbal, chlupy, které uvízly v ruce napadaného člověka apod.).

Analýzy (bylo jich několik, opět nezávislých) říkají, že se jedná o vlas velice podobný lidskému, přičemž nepochází ani z člověka, ani z jakéhokoliv známého primáta. Jsou známa i veliká, z větví spletená hnízda,která jsou připisovaná jerenovi podle stop, které byly v jejich blízkosti nalezeny. Jako třešnička na dortu vypadal objev z roku 1980, kdy byly u jednoho místního učitele nalezeny dokonce mumifikované končetiny jerena, který byl uloven v roce 1957. Když se tyto pozůstatky dostaly do rukou odborníků, nastalo pro milovníky záhad zklamání: Jednalo se o končetiny neznámého obřího makaka. Ten byl nedlouho poté, v roce 1985, skutečně uloven a dopraven do zoologické zahrady. Že by tím byla otázka existence čínského divokého muže definitivně vyřešena? Zdaleka ne!

Náš nejbližší příbuzný ve světě zvířat

Ulovený makak je totiž menší, než tvrdí pozorovatelé o jerenovi (pouhých jeden a půl metru vysoký), barva srsti je jiná (spíše hnědá než rezavá), chlupy vykazují jinou charakteristiku než zkoumaná jerení srst a navíc: makak je býložravec, který by asi stěží žral drůbež a psy nebohých vesničanů. Samozřejmě to oživilo debaty o jerenovi a jeho zoologickém zařazení. Část kryptozoologů se domnívá, že by se mohlo jednat o přežívající potomka tzv. gigantopiteka, který v oblasti výskytu dnešního jerena žil ještě před cca 200 000 lety. Jednalo se o všežravce, jakousi pobočnou linii ve vývoji člověka. Výška (2,5 - 3 metry) souhlasí, k barvě srsti se samozřejmě paleontologové nemohou vyjádřit, zato mohou doložit, že panda velká a další místní savčí relikty stejně dlouhé období evidentně přežily ve zdraví. Pokud by gigantopitekus dosud existoval, jednalo by se o bezkonkurenčně nejbližšího žijícího příbuzného druhu Homo sapiens sapiens.

A právě tady docházíme k dalším zajímavým svědectvím, kterých je k dispozici hned několik. Příliš se o nich nemluví, protože se zdají příliš fantastické. Nicméně do naší mozaiky zapadají poměrně dobře. Ve všech případech se jedná o případy znásilnění mladých vesničanek samcem jerena, z něhož se v některých případech narodily děti. Některé nebyly životaschopné, ale některé se měly (alespoň po několik let) docela čile k světu. Byly porostlé srstí, velmi odolné vůči chladu a s velmi nízkou inteligencí. Autentičnost těchto výpovědí je však velice obtížně dokazatelná. Skeptici mluví o genetické vadě, ale proč by si vesničanky (ve většině případů nejprve zapíraly) vymýšlely něco, co prakticky zlikvidovalo veškerou jejich prestiž v očích ostatních obyvatel vesnice? Existuje i další důvod, mluvící zdánlivě proti pravdivosti těchto zpráv. Jeren by musel být z genetického hlediska téměř totožný s člověkem, aby se z takového spojení mohl narodit živý potomek. Jenže jak jsme si řekli, pokud by se jednalo o gigantopiteka, není tato možnost vyloučena…

Je to jen otázka času…

Ať již se v případě jerena jedná o gigantopiteka či jiného primáta, shoduje se většina kryptozoologů na tom, že ulovení jerena je v podstatě jen otázkou času. Tento záhadný tvor žije v oblasti, která je čínskou vládou velice přísně chráněna, neboť se v ní vyskytuje řada zoologických unikátů, takže povolení k průzkumu dostane jen málokdo a málokdy. Nicméně důkazní materiál se hromadí. Kdyby se jednalo o pachatele trestného činu, bylo by na něj na základě stejných důkazů vypsáno pátrání bez jakékoliv pochybnosti. Myslím, že je čas, aby se lidé pomalu připravili na to, že mají v daleké Číně obřího chlupatého bratránka jménem jeren. Autor děkuje za poskytnutí materiálů k tomuto článku panu Jaroslavu Marešovi

Nahoru

Mapka výskytu jerena v Číně


Tuto fotografii jsem dostal od číšníka z čínské restaurace, tvrdí že je z čínských novin a má to být nalezená kostra jerena. Bohužel nemám více informací, čínsky nemluvím a jistotu o pravdivosti nálezu a exempláře zatím nemám. V případě že by někdo ze čtenářů věděl o nálezu více, udělal by nám velkou radost zasláním informace do debaty. Jsem přesvědčen že se musela objevil i v našem evropském tisku s komentářem.


Končetiny patřící novému, vědě dosud neznámému druhu makaka.