CO JE TO VLASTNĚ KRYPTOZOOLOGIE ?

Není vůbec snadné přesvědčit vědce o existenci zvířat, jež jsou někdy nestvůrná, neodpovídají zažitým řádům a nedají se najít v oficiálních seznamech ! Věrni experimentální metodě Clauda Bernarda, vědci chtějí zvíře "živé nebo mrtvé". A nepředložíte-li jim je na zlatém tácu, ušklíbají se a zarytě popírají jeho existenci. Ostatně přiznejme že oprávněně. Věda může dělat pokroky jen tehdy, zatlouká-li pevné skoby do stěn vědomostí. Ale je to důvod dávat systematicky a zřetelně najevo skepticismus vůči existenci neznámých zvířat?

Někdy je zapotřebí zrníčka fantazie a kapičky imaginace, abychom postoupili kupředu. A zmapovali neznámo. Když v lednu roku 1939 dostal profesor James L. Smith poprvé nákres, který mu zaslala amatérská přírodovědkyně Marjorie Latimerová a jenž představoval tvora, který jako by vyšel z té nejhroznější noční můry, býval by se o něj také nemusel zajímat. Ale tento ichtiolog si uchoval jistou svěžest ducha a navíc to byl zdravě zvídavý člověk. Namísto toho aby kresbu připomínající dětský výkres hodil do koše - jak by to bezpochyby učinila většina jeho kolegů - pozorně si ji prostudoval. Zarazila ho podobnost s rybou, o níž se do té doby říkalo, že vymizela před padesáti miliony lety.
"Tato mladá přírodovědkyně, která nemá žádné znalosti o prehistorických rybách, si takového tvora nemohla vymyslet. Ona ho musela vidět", říkal si profesor, obraceje v prstech znovu a znovu kousek papíru s kresbou. Rozhodl se proto provést seriozní výzkum. A tak byl objeven coelacanthus. Ve světě zoologie to pořádně zadunělo!

Každý rok, nebo skoro každý rok, dochází k objevu několika stovek nových druhů, ale většina z nich patří do světa hmyzu, ryb nebo velmi zřídka ptáků, obecně malého vzrůstu. Jsou to zvířata, která veřejnost takřka nezajímají. Objevy velkých zvířat jsou náhodnější. Mezi těmi, k nimž došlo poměrně nedávno, jmenujme následující: okapi v roce 1901, horská gorila v roce 1902, komodský drak - varan v roce 1912, šimpanz bonobo v roce 1929, kouprey (divoký tur) v roce 1937, coelacanthus v roce 1938, pekari chacoan v roce 1975, žralok velkotlamý v roce 1976 a nedávno objevený podivný sudokopytník z Vietnamu, jehož existenci ověřil v roce 1994 Herbert Thomas. Skoro z celé planety jsou ale hlášena pozorování tajemných bytostí. Nejvzrušující ze všech, které až dodnes zůstávají zahaleny rouškou tmy jsou mořští hadi, jezerní obludy, vzácní humanoidi, obří žraloci, gigantičtí kalmaři nebo chobotnice, kočkovité šavlozubé šelmy a podle některých dokonce dinosauři. Usmíváte se?

A přesto existují svědkové, jež se často rekrutují z lidí, kteří nemají žádný důvod uchystat nějaký podfuk a často i vědci sami. Jen pozorování týkající se mořského hada, jenž se pravidelně objevuje na západním pobřeží Spojených států, váží několik kilogramů papíru! Dokonce už pro něj našli jméno - cadborosaurus. Pokud ovšem mohou neznámé bytosti prosperovat v moři nebo v hlubinách obrovských a extrémně hlubokých jezer, jen stěží si dovedeme představit velké savce či neandrtálce nebo primitivní formy kočkovitých šelem obývající pevninu. Zejména možnost existence humanoidů je popírána naprosto drtivě a vědci naprosto ignorována. Fotografie bohužel prakticky neexistují. Jenomže to lze zdůvodnit! Jedná se o malé populace žijící v nepřátelském prostředí, jejichž příslušníci - jako všechna zvířata prchají před lidmi. Jako názorný příklad uvádím :

