Stránky lze nejlépe prohlížet v prohlížečích s korektní podporou CSS-2. Všechny moderní prohlížeče CSS2 podporují, takže doporučuji aktualizaci.

Tyto stránky by rády udělaly radost všem milovníkům záhad
a snad i inspirovaly k vědeckému výzkumu daných témat.

Kryptozoologie (kryptos = skrytý) je vědní disciplína zoologie, která se zabývá zvířaty, o nichž nemáme nezvratný důkaz, ale jejichž existenci naznačují zprávy domorodců, pozorování cestovatelů, historické záznamy a legendy. „Kryptozoolog je detektiv pátrající po pachateli - neznámém zvířeti. Jakmile ho odhalí a dopadne, předá ho do rukou justice - běžné zoologie…“ výstižně napsal ing. Jaroslav Mareš, autor řady publikací s kryptozoologickou tematikou. Kryptozoologie se také zajímá o možný výskyt zvířat, která jsou známá, ale v současnosti jsou již považována za vyhynulá.

Tyto stránky vznikly jako pokus o první ucelený český web zabývající se touto tematikou. Protože jsme na nic podobného zatím nenarazili, pustili jsme se do toho sami. Stránky se pokoušíme dle našich možností neustále doplňovat a aktualizovat. Některá témata jsme zatím pouze "nakousli" a vrátíme se k nim hned jak získáme více informací. Tento projekt vytváříme ve svém volném čase a proto omluvte občasné zpoždění. Rádi přivítáme Vaší pomoc ať již při zlepšování obsahu stránek, či přímo při vytváření tohoto webu.

Autoři: Jirka & Robert.

Děkuji všem kryptozoologům z celého světa za krásné okamžiky které mě umožnily prožít při čtení jejich článků plných napětí a romantiky s tónem tajemna. Děkuji !   JIRKA

V případě problémů se zobrazením stránek si přečtěte nápovědu, zanechte nám vzkaz, nebo pošlete e-mail info@cryptozoologie.xf.cz.

Umění rozeznání správného poměru dedukce v kryptozoologii.

Hluboko v nejodlehlejších oblastech mysli hledače záhadných zvířat - kryptozoologa leží temný a smutný hřbitov, jehož brány jsou po většinu času uzavřeny. Kdykoliv se jeho spekulace a teorie snaží být velkolepé a neskutečné, je nucen jít po přízračné stezce vedoucí na toto hrozivé a strašné místo. Na hřbitov kryptozoologie.
Na tomto opuštěném místě - v tomto mausoleu mytologických savců, strašných archosaurů a dalších bájných zvířat všech možných druhů, nejsou ukryty žádné obyčejné hromady koster. Zde mezi rozbitými sny snílků a iluzemi vyvolávajícími posměch spoluobčanů a oficiální vědy, leží rychle odhozené pozůstatky těch velkých zoologických objevů, které byly následně odhaleny jako špatné identifikace. Chybné fantasmagorie, jejíž přítomnost v análech zoologie slouží jako vážné varování všem kryptozoologům před riziky ukvapených prohlášení nebo neopatrné identifikace.
Na rozdíl od takových záludných a neblaze proslulých klamů jako jsou Piltdownský muž a mořské panny, se mnoho případů popletené klasifikace nepřihodilo ve snaze vytvořit neexistující tvory, nebo vlákat oficiální vědce na falešné stopy a udělat z nich pitomce. Ale místo toho jednoduše špatnými identifikacemi. Výsledky však často byly neočekávané a senzační, jako v případě obřího hada z oblasti Gran Chaco v Paraguayi.

BOTHRODON.

V roce 1926 byl v Proceedings of the Royal Society of Edinburgh uveřejněn článek Johna Grahama Kerra, v té době králem jmenovaného profesora zoologie na Univerzitě v Glasgow. V něm popsal obří jedovatý zub patřící do té doby neznámému druhu hada, kterého formálně pojmenoval Bothrodon pridii. S délkou přes pět centimetrů, které dosahoval po vnějším obvodu zahnutí, byl tento zub opravdu obrovský.

Však také, jak poznamenal odborník na měkkýše David Happell v Královském skotském muzeu, který zdokumentoval tento exemplář v publikaci v březnu roku 1966, byl přibližně devětkrát delší než zub druhu Dispholidus typus dlouhého metr a osmdesát centimetrů, jednoho s nejjedovatějších hadů planety. Stručně řečeno, soudě podle velikosti jedovatého zubu, celková délka jeho vlastníka by mohla dosáhnout přibližně osmnácti metrů. Opravdové hadí monstrum, v každém slova smyslu kapitální příšera. Tento jedovatý zub získal z usazených naplavenin, které byly datovány do období pleistocénu (před 10 000 lety až 2 000 000 let), jeden z přátel profesora Kerra, Andrew Pride podle něhož byl velký had pojmenován.