Ve francouzských Pyrenejích existuje malá a vzácná populace hnědých medvědů. V departmentu Pyrenées-Atlantique se jejich počet udržuje na třinácti kusech. Badatelé se o ně aktivně zajímají. A přesto se dají jen stěží vyfotografovat. Existují pouze dvě či tři jejich fotografie. Fotografové, kterým se nedávno podařilo jednu fotografii získat tak, že na něj nastražili velmi komplikovanou elektricko-fotografickou past, byli obviněni z padělání. Vyfotografovat medvědy žijící na několika tisících hektarech je věc mimořádně obtížná! Zachytit na filmový pás humanoidy pohybující se na obrovských rozlohách Asie či severozápadní části USA je jistě mnohem těžší. Dalším faktorem, ztěžujícím fotodokumentaci tvora může být i jeho převážně noční aktivita. Alespoň dosavadní zprávy o Yowiem - což je australský sněžný muž, tuto možnost naznačují.
Kromě toho, pokud dokumentární fotografie existují, jsou často nejasné, neboť fotograf je mnohdy překvapen v okamžiku, kdy to nejméně čeká... Tyto fotografie jsou brány v pochybnost či vědeckým světem ignorovány. Padělky samozřejmě existují. V našich článcích Vám fotografie bez rodného listu občas představíme, ale vždy označíme. Ano, jeden vtipálek došel k pozdnímu pokání a až na smrtelné posteli se svěřil, že imitoval stopy Seskveče dřevěnou maketou. Ale je to důvod, abychom se přestali zajímat o všechna ostatní svědectví? Určitě ne.

Skutečný vědec by měl nechat pootevřené dveře všem možnostem a ne se hloupě vysmívat nepochopitelnému. Opřeme se o svědectví a zevrubná líčení mužů a žen, kteří byli jedinkrát v životě ovanuti dechem neznáma. Nelze je všechna označit za halucinace, ani je systematicky obvinit z podvodu. Je třeba vědět, že přinést svědectví o nějaké neznámé bytosti způsobí často člověku ty nejhorší problémy. Obviní Vás ze šíření bajek, začne se pochybovat o Vašem zdravém rozumu a budete riskovat, že Vás posměšky a výsměch budou provázet po celý život. A tak většina svědků raději mlčí...
Ostatně je to často v soukromých rozhovorech, kdy se jazyky rozvazují. Člověk přece nebude o svých dobrodružstvích vykřikovat nahlas! Takový svědek mohl být samozřejmě pomýlen odrazem, stínem, nebo optickým klamem. Ale když detaily souhlasí, když pozorování trvalo několik minut a když svědectví pochází od člověka, jehož vážnost lze jen těžko popřít, není důvodu vyvracet ho jako celek.

Domníváme se že neznámá zvířata existují a že v následujících letech nás čeká nejedno překvapení. Rozhodně nevyvratitelná jsou mnohdy kuriózní hromadná pozorování neznámých tvorů. Jako příklad uvádím šest let starou událost která se odehrála v oblasti severozápadní Amazonie. V peruánské vesnici Nuevo Tacno, vzdálené asi dvě stě kilometrů od dolního toku Jandiatuby, došlo k šokujícímu dramatu.
Šest set obyvatel Nuevo Tacna při fotbalovém utkání vidělo plaza čtyřicet metrů dlouhého, v průměru pět metrů širokého který na své cestě vyvracel stromy jako by byly třísky. Živočich byl černé barvy a když se doplazil k Amazonce a ponořil do jejích vod, udělal obrovský vír, v němž se potopilo několik loděk. Živočich se podobal hadu. Na hlavě měl dle výpovědi svědků dvě tykadla podobná sloním chobotům a uši o průměru jednoho metru. Guvernér oblasti Jorge Chavéz spolu s několika novináři přiletěl vrtulníkem a potvrdil že v džungli je 300 metrů dlouhá a deset metrů široká stopa, kde byly vyvráceny stromy. Podle guvernérovi zprávy nebyl ve vesnici ani jejím okolí jediný buldozer, který by takovou spoušť mohl napáchat.
Vyprávění vesničanů připomíná starou indiánskou legendu o "sachamamě"- obrovském plazu, který žije v Amazonce a objevuje se jen zřídka. Podle legendy může "sachama" spát pod vodou celá staletí, její oddechování pod vodou způsobuje ztroskotání lodí a je tak obrovská, že z jejího těla vyrůstají stromy. Vyskytla se však i teorie, samozřejmě pro vědu lépe stravitelná, že jde jen o neumělé vysvětlení řádění tornáda. Zkrátka šest set primitivů kouká na tornádo a popíše shodně neznámého tvora, no to už je síla i na mě.
Toto vysvětlení bylo zkonstruováno podle výpovědi jediného svědka jež řekl: "Zápas měl právě začít když tu se země začala chvět, nebe potemnělo a začal foukat vítr, jako by se schylovalo k bouřce. V tom se objevila příšera, která se podobala obrovskému hadu."

Velice si vážím všech lidí kteří pracují na vyřešení těchto záhad přímo v terénu a snaží se ověřit hlášená pozorování, které věda očividně přehlíží.