Ve svém článku Kerr stručně popsal vzhled zubu, včetně markantního jedového žlábku táhnoucího se po celé vnější ploše, stejně jako dva úzké souběžné tmavé hnědé proužky, které se nacházely v distantním konci části jeho délky. Zabýval se dále možností fylogenetické příbuznosti samotného Bothrodona pridii srovnáváním morfologie jeho jedovatého zubu se zuby hadů žijících ve stejné době, a usuzoval že nejvíce připomíná zuby opisthoglyphanů. Je to skupina, která ukazuje cestu směrem k mnohem vyvinutějším současným jedovatým hadům.

Navíc Kerr dospěl k názoru podle podivného zahnutého tvaru tohoto zubu, že spíše než k uštknutí pravděpodobněji sloužil k podržení kořisti v nehybné pozici, zatímco jed vstupoval do jejích ran způsobených jinými hadími zuby. Keer věnoval tento jedinečný exemplář muzeu a v roce 1933 byl odlitek vystaven společně se štítkem, který oznamoval, že se Bothrodon možná živil těžkopádnými tvory obývajícími nížiny, jako byl třeba obří lenochod Megatherium. Naproti tomu třeba význačný herpetolog Dr. Raymond Ditmars uvedl ve své knize "Hadi světa" vydané v roce 1931, jako pravděpodobnou kořist malé savce.

V každém případě zůstala tato část hada bez připomínek až do roku 1939, kdy Dr. Quenstend důkladně prozkoumal barevný odlitek zubu, který poslal profesor Kerr do Berlínské university na Paleontologické oddělení. Tehdy byla bez cirátů degradována, zostuzena a což bylo úplně nejhorší, odhalena jako pouhá lastura.
Skutečný původ exempláře - je jeden se šesti zahnutých dlouhých bodců s drážkami, které zdobí okraj otvoru Lambis chiragra - pavoučí lastury, což je velký druh současného indo–pacifického plže. Každý charakteristický znak jedovatého zubu tuto totožnost potvrzuje jak velikostí, tvarem, dlouhou drážkou, hnědými proužky. Nemohlo dojít k žádné chybě. Bathrodon pridii přestal existovat.

Ale abychom byli spravedliví, Kerrova špatná identifikace není tak překvapivá, jak by se mohlo zdát. Přeci jenom sotva mohl očekávat, že bude objev v naplavenině Gran Chaco část lastury současného plže. Tento aspekt Bothrodonovy bizardní historie zůstává ostatně zcela nevysvětlitelný dodnes. Jak mohla být část lastury dnes žijícího plže nalezena v Gran Chaco?

David Heppell poznamenal že není pochyb o tom, že Gran Chaco není odpovídající lokalita. Tudíž jak podotýká může být tento objev vysvětlen pouze lidským zásahem. Nehledě na to, přežití Bothorodona pridii v zoologické literatuře slouží jako varování, jak snadno se může člověk vydat po špatné stopě a jak daleko se může dostat, jakmile na ni jednou vstoupí. Ačkoli bylo v říši zvířat zdokumentováno mnoho podivných proměn, bezpochyby málo z nich se může rovnat přetvoření velkého jedovatého hada v lasturu.
Tento příklad omylu známého vědce, jsem záměrně vybral jako poučení pro nás kryptozoology. Je třeba zdržet se ventilování okamžitých názorů bez důkladného průzkumu a důkazů.

Na druhou stranu mě strach a neochota odborníků z řad oficiální vědy řešit případy narušující jejich prachem obalené teorie silně nutí připomenout závěrečnou scénu amerického kultovního filmu "Dobyvatelé ztracené archy" se zřízencem ukládajícím schránku do obrovského skladiště neobjasněných záhad. Dle mého zdroje informací světová muzea skutečně takové sklady vlastní a jejich skrýváním nezodpovědně zatajují unikátní studijní materiál pro ostatní badatele.

Funkce amatérských kryptozoologů spočívá v shromažďování důkazů o existenci záhadných tvorů a jejich předáním iniciovat vědce k dalšímu výzkumu a následnému druhovému zařazení.
Další přirozenou povinností kryptozoologa by měla být ochrana všech zvířat, zabránění jejich postupnému vymizení z naší planety. Při současném přístupu k přírodě se nakonec většina divoce žijících zvířat přesune na naše stránky, jako mnoho druhů běžných ještě v 18. či 19. století. Dnes pátráme po posledních žijících jedincích vakovlka psohlavého (oficiálně prohlášen za vymřelý druh v roce 1986), nelétavého ptáka moa (vyhuben před 150 lety), nosorožce sumaterského (ten byl naštěstí objeven) a mnoha dalších tvorů kteří se ke své smůle dostali do kontaktu s člověkem.
Každé zvíře by mělo mít právo na život a svůj životní prostor. Není rozdílu mezi zabitím člověka či zvířete, vždy je to vražda a já doufám že budoucí zákony lidstva budou tento fakt respektovat. Jsem přesvědčen, že lidé s divokými zvířaty, či s divokým člověkem dokáží žít vedle sebe, jen je nutné změnit zažitý antropocentrický pohled na svět okolo nás